Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti DUNAV OSIGURANJE, a. d. o., sídlem Makedonska 4, Bělehrad, Srbská republika, zastoupené JUDr. Jakubem Hlínou, LL.M., advokátem, sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. března 2025 č. j. 10 Afs 276/2024-48 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. prosince 2024 č. j. 61 Af 7/2023-86, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 - Michle, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a práva na soudní ochranu.
2. Stěžovatelka byla jako ručitelka podle § 28 a násl. zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon, ve spojení s § 171 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, dvakrát vyzvána celní správou k úhradě celních dluhů v souvislosti s propuštěním zboží s obsahem tabáku do tranzitního režimu. Vznik celního dluhu a ručitelského závazku za zmiňované zboží zpochybňovala s odůvodněním, že z části celní dokumentace vyplývá záměr hlavních dlužníků [obchodních společností HECK DOO (dále jen "HECK") a VN PROMET DOO (dále jen "PROMET")] propustit do tranzitního režimu zboží bez obsahu tabáku a je zřejmá vůle stěžovatelky zaručit se za celní dluh pouze ve vztahu k tomuto druhu zboží. Při komplexním výkladu celních dokumentů mělo být zřejmé, že celní dluh ani ručitelský závazek nemohly vzniknout k jinému zboží než k tomu, ke kterému se hlavní dlužníci a stěžovatelka zamýšleli zavázat, tedy zboží bez obsahu tabáku.
3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") nejprve usnesením spojil obě žaloby týkající se napadených výzev do jednoho řízení, ve kterém je následně nyní napadeným rozsudkem zamítl a rozhodnutí celní správy potvrdil. Krajský soud mj. provedl důkaz trestním rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 1. 3. 2022 č. j. 9 T 1/2022-7060, kterým byla obchodní společnost ORLEGRAN s.r.o. uznána vinnou ze zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a zločinu porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou. Uvedená trestní věc souvisela s posuzovaným případem tím, že společnost ORLEGRAN s.r.o. v postavení příjemce zboží podvodně vyměnila tabákové zboží za padělky bez obsahu tabáku, přičemž držiteli tranzitního režimu byly společnosti HECK a PROMET.
4. Následnou kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. Postupně se vyjádřil k jednotlivým námitkám stěžovatelky. Neshledal, že by rozsudek krajského soudu trpěl nepřezkoumatelností, neboť krajský soud srozumitelně a podrobně vyložil, proč považuje za prokázanou existenci celního dluhu a ručitelského závazku stěžovatelky ve vztahu ke zboží s obsahem tabáku a svoje rozhodnutí opřel o provedené důkazy.
5. Stěžovatelka namítá, že soudy nehodnotily důkazy v jejich vzájemném souhrnu a upozadily důležité okolnosti a důkazy, které svědčily v její prospěch. Postup správních soudů byl podle stěžovatelky v rozporu s principem rovného zacházení a vůči stěžovatelce nepřiměřeně přísný. Správní soudy vyvolaly stav extrémní nespravedlnosti v neprospěch stěžovatelky a vydaná rozhodnutí jsou v extrémním rozporu s obsahem spisu a důkazy v něm zahrnutými. Z nich vyplývá, že zboží s obsahem tabáku, jehož se má týkat celní dluh, nemohlo být platně propuštěno do tranzitního režimu a stěžovatelka se za něj nemohla platně zaručit. Dále přehlédly, že celní dluh vznikl v důsledku pochybení srbské celní správy a navzdory stěžovatelčině oprávněnému očekávání. Stěžovatelka uvádí, že je po ní požadována úhrada cla, přestože se stala obětí podvodného jednání jiných osob, aniž by se celní orgány pokoušely vybrat celní dluh u původců tohoto jednání, kteří jsou v postavení solidárních dlužníků. Soudy pouze formálně odkázaly na judikaturně dovozenou objektivní odpovědnost držitele tranzitního režimu. Po stěžovatelce, jako ručitelce, požadují úhradu celního dluhu, ačkoliv je věc doprovázena řadou významných okolností, pro něž by se striktní režim objektivní odpovědnosti neměl vůči držitelům tranzitního režimu vůbec prosadit.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. Namítá-li stěžovatelka nesprávné hodnocení důkazů, resp. předkládá-li jejich vlastní hodnocení (z důkazů podle stěžovatelky vyplývá, že zboží nemohlo být platně propuštěno do tranzitního režimu a stěžovatelka se za něj tedy nemohla platně zaručit), je třeba připomenout, že vzhledem k obecně zastávanému principu minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci není úkolem Ústavního soudu mj. nahrazovat hodnocení důkazů provedených ve správním řízení, popř. navazujícím soudním řízení. Do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit hodnocení" důkazů správními orgány a obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s vysloveným hodnocením sám neztotožňoval [viz např. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93
(N 5/1 SbNU 41)].
9. Námitku, že zboží s obsahem tabáku nemohlo být platně propuštěno do tranzitního režimu a stěžovatelka se za celní dluh nemohla platně zaručit, tedy jinak řečeno námitky vzniku odpovědnosti za celní dluh, vypořádaly podrobně správní orgány a následně i správní soudy (k tomu body 61 až 69 rozsudku krajského soudu a body 12 až 18 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Dospěly k závěru, že za výsledné znění celních deklarací, z nichž vycházela srbská celní správa při rozhodování o propuštění zboží do tranzitního režimu a stanovení tranzitních podmínek, byly objektivně odpovědné společnosti HECK a PROMET, jako držitelky režimu.
Skutečnost, že tuto svoji odpovědnost přenesly na jiný subjekt - společnost WEST SPED, která celní prohlášení s průvodní dokumentací předkládala a tyto dokumenty pozměnila, nemá na závěr o jejich odpovědnosti vliv. Obdobně platí, že převzala-li stěžovatelka ručení nad veškerými případnými celními dluhy společností HECK a PROMET, byly splněny předpoklady pro vymáhání celního dluhu po stěžovatelce i za zboží s obsahem tabáku (body 19 až 24 rozsudku Nejvyššího správního soudu).
10. Správní soudy zodpověděly i námitku ohledně pochybení srbské celní správy, přičemž se věnovaly tomu, zda se společnosti HECK a PROMET nemohly objektivní odpovědnosti zprostit v důsledku administrativního pochybení srbské celní správy (viz body 25 až 30 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Zde dovodily, že vycházela-li srbská celní správa z obsahu vývozních deklarací (znějících na zboží s obsahem tabáku), které měly být podstrčeny společností WEST SPED, nezakládá tato skutečnost pochybení celních orgánů, nýbrž svědčí o nedostatečné opatrnosti společností HECK a PROMET, které byly primárně odpovědné za případné nesrovnalosti. Není povinností celních orgánů zjišťovat skutečnosti a vyhledávat důkazy prokazující neexistenci skutečností tvrzených deklarantem, tedy zda stěžovatelka či společnosti HECK a PROMET ve skutečnosti nechtěly do tranzitního režimu propustit jiný druh zboží, než vyplývalo z celních prohlášení. Ani proti tomuto závěru nelze mít žádné výhrady.
11. Správní soudy se zabývaly i námitkou nespravedlivého přenesení odpovědnosti na ni za podvodné jednání jiných společností, které jsou solidárními dlužníky (body 70 až 80 rozsudku krajského soudu a body 31 až 34 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Společnosti HECK a PROMET byly shledány odpovědnými za nedbalostní jednání při tranzitu zboží, jelikož nedostály svým závazkům dohlédnout na dodržení stanovených tranzitních podmínek. Svou nedbalostí umožnily propuštění zboží s obsahem tabáku do tranzitního režimu a následně neměly dostatečnou kontrolu nad zbožím, což vyústilo v celní podvod ve formě záměny za padělky bez obsahu tabáku. Jakkoliv jsou společnosti WEST SPED a ORLEGRAN s.r.o. solidárními spoludlužníky, je na úvaze celních orgánů, kterému ze solidárních dlužníků celní dluh vyměří.
12. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelka ve své ústavní stížnosti pouze pokračuje v polemice s právními a skutkovými závěry správních orgánů a správních soudů, které se však se všemi jejími námitkami již opakovaně vypořádaly, přičemž Ústavní soud shledává jejich závěry udržitelnými.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. července 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu