Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhů A. H., bez právního zastoupení, směřujícím proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. listopadu 2011, č.j. 30 Ca 111/2009-120, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. ledna 2012, č.j. 1 Ans 14/2011-133, a současně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. listopadu 2011, č.j. 30 Ca 121/2009-109, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. ledna 2012, č.j. 1 As 146/2011-121, ve spojení s návrhem, aby Ústavní soud odstranil z právních předpisů povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti, ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky, takto: Návrhy se odmítají.
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 19. dubna 2012, se navrhovatelka domáhala zrušení napadených rozhodnutí, jimiž mělo porušeno její právo na spravedlivý proces. Rozhodnutími krajského soudu byly odmítnuty žádosti navrhovatelky o osvobození od soudních poplatků, proti čemuž brojila kasačními stížnostmi a následně v tomto návrhem k Ústavnímu soudu. Současně navrhla odstranění poplatkové povinnosti a povinného právního zastoupení v zákonem předepsaných řízeních před nejvyššími soudy a Ústavním soudem.
Ústavní soud se nejprve zaměřil na splnění procesních náležitostí projednávaného podání k Ústavnímu soudu, přičemž především zjistil, že navrhovatelka není právně zastoupena. Z lustra podání navrhovatelky se přitom podává, že se na Ústavní soud obrátila opakovaně, v různých věcech, opakovaně však bez právního zastoupení a s identickým návrhem na zrušení poplatkové povinnosti a povinnosti právního zastupování. Navrhovatelka byla v minulosti opakovaně poučena o náležitostech ústavní stížnosti, a o tom, že není nutnou podmínkou, aby se jí takovéhoto poučení, respektive výzvy k odstranění vad podání, dostávalo vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích.
Lze tedy vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatelce zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by nové poučování navrhovatelky o vadách podání a možnostech jejich odstranění bylo jen postupem neefektivním a formalistickým.
Za tohoto stavu věci Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelka přesto zjevně nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem.
Podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmene a) zákona o Ústavním soudu soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne. V projednávaném případě tato situace nastala, a proto Ústavní soud návrh odmítl, aniž by vyzýval navrhovatelku k odstranění vad podání. Návrh na zrušení právního předpisu je možné podat v souvislosti s ústavní stížností. Pokud však tato je odmítnuta sdílí osud jejího návrhu na zrušení napadených rozhodnutí soudů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. května 2012
Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka