Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu JUDr. J. M., bez právního zastoupení, směřujícího proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. 9 C 79/2005-143 ze dne 13. května 2009 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích č. j. 23 Co 424/2009-164 ze dne 19. ledna 2010 takto: Návrh se odmítá.
Ústavní soud obdržel dne 11. května 2010 podání navrhovatelky, kterým se domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Uvedené podání však nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť navrhovatelka nebyla právně zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že navrhovatelka podala dosud již 5 návrhů. Ve dvou případech byla zastoupena advokátem a její návrh byl odmítnut pro zjevnou neopodstatněnost, v jednom případě byl její návrh odmítnut z důvodu nepřípustnosti, přičemž navrhovatelka, ač nezastoupena advokátem, nebyla k odstranění této vady vyzývána, a ve dvou případech byl její návrh odmítnut pro neodstranění vady spočívající v nedostatku jejího právního zastoupení advokátem. Naposledy se tak stalo ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 515/10 , přičemž navrhovatelka byla v tomto řízení výzvou k odstranění vad doručenou jí dne 8. března 2010 upozorněna mimo nutnosti právního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem též na tu skutečnost, že stávající praxe Ústavního soudu nepřipouští z tohoto požadavku žádnou výjimku a že takto zastoupen musí být v řízení před Ústavním soudem i advokát.
Jak je z výše uvedeného patrné, navrhovatelka byla opakovaně obeznámena s podmínkou povinného právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti. V posledním případě, a to pouhé dva měsíce před doručením projednávaného návrhu Ústavnímu soudu, se tak stalo též s výslovným upozorněním, že na tomto požadavku nic nemění ani ta skutečnost, že je advokátkou. Navrhovatelce je tedy nepochybně známa nutnost zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti a bylo proto v jejím vlastním zájmu, aby uvedenou vadu odstranila, resp. aby další její podání již tuto vadu neobsahovalo. Přístup navrhovatelky, kdy naopak řízení prodlužuje tím, že vyčkává, až ji Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv.Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Tento závěr platí obzvláště v případech, kdy navrhovatel je osobou znalou práva.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud návrh, aniž by navrhovatelku vyzýval k odstranění jeho vady spočívající v nedostatku právního zastoupení navrhovatelky advokátem, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 20. května 2010
Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka