Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti SLADOVNY SOUFFLET ČR, a.s., sídlem Průmyslová 2170/12, Prostějov, zastoupené JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem, sídlem Jáchymova 26/2, Praha 1 - Staré Město, proti výroku II usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. října 2023, č. j. 5 Cmo 211/2021-1819, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti GES INDUSTRY EUROPE LIMITED, sídlem 3105 Limassol, Arch. Makariou, III 229, MELIZA COURT, 4th floor, Kyperská republika, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výroku v záhlaví označeného usnesení. Ústavní soud se však nynější ústavní stížností nemůže věcně zabývat. Brání mu v tom zásada subsidiarity ústavní stížnosti. Ta má dvě stránky, a sice formální a materiální. Nestačí jen formálně vyčerpat všechny dostupné opravné prostředky, které stěžovatelům právní předpis přiznává (tzv. formální stránka). Věc musí být pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena, kdy již nemají žádné zákonné procesní prostředky, jak napravit protiústavnost (tzv. materiální stránka). Až v tomto okamžiku může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod stěžovatelů [k tomu nedávno stanovisko pléna ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.), body 23 až 25].
2. Jinými slovy, Ústavní soud v zásadě nemůže zasahovat do probíhajícího soudního řízení; nemůže rozhodnout dříve, než tak učiní obecný soud. Probíhá-li tedy souběžně s řízením o ústavní stížnosti jiné soudní řízení, třebas řízení o dovolání, Ústavní soud se musí zdržet věcného posouzení ústavní stížnosti.
3. V nynější věci stěžovatelka (jako žalovaná) uspěla po vleklém, několikaletém soudním sporu. Přesto nebyla spokojená s výsledkem řízení: nesouhlasila s výrokem o náhradě nákladů řízení. Dovolání jen proti výroku o nákladech je objektivně nepřípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu]. Stěžovatelce tak nezbývalo nic jiného než se obrátit na Ústavní soud. Ústavní soud ovšem zjistil, že na Nejvyšší soud se obrátila s dovoláním vedlejší účastnice. Věc tedy není pro obecné soudy definitivně uzavřena, není splněn materiální požadavek zásady subsidiarity ústavní stížnosti. Ve věci souběžně probíhá jiné soudní řízení. Ústavní soud nemůže předjímat, jakým způsobem Nejvyšší soud rozhodne. Ať už Nejvyšší soud rozhodne jakkoli, je ústavní stížnost vzhledem k zásadě subsidiarity ústavní stížnosti nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
4. Ústavní soud tím samozřejmě stěžovatelce nezavírá dveře k budoucímu ústavnímu přezkumu. Stěžovatelka se může obrátit na Ústavní soud poté co obecné soudy ve věci rozhodnou s konečnou platností. Zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti bude zachována.
5. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. května 2024
Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj