Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 31. května 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti S. a M. R., obou zastoupených JUDr. Janou Kašlíkovou, advokátkou se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Palackého 195, proti usnesením Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, sp. zn. 18 C 129/2006 ze dne 8. 12. 2009 a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 13 Co 31/2010 ze dne 29. 1. 2010, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatelé svou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 10 odst. 1, 2, čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž jim byla v řízení o určení otcovství, vedeném proti jejich synovi Janu R. (jedná se o pseudonym), uložena pořádková pokuta za to, že se odmítli podrobit odběru vzorků, potřebných v daném řízení k vypracování soudem nařízeného znaleckého posudku metodou analýzy DNA.
Porušení shora označených základních práv spatřují stěžovatele v podstatě v tom, že obecné soudy nepřihlédly k jejich námitkám o tom, že na jejich straně jsou dány závažné subjektivní důvody, jež jim neumožňují příslušné vyšetření, resp. odběr podstoupit. Jsou přesvědčeni, že právě s ohledem na tyto důvody - obavy, že by odběrem a následnou metodou analýzy DNA mohlo být zjištěno, že Jan R. není biologickým synem stěžovatele a následkem takového zjištění ohrožení jejich rodinného soužití a zdravotního stavu - nelze splnění uložené povinnosti na nich vynucovat ukládáním pokut podle § 53 o. s. ř. Zároveň ve stížnosti popisují vztahy mezi nimi a synem, čímž se snaží vyvrátit závěr soudu o tom, že jednají ve shodě s ním. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti rozvedených důvodů navrhují zrušení napadených rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do základních práv stěžovatelů napadenými rozhodnutími zjištěn nebyl. Problematikou uložení pořádkové pokuty v souvislosti s odběrem biologických vzorků potřebných k podání znaleckého posudku podle § 127 odst. 3 o. s. ř. se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. V nálezu ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. I. ÚS 987/07 , na jehož důvody lze i zde odkázat, přitom zdůraznil, že v řízení o určení otcovství je zájem dítěte znát své biologické rodiče předním hlediskem, které určuje i postup soudu v tomto sporném řízení tak, aby z iniciativy soudu (tedy v zásadě z jeho úřední povinnosti, vyplývající ze zásady vyšetřovací spojené jinak jen s řízením nesporným) byly opatřeny důkazy, které mohou objektivně zajistit řádné zjištění skutkového stavu věci.
Takovým důkazem je bezesporu znalecký posudek. Protože v řízení o určení otcovství leží odpovědnost za řádné zjištění skutkového stavu nikoli na stranách sporu, ale na soudu, poskytuje ustanovení § 53 o. s. ř. předsedovi senátu (samosoudci) pořádkové opatření proti tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení, tedy brání soudu v konání jeho povinnosti spravedlivě věc projednat a rozhodnout. Hrubé ztěžování postupu řízení může mj. spočívat i v neuposlechnutí příkazu soudu, opírajícího se o ustanovení § 127 odst. 3 o.
s. ř., podle něhož může soud uložit i jiné osobě než účastníku řízení dostavit se ke znalci, podrobit se zkoušce krve, případně něco vykonat a snášet, jestliže je to k podání znaleckého posudku třeba.
V posuzovaném případě dle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy v dostatečném rozsahu, přezkoumatelným, tj. ústavně souladným, způsobem vyložily, co je vedlo k uložení pořádkové pokuty. Stěžovatelé závažnost svých důvodů, pro které se odmítají podrobit odběru potřebných vzorků, relevantním způsobem nedoložili, jejich obavy, jak tomu nasvědčuje text ústavní stížnosti - "Dovedeno totiž ad absurdum..." - jeví se pouze jako obavy spekulativního rázu. Jejich námitky o šikanozním jednání soudu I. stupně, vztahující se k tomu, že soudem zvolené prostředky - pokuta každému z nich ve výši 50.000,- Kč a jejich použití proti osobám v pozici svědků a nikoliv prvotně vůči účastníku řízení zcela neodpovídají skutečnosti, neboť ke stanovení vymáhané povinnosti stěžovatelům přistoupil soud teprve po marném ukládání pořádkových pokut jejich synovi a uloženou pokutu ve výši 50 000,-Kč snížil odvolací soud v napadeném usnesení na částky 10.000,- Kč.
Ústavní soud tak uzavírá, že v posuzovaném případě nezjistil porušení práva stěžovatelů na soudní ochranu, nemohlo tak dojít ani k porušení dalších práv, jichž se stěžovatelé dovolávají, a proto z uvedených důvodů jejich návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 31. května 2010
Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu