Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele R. L., zastoupeného Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou, sídlem 5. května 1050/66, Praha 4 - Nusle, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2023 č. j. 18 Co 87, 89/2023- 99 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. listopadu 2022 č. j. 47 C 59/2022-75, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 9. ledna 2023 č. j. 47 C 59/2022-87, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. ledna 2023 č. j. 47 C 59/2022-91, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením o porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 31 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že se stěžovatel proti vedlejší účastnici domáhal u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") náhrady nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím za nesprávný úřední postup. Ten měl spočívat v tom, že stěžovateli nebyla v cele předběžného zadržení (dále jen "cela") příslušníky Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru služby pořádkové policie (dále jen "Policie"), vykonávajícími dozorčí službu, poskytnuta strava v kratších než běžných intervalech, kterou si údajně žádal jeho (i lékařem potvrzený) diabetický režim. Obvodní soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Zjistil, že stěžovatel byl před umístěním do cely ošetřen v nemocnici v Táboře. Ošetřující lékař do zprávy pro policii uvedl, že stěžovatelův zdravotní stav nevyžaduje žádné zvláštní omezení, vyjma léků na vysoký tlak a cukrovku, což stěžovatel při umístění do cely potvrdil. Bylo-li v lékařské zprávě uvedeno pouze toto omezení, službu konající policisté nepochybili, když stěžovateli neposkytli stravu v kratších časových intervalech, než je obvyklé. Měl-li ošetřující lékař za to, že onemocnění stěžovatele vyžaduje zvýšenou stravu, měl to ve zprávě uvést, neboť i onemocnění cukrovkou, jako každé onemocnění, má různé fáze a pacienti reagují jinak. Z žádného vyšetření, které bylo učiněno během pobytu žalobce v cele, nevyplývá, že by žalobce trpěl zdravotními komplikacemi zapříčiněnými sníženou hladinou cukru. Proto obvodní soud neshledal v jednání policistů porušení jejich povinnosti, tedy ani nesprávný úřední postup vedlejší účastnice. Obvodní soud následně rozsudek v záhlaví uvedeným usnesením č. l. 87 doplnil o výrok o náhradě nákladů řízení, jehož znění opravil tamtéž uvedeným usnesením č. l. 91.
3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu. Dospěl k závěru, že obvodní soud správně zjistil skutkový stav a ten správně právně posoudil. Městský soud zdůraznil, že ošetřující lékař do zprávy neuvedl žádná další omezení, pouze doporučil medikaci tak, jak je zavedena, pravidelný režim diabetika, kontrolu tlaku a konstatoval, že glykemie 11 mmol/l není nic neobvyklého. S ohledem na další k důkazu provedené lékařské zprávy obvodní soud přiléhavě uzavřel, že doporučení pravidelného režimu diabetika ještě neznamená, že by žalobce vyžadoval zvýšenou dávku stravy.
Bylo tedy prokázáno, že dozorci měli obecnou informaci o diabetu stěžovatele a byli upozorněni na nutnost podávání léků, což také činili. Konkrétnějšími informacemi o diabetu stěžovatele policisté nedisponovali a ze spisu plynulo, že stěžovatel je orgánům činným v trestním řízení při provedených úkonech ani nesdělil. Nadto, když stěžovatel požádal o stravu navíc, byla mu podána, což potvrdil i sám stěžovatel (a bylo prokázáno účtenkami o nákupu potravin policistou v době zadržení stěžovatele).
4. Stěžovatel předeslal, že v řízení nešlo o bagatelní věc, neboť ač žalobou požadoval pouze symbolické finanční zadostiučinění, meritem věci byla nemajetková újma mu způsobená. Stěžovatel považuje postup příslušníků dozorčí služby za nesprávný. Ačkoli byli lékařskou zprávou informováni o diabetu stěžovatele, tedy věděli o nutnosti dodržovat pravidelný režim diabetika, neposkytli stěžovateli v pravidelných kratších intervalech stravu. To se negativně odrazilo na jeho zdravotním stavu; měl vážné obavy, že by mohl upadnout do diabetického kómatu, což je stav, který může v krajním případě vést až k úmrtí. Dozorčí služba měla být informována o tom, že stěžovatel je diabetik, měla být pro takové případy náležitě proškolena a vědět, v čem základní diabetický režim spočívá.
5. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu dohled nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Ostatní aspekty rozhodování (vedení řízení, hodnocení důkazů, výklad běžných zákonů apod.) se nacházejí mimo působnost Ústavního soudu, který není další instancí obecné justice, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy).
7. Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že u bagatelních věcí, jako je věc i nyní posuzovaná, je již z jejich podstaty - s výjimkou extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena [viz např. usnesení ze dne 25. 8. 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04
(U 43/34 SbNU 421)]. Za takto extrémní podle názoru Ústavního soudu napadená rozhodnutí považovat nelze. Ze stěžovatelem předeslané teze (viz výše bod 4) naproti tomu nijak neplyne, že by nešlo o bagatelní věc proto, že se domáhal náhrady nemajetkové újmy. Domáhal-li se náhrady v penězích, stěží mohla být předmětem řízení "nemajetková újma samotná"; proti rozsudku městského soudu ostatně z tohoto důvodu nebylo přípustné dovolání.
8. Ústavní soud má za to, že již z výše podaného je při srozumitelných odůvodněních napadených rozhodnutí dostatečně patrné, že stěžovatelova ústavně zaručená práva porušena být nemohla. Obecné soudy zřetelně a jednoznačně odůvodnily, že v jednání příslušníků policie nelze spatřovat nesprávný úřední postup, pročež není splněna již první podmínka pro vznik její právní odpovědnosti. Stěžovatel nadto ani netvrdí, jaká přesně mu měla vzniknout újma, jestliže toliko paušálně uvádí, že měl strach o své zdraví.
Obecné soudy také v souladu s ústavním pořádkem odůvodnily závěr, který stěžovatel nerozporuje, že na nutnost častějšího podávání stravy stěžovatel neupozornil orgány činné v trestním řízení. Nadto nebylo toto doporučení součástí zprávy ošetřujícího lékaře a není povinností dozorčí služby předvídat takovou (neprokázanou) možnost. Třeba toliko zdůraznit, že soudy také přiléhavě konstatovaly, že sama diagnóza diabetu neznamená přesný časový harmonogram stravy, neboť ten se u každého pacienta může lišit, a dozorčí služba tak správně spoléhala na lékařskou zprávu.
9. Závěrem Ústavní soud připomíná, že právo na soudní ochranu nelze vykládat tak, že by se stěžovateli zaručovalo právo na rozhodnutí podle jeho představ. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění práva na řádné soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony při uplatnění ústavních principů. Okolnost, že stěžovatel se závěry soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. I. ÚS 3608/18
(U 3/92 SbNU 365)].
10. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. listopadu 2023
Radovan Suchánek, v. r. předseda senátu