Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem, sídlem Pařížská 204/21, Praha 1 - Josefov, proti II. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2023 č. j. 25 Co 202/2021-287, ve znění opravného usnesení ze dne 15. března 2023 č. j. 25 Co 202/2021-307, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České kanceláře pojistitelů, sídlem Milevská 2095/5, Praha 4 - Nusle, zastoupené Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem, sídlem Husovo náměstí 82/10, Beroun, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného výroku rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i jeho právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že městský soud uvedeným rozsudkem, ve znění opravných usnesení, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 3. 2021 č. j. 16 C 223/2020-88, kterým byla žalované vedlejší účastnici uložena povinnost zaplatit stěžovateli náhradu újmy na zdraví způsobené při dopravní nehodě, ve výši 837 377 Kč s příslušenstvím (I. výrok). Vedlejší účastnici uložil zaplatit stěžovateli náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení ve výši 101 301,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám stěžovatelova právního zástupce (napadený II. výrok) a rozhodl o povinnosti vedlejší účastnice zaplatit náhradu nákladů státu ve výši 8 333 Kč (III. výrok). Takto městský soud ve věci rozhodoval již podruhé, poté, co jeho první rozhodnutí, jímž byla stěžovatelova žaloba z důvodu promlčení uplatněného nároku zamítnuta, Nejvyšší soud zrušil rozsudkem ze dne 26. 10. 2022 č. j. 25 Cdo 1200/2022-261.
3. Jde-li o napadený II. výrok rozsudku o nákladech řízení mezi účastníky, městský soud v opravném usnesení ze dne 15. 3. 2023 uvedl, že účastníkům řízení byla nedopatřením zaslána nesprávná verze rozsudku, v němž byla náhrada nákladů řízení přiznaná stěžovateli uvedena v chybné výši (72 358 Kč); z tohoto důvodu přistoupil k opravě jejího vyčíslení s tím, že náklady řízení stěžovatele před městským soudem a Nejvyšším soudem činí 101 301,20 Kč; ve zbytku nároku na náhradu nákladů řízení městský soud stěžovatelem provedené "vyčíslení nepovažoval za odpovídající".
4. Stěžovatel brojí proti II. výroku napadeného rozsudku, kterým mu byla přiznána náhrada nákladů řízení v částce 101 301,20 Kč, namísto jím vyčíslené částky 172 933,20 Kč. Městský soud neodůvodnil, proč stěžovateli část náhrady nákladů řízení nepřiznal, když v opravném usnesení ze dne 15. 3. 2023 konstatoval pouze to, že ji nepovažoval za odpovídající. Takové odůvodnění je však podle stěžovatele nedostatečné. Bez jakéhokoliv zdůvodnění mu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za tři úkony právní služby spočívající v poradě s klientem přesahující jednu hodinu; stěžovatel má za to, že opodstatněnost nároku prokázal, když doložil, že se porady uskutečnily. Rovněž nesouhlasí s tím, že mu nebylo, opět bez bližšího zdůvodnění, přiznáno zvýšení mimosmluvní odměny na dvojnásobek za podání mimořádného opravného prostředku - dovolání.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí, jehož II. výrok stěžovatel napadá. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
6. Ústavní soud vyzval dalšího účastníka a vedlejší účastnici řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.
7. Městský soud odkázal na odůvodnění ve věci vydaných rozhodnutí. K výtce o nedostatečném odůvodnění výroku o nákladech řízení doplnil, že šlo-li o tři porady s klientem přesahující jednu hodinu podle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nepovažoval je za nutné úkony, neboť porada dne 20. 8. 2021 nesouvisela s případným řešením postupu stěžovatele v důsledku odvolání vedlejší účastnice, ani s žádným jiným postupem v řízení; stejně tak porady dne 4. 2. 2022 a dne 8. 2. 2023 nesouvisely s žádným podstatným procesním úkonem stěžovatele, aby jich bylo třeba, nadto v rozsahu přesahující jednu hodinu. Šlo-li pak o požadavek na zvýšení mimosmluvní odměny na dvojnásobek za podání mimořádného opravného prostředku, v tomto případě dovolání, ani zde městský soud neshledal požadavek opodstatněným. Podání mimořádného opravného prostředku s sebou nese nepochybně jisté požadavky na právního zástupce účastníka řízení, to však ještě neznamená, že je namístě vždy u takového úkonu právní služby zvýšit mimosmluvní odměnu na dvojnásobek. V posuzované věci nešlo o cizí právo ani použití nařízení Evropské unie, nebylo třeba tlumočení a nebyl dán ani jiný předpoklad pro uvážení o mimořádné obtížnosti předmětného úkonu právní služby. V opačném případě by nepochybně bylo třeba podání každého mimořádného opravného prostředku považovat za mimořádně obtížný úkon, což je výklad nesprávný. Městský soud uzavřel, že z popsaných důvodů náklady vynaložené na zmíněné úkony právní služby vyhodnotil jako neúčelné, resp. nedůvodné.
8. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření zdůraznila, že stěžovatelovy námitky směřují pouze proti výkladu podústavního práva, a ústavní stížnost by z tohoto důvodu měla být odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Opravným usnesením ze dne 15. 3. 2023 nadto byla stěžovateli ve skutečnosti přiznána výrazně vyšší náhrada nákladů řízení, než na kterou měl podle vedlejší účastnice nárok. Újma tak ve skutečnosti nebyla způsobena stěžovateli, ale právě vedlejší účastnici.
9. Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření stěžovateli na vědomí a k případné replice, ten však této možnosti ve stanovené lhůtě nevyužil.
10. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Proto musí důsledně dbát mezí pravomocí svěřených mu Ústavou. Uvedené platí o to více při přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení. Při posuzování takových rozhodnutí, jež mají vůči rozhodnutím ve věci samé povahu jednoznačně podružnou, Ústavní soud postupuje zdrženlivě a k jejich zrušení přistupuje pouze výjimečně.
11. Stěžovatel spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv především v tom, že městský soud nevysvětlil, z jakých důvodů mu nepřiznal náhradu nákladů v jím nárokované výši. S namítaným je nutno souhlasit potud, že odůvodnění rozsudku je v této části skutečně nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje žádné podrobnější zdůvodnění postupu nebo úvah městského soudu, kromě poměrně obecného konstatování obsaženého v závěru opravného usnesení ze dne 15. 3. 2023, že "ve zbytku nároku na náhradu nákladů řízení požadovaného žalobcem odvolací soud jeho vyčíslení nepovažoval za odpovídající". Nikoliv každé pochybení, kterého se obecný soud dopustí, je nicméně nutno hodnotit jako protiústavní zásah. Ústavní soud posuzuje spravedlivost řízení jako celku a přihlíží k závažnosti případných pochybení v postupu soudů a k jejich dopadu na celkový výsledek řízení; teprve velmi vážné (extrémní) vady vyvolávají potřebu vyvodit ústavněprávní důsledky.
12. Ústavní soud uzavírá, že napadené rozhodnutí z pohledu ústavnosti obstojí. Městský soud, byť mu lze vytknout, že tak učinil až ve vyjádření k ústavní stížnosti, podrobně rozvedl, které právní úkony a z jakých konkrétních důvodů neshledal účelně vynaloženými úkony právní služby. Rovněž se přesvědčivým způsobem vypořádal s tím, proč ve věci nebylo shledáno naplnění předpokladů pro zvýšení mimosmluvní odměny za podání dovolání na dvojnásobek. Přistoupil-li by Ústavní soud i přes uvedené k jinak výjimečnému kasačnímu zásahu, postupoval by příliš formalisticky a pouze by se tím podílel na prodlužování řízení. K tomu nutno doplnit, že stěžovatel již nevznesl žádné námitky proti skutečnostem uvedeným ve vyjádření městského soudu, když nevyužil možnosti reagovat na něj zasláním repliky.
13. Na uvedeném nemůže sám o sobě nic změnit ani v ústavní stížnosti vyjádřený názor stěžovatele, že mu měla být přiznána náhrada nákladů řízení v plné, resp. v jím požadované výši. Jak naznačeno již výše, Ústavnímu soudu nepřísluší, aby přehodnocoval účelnost vynaložení nákladů řízení jeho účastníky, a to ani tehdy, bylo-li by jinak rozhodnutí o nákladech řízení z hlediska podústavního práva co vytknout, neboť kategorie správnosti nepředstavuje referenční kritérium posuzování důvodnosti ústavní stížnosti (viz např. usnesení ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. I. ÚS 1692/20 ; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadeným II. výrokem rozsudku městského soudu, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 3. 2023, došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. srpna 2023
Radovan Suchánek předseda senátu