Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatele B. Ž., zastoupeného Mgr. Jakubem Laimarem, advokátem, sídlem Hlavní třída 442/65, Havířov, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. června 2023 č. j. 71 Co 382/2022-160 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. října 2022 č. j. 16 C 164/2020-107, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Fakultní nemocnice Ostrava, sídlem 17. listopadu 1790/5, Ostrava, a obchodní společnosti Generali Česká pojišťovna a. s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatel tvrdí, že napadená rozhodnutí porušují jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 38 odst. 2 Listiny a jsou v rozporu s čl. 95 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel se u Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") domáhal po Fakultní nemocnici Ostrava (dále jen "fakultní nemocnice") náhrady újmy na zdraví. Újma mu měla vzniknout v důsledku provedeného chirurgického zákroku, když následně přišel o zrak v levém oku. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Fakultní nemocnice postupovala lege artis, stěžovatel byl před operací seznámen s možnými následky. Za použití a maiori ad minus bylo možné předpokládat, že během operace či po ní může dojít nejen k výslovně uvedenému úmrtí či ochrnutí, ale i k nejrůznějším jiným komplikacím výslovně neuvedeným. Absolutní seznam komplikací u jakéhokoliv lékařského zákroku není možný.
3. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil. Dovodil přitom, že okresní soud postupoval v souladu s procesními předpisy a z provedených důkazů vyvodil logická zjištění. Jeho rozhodnutí netrpělo vadou zmatečnosti ani vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 2. 2024 č. j. 25 Cdo 3325/2023-188 dovolání stěžovatele odmítl, jelikož neobsahuje zákonem požadované údaje, v čem stěžovatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Pokud stěžovatel v dovolání uvedl, že "dle relevantní judikatury tak mají být v informovaném souhlasu uváděna jednotlivá rizika srozumitelně, tedy primárně s ohledem na důsledky pro pacientův praktický život, nikoli pouze ve vztahu k určitému tělesnému orgánu, či jiné struktuře" jde o větu obecnou a vágní, ze které nelze seznat, jakou "relevantní judikaturu" má stěžovatel na mysli.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti postupu okresního soudu, který žádným způsobem neodůvodnil neprovedení jím navrhovaných listinných důkazů. Uvedený nedostatek stěžovatel namítal i v odvolání. Krajský soud se tímto odvolacím důvodem žádným způsobem nezabýval. Stěžovatel je přesvědčen, že pokud by byly provedeny jím navržené důkazy, bylo by v řízení prokázáno, že nebyl dostatečně poučen o možných následcích operačního zákroku.
6. Ústavní soud stěžovatele vyzval k odstranění vad podané ústavní stížnosti s poučením, že odvozuje zachování lhůty k podání ústavní stížnosti od doručení usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 3325/2023-188, které připojil k ústavní stížnosti, nicméně toto rozhodnutí obsahem a ani petitem návrhu nenapadá. Stěžovatel následným podáním výslovně uvedl, že proti tomuto usnesení ústavní stížnost nesměřuje.
7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
8. Před zkoumáním opodstatněnosti ústavní stížnosti se Ústavní soud zabýval její přípustností a shledal, že přípustná není. Jednou z podmínek věcného posouzení ústavní stížnosti stanovených § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je řádné vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a to ještě před podáním samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud nevnímá subsidiaritu ústavní stížnosti pouze formálně jako podání všech opravných prostředků. Opravné prostředky musí být odůvodněny způsobem, který obecnému soudu umožní přezkum napadeného rozhodnutí. Jestliže stěžovatelovo dovolání neobsahuje předepsané vymezení přípustnosti dovolání, a tudíž nebylo možno v dovolacím řízení pro vady pokračovat, nevyčerpal efektivně procesní prostředek k ochraně svého práva [stanovisko ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905), bod 61.].
9. Stěžovatel výslovně uvedl, že proti usnesení č. j. 25 Cdo 3325/2023-188 (proti kterému by ústavní stížnost přípustná byla) ústavní stížnost nesměřuje. Ani pokud by stěžovatel usnesení č. j. 25 Cdo 3325/2023-188 napadl, nemohla by tato okolnost přípustnost vůči rozhodnutí okresního a krajského soudu založit. Jak již bylo výše uvedeno, dovolání odmítl Nejvyšší soud pro jeho vady, a stěžovatel tak (řádně) nevyčerpal všechny opravné prostředky.
10. Ústavní soud z výše popsaných důvodů odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. září 2024
Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj