Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 30. června 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti JUDr. M.Z., zastoupeného Mgr. Josefem Bartusekem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Ostravě, tř. 28. října 108, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. 3 To 44/2008 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2008 sp. zn. 31 T 19/94 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 21. 12. 1992 byl stěžovatel opatřením Krajského soudu v Ostravě ustanoven obhájcem Mgr. P. F., od roku 1993 neznámého pobytu, stíhanému jako uprchlý. Trestní řízení bylo ukončeno rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 5. 2007. Odměnu a náhrady za právní služby a vykonané úkony obhájce vyúčtoval Krajskému soudu v Ostravě návrhem ze dne 14. 11. 2007. V návrhu požadoval zvýšení sazby odměny na trojnásobek s odůvodněním, že se jednalo o mimořádnou náročnost, neboť trestní řízení trvalo dlouhou dobu.
Dne 4. 3. 2008 vyšší soudní úřednice Krajského soudu v Ostravě rozhodla o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů obhájci ve výši celkem 310 037,- Kč, vyčíslila přeplatek na poskytnuté záloze (500 000,- Kč) ve výši 189 963,- Kč (výrok I.) a návrh obhájce co do zbytku nepřiznaného nároku zamítla (výrok II.). Stížnost obhájce proti výše uvedenému rozhodnutí ze dne 4. 3. 2008 Vrchní soud v Olomouci dne 22. 4. 2008 zamítl jako nedůvodnou.
Stěžovatel se dovolával práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož relevantní ustanovení zní: "Každý se může stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.".
Ústavní soud úvodem připomíná, že principy spravedlivého procesu zakotvené v čl. 36 a násl. Listiny a též i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), lze aplikovat i na rozhodování o nákladech řízení, resp. odměně a náhradě hotových výdajů ustanovenému obhájci. Současně však je třeba mít na zřeteli, že pokud jde o posouzení podmínek přiznání odměny a náhrady či jejich konkrétní výši, není úkolem Ústavního soudu jednat jako soud třetí instance ve vztahu k rozhodnutím přijatým obecnými soudy. Je úlohou obecných soudů interpretovat a aplikovat pro jejich rozhodnutí relevantní pravidla procesní a hmotněprávní povahy.
Jak bylo již výše naznačeno, Ústavní soud není povolán přezkoumávat, zda obecné soudy ze zjištěných skutečností vyvodily nesprávné právní závěry - s výjimkou případů, což ale projednávaná věc není, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález III. ÚS 31/97 , Sb.n.u., sv. 8, str. 149 (161)]. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat právní posouzení věci učiněné obecnými soudy, svým vlastním [nález III.ÚS 23/93 , Sb.n.u., sv.1, str. 41 (45-46)]. Dle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy při rozhodování o návrhu obhájce na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů postupovaly v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. čl. 36 a násl. Listiny. Rozhodnutí obou obecných soudů také v dostatečné míře uvádějí důvody, na nichž jsou založena.
Protože postup obecných soudů vedoucí k vydání napadených rozhodnutí nelze označit za svévolný, nepřiměřený či jinak se spravedlnosti příčící, nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 30. června 2008
Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu