Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Miloše Majnera, zastoupeného JUDr. Michalem Krýslem, advokátem, sídlem náměstí Republiky 204/30, Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2025 č. j. 69 Co 544/2024-18 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. listopadu 2024 č. j. 14 C 325/2024-11, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České advokátní komory, sídlem Národní 118/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů označených v záhlaví. Tvrdí, že soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 domáhá po vedlejší účastníci zaplacení 3 050 000 Kč jako náhrady majetkové i nemajetkové újmy. Zároveň stěžovatel požádal obvodní soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
3. Obvodní soud napadeným usnesením žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce zamítl. Důvodem je, že žaloba je zjevně bezúspěšným uplatňováním práva. Namítaná újma měla stěžovateli vzniknout tím, že vedlejší účastnice nevyhověla (pro nevěrohodnost tvrzení o nepříznivé finanční situaci) jeho žádosti o určení advokáta pro zastoupení v řízení o ústavní stížnosti. Tou stěžovatel napadal usnesení obecných soudů o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce v řízení, ve kterém se domáhal po státu náhrady škody ve výši 3 000 000 Kč. Tato žaloba proti státu byla nakonec odmítnuta pro neodstranění vad.
Náhrady škody ve stejné výši a k tomu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč (způsobené beznadějí domoci se náhrady škody) se domáhá nyní před obvodním soudem po České advokátní komoře. Stěžovatel nevysvětlil, jak mělo údajné pochybení vedlejší účastnice vést ke vzniku újmy. I kdyby žaloba nebyla zjevně bezúspěšným uplatňováním práva, neprokázal stěžovatel své majetkové poměry, které jsou pro osvobození od soudních poplatků rozhodné. Stěžovatel tvrdí výši svých dluhů jen přibližně, nespecifikuje jednotlivé dluhy ani věřitele.
Neprokazuje ani to, z jakých prostředků hradí své základní životní potřeby. Jelikož stěžovatel nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, nelze vyhovět ani jeho žádosti o ustanovení zástupce.
4. Městský soud v Praze se napadeným usnesením ztotožnil se závěry obvodního soudu a jeho usnesení potvrdil.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti popsal svou tíživou finanční i zdravotní situaci a dvě údajně nezákonně vedené exekuce, kterými mu byla způsobena újma. Obecné soudy tyto tíživé poměry nesprávně vyhodnotily. Jiné soudy za stejného stavu žádostem vyhověly.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a též vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona), ústavní stížnost je tedy přípustná.
7. Ústavní soud neshledává v postupu obecných soudů porušení žádného ústavně zaručeného práva. Stěžovatel k tomu ostatně nepřináší ani žádnou relevantní argumentaci; jen popisuje svou životní situaci a tvrdí, že jeho žádostem měly soudy vyhovět. Ústavní soud však není přezkumnou instancí a jeho rolí není znovu posuzovat stěžovatelovy poměry. Stěžovatel nijak nespecifikuje, které jiné soudy rozhodly ve stejné situaci opačně. Zároveň je třeba zdůraznit, že stěžovatelova argumentace je mimoběžná s hlavním důvodem, pro který obvodní soud žádosti zamítl, tedy že žaloba je zjevně bezúspěšným uplatňováním práva. Tento závěr obecných soudů, natož jeho neústavnost, ústavní stížnost zcela pomíjí.
8. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. srpna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu