Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Aloise Hadamczika, zastoupeného Mgr. Jakubem Šotníkem, advokátem, sídlem Šikulova 190/17, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. března 2024 č. j. 2 Afs 139/2023-46, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, sídlem Na Jízdárně 3162/3, Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel ústavní stížností požaduje zrušit v záhlaví označený rozsudek Nejvyššího správního soudu. Tvrdí, že rozsudek porušuje jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaných soudních spisů plyne, že stěžovatel si ukládal peníze do rezervy na opravu hmotného majetku podle zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, neboť ji chtěl uplatnit jako daňově uznatelný náklad. Stěžovatel ovšem finanční prostředky používal k nákupu cenných papírů (směnek), tudíž zůstatek na rezervních účtech neodpovídal vytvořené rezervě, jak tvrdil v řádném daňovém přiznání. Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj proto vyzval stěžovatele, aby dodatečně podal daňová přiznání k dani z příjmů fyzických osob za roky 2015 a 2016.
Stěžovatel výzvám vyhověl a daň ve výši 10,2 mil. Kč zaplatil. Finanční úřad dále platebními výměry sdělil úroky z prodlení za obě zdaňovací období, dohromady 7,8 mil. Kč (§ 252 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 31. 12. 2020). Stěžovatel poté požádal finanční úřad o prominutí úroků z prodlení (§ 259b odst. 1 daňového řádu). Žádost odůvodnil několika argumenty: nacházel se ve složité ekonomické situaci kvůli pandemii COVID-19, neboť podniká též ve sportu. Vždy řádně a včas plnil své daňové povinnosti a plně spolupracoval s daňovými orgány.
Pochybení není tak závažné, jen se zmýlil při tvrzení vlastní daňové povinnosti, chybu ale napravil a dlužnou daň ihned zaplatil.
3. Finanční úřad žádost o prominutí úroků z prodlení zamítl rozhodnutím ze dne 30. 7. 2021. Stěžovatelovu žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl rozsudkem Krajský soud v Ostravě, kasační stížnost pak napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud. Správní soudy zdůraznily, že rozhodování o prominutí úroku z prodlení je kombinací správního uvážení a neurčitého právního pojmu. Aby finanční úřad mohl vůbec uvažovat o prominutí úroku, musí nejprve posoudit, zda konkrétní případ spadá pod rozsah neurčitého právního pojmu (zde "ospravedlnitelný důvod" pro prodlení s úhradou daně). Finanční úřad správně dovodil, že takovýto důvod v nynější věci není dán.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel předkládá dva okruhy ústavněprávní argumentace. Zaprvé, prapříčina nynějšího sporu ležela v nejasných zákonných podmínkách pro tvorbu rezervy na opravu hmotného majetku. Do výzvy správce daně nemohl tušit, že by mohl vůbec porušovat zákon, resp. zákonem uložené daňové povinnosti. Stěžovatel uznává, že pochybil, pokud nakládal s penězi v rezervě. Toto pochybení ale omlouvá dobrým úmyslem. Stěžovatel zdůrazňuje, že nastalou situaci se snažil hned řešit a dlužnou daň bez dalšího zaplatil. Za těchto okolností mu připadá povinnost zaplatit úroky z prodlení příliš přísná. Jeho situace je proto ospravedlnitelná. Zadruhé, stěžovatel upozorňuje na likvidační účinky nynějších úroků. Stěžovatel zdůrazňuje, že také úroky jsou sankcí, a proto jejich výše musí být přiměřená osobním a majetkovým poměrům stěžovatele.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. V dané věci je spor o to, zda k prodlení s úhradou daně došlo z "ospravedlnitelného důvodu" (§ 259b daňového řádu). Stěžovatel zpochybňuje výklad tohoto neurčitého právního pojmu, který provedly správní soudy. Ústavní soud připomíná, že neurčité právní pojmy umožňují orgánům veřejné moci pružněji reagovat na nastalé životní situace. Správní praxe kontrolovaná správními soudy "vdechuje" těmto pojmům význam [srov. nález ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 7/17
(N 55/88 SbNU 727), bod 71]. Již proto je prostor pro přezkum výkladu neurčitého právního pojmu Ústavním soudem omezený. Správní soudy se výkladem neurčitého právního pojmu detailně zabývaly, na jejich argumentaci není nic neústavního (srov. body 15 až 26 napadeného rozsudku).
7. Podstatou druhého argumentu je, že celková výše úroků je sankcí s likvidačními účinky, neboť úroky dosahují bezmála 8 mil. Kč. Ústavní soud zdůrazňuje, že stěžovatel napadá nikoli rozhodnutí, které mu úrok z prodlení stanovilo, ale rozhodnutí o neprominutí tohoto úroku. Přezkum těchto rozhodnutí nelze směšovat a argumenty spadající do jednoho typu řízení nelze libovolně přenášet do přezkumu druhého typu rozhodnutí. Stěžovatel v řízení o přezkumu rozhodnutí o prominutí úroku nemůže účinně zpochybnit samotné doměření úroku (takto body 13 a 30 napadeného rozsudku). Samozřejmě dopady výše úroků lze zvažovat i při rozhodování o prominutí úroků. Stěžovatel však k likvidační povaze úroků uvádí jen to, že je fyzickou osobou. To je ovšem málo, aby správní soudy mohly smysluplně posoudit dopady úroků do jeho poměrů (srov. bod 28 napadeného rozsudku).
8. Ústavní soud žádné porušení stěžovatelových základních práv nezjistil. Ústavní stížnost je proto návrhem zjevně neopodstatněným, který Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. srpna 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu