Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Goldfein CZ s. r. o., Na Ležánkách 1624, Pardubice, právně zastoupené advokátkou Mgr. Hedvikou Hartmanovou, Ovocný trh 1096/8, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2012 sp. zn. 8 Afs 40/2011, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Odvolání stěžovatelky bylo rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 9. 8. 2010 č. j. 5262/10-1300-602331 zamítnuto. Rozsudkem krajského soudu dne 31. 3. 2011 31 sp. zn. Af 115/2010 byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí finančního ředitelství a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2012 sp. zn. 8 Afs 40/2011 byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.
Posledně uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu napadla stěžovatelka svou ústavní stížností, v níž namítala, že byla porušena její ústavně zaručená práva plynoucí z čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podstatou ústavní stížnosti byl, stručně řečeno, nesouhlas stěžovatelky se závěry správních orgánů, resp. správních soudů, dle nichž stěžovatelka neunesla důkazní břemeno, neboť neprokázala, že došlo k uskutečnění deklarovaných zdanitelných plnění. Stěžovatelka měla za to, že důkazy provedené v předchozím průběhu řízení nebyly správně vyhodnoceny a skutkové okolnosti nebyly správně zjištěny a setrvala na svém přesvědčení, že jí v souvislosti s balícími a úklidovými pracemi dodávanými třetí osobou vznikl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, který orgány veřejné moci neoprávněně neuznaly.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li by takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo. Ústavní soud připomíná, že se zcela (doslovně) totožnými námitkami stěžovatelky již zabýval v usnesení sp. zn. IV. ÚS 870/12 ze dne 2. 5. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž tyto neshledal důvodnými.
Jediným podstatným rozdílem oproti nyní projednávané věci bylo, že se v případě citovaného usnesení jednalo o doměření daně z příjmů právnických osob za období roku 2005, zatímco ve věci nyní projednávané byla předmětem řízení daň z přidané hodnoty za období listopad a prosinec 2006. Jelikož podstata napadených rozhodnutí byla v obou případech shodná, tzn. neunesení důkazního břemene stěžovatelkou ve vztahu k uskutečnění deklarovaných balících a úklidových prací společností BPP Trading s. r. o., a shodná byla rovněž, v části týkající se vypořádání námitek stěžovatelky, odůvodnění obou rozsudků Nejvyššího správního soudu, považuje Ústavní soud pro stručnost za dostatečné na usnesení sp. zn. IV.
ÚS 870/12 ze dne 2. 5. 2012 odkázat. I v nyní projednávané věci platí, že se Nejvyšší správní soud se všemi námitkami stěžovatelky důsledně vypořádal a jeho závěrům nebylo možno z hlediska ústavněprávního nic vytknout. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. května 2012
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu