Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Josefem Pelechem, Ph.D., advokátem, sídlem Kardinála Berana 1157/32, Plzeň, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2025 č. j. 36 Co 525/2024-873 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 26. září 2024 č. j. 0 P 218/2023-815, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a K. K., a nezletilých J. K. a K. K.jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel a první vedlejší účastnice (dále jen "matka") jsou rodiči nezletilých vedlejších účastníků a jejich poměry byly upraveny rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") ze dne 8. 6. 2021 č. j. 99 Nc 85/2020-265, jímž byly nezletilé děti svěřeny do péče matky, stěžovateli stanovena vyživovací povinnost a byl upraven jeho běžný i prázdninový styk s nezletilými dětmi. Matka se návrhem u Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") domáhala zvýšení výživného pro nezletilé děti a změny úpravy jejich styku se stěžovatelem. Obvodní soud nejprve schválil dohodu rodičů o změně běžného styku a po provedeném dokazování, shledav částečnou důvodnost návrhu matky, napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu a s účinností od 1. 9. 2023 zvýšil výživné pro nezletilého J. na částku 25 000 Kč a pro nezletilou K. na 20 000 Kč měsíčně a rozhodl o nedoplatku (I. výrok) a o náhradě nákladů řízení (II. výrok). V odůvodnění vyhodnotil potřeby nezletilých dětí, jakož i majetkové poměry rodičů, a konstatoval změnu poměrů, a to jak u nezletilých, tak především u stěžovatele spočívající v podstatném zvýšení jeho příjmů a sumy majetku v porovnání s jeho majetkovými a výdělkovými poměry, ze kterých naposledy soudy vycházely při rozhodování o výživném.
3. Proti rozsudku obvodního soudu podal stěžovatel odvolání, které Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") neshledal důvodným, a proto napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu (I. výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (II. výrok). V odůvodnění konstatoval, že obvodní soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu a postupoval v souladu se zákonnou úpravou, a dále reagoval na odvolací námitky stěžovatele, přičemž uzavřel, že obvodním soudem stanovené výživné plně obstojí hledisku odůvodněných potřeb nezletilých a skutečným majetkovým a výdělkovým poměrům a schopnostem převážně nepečujícího otce, přitom potřeby nezletilých zohledňují nejen právo podílet se na životní úrovni rodičů, navýšení téměř všech maloobchodní cen od poslední úpravy výživného, ale i specifické potřeby trvale zdravotně postiženého syna, které výrazně ovlivňují chod matčiny domácnosti.
4. Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv zejména v tom, že obecné soudy nerespektovaly obsah a smysl příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s rozhodovací praxí Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu. Napadené rozsudky nemají oporu v provedeném dokazování, nejsou nejen řádně a dostatečně odůvodněny, ale absentuje posouzení ústavněprávních prizmat nejlepšího zájmu nezletilých a v konečném důsledku nebylo rozhodnuto v souladu s tímto zájmem. Připomíná, že v řízení ve věcech výživy nezletilého dítěte se při dokazování uplatňuje tzv. vyšetřovací zásada, a byť mají účastníci řízení při zjišťování skutkového stavu povinnost součinnosti, soud sám musí zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí a provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu. Soudy tuto zásadu porušily tím, že nezjistily všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí a neprovedly i jiné důkazy, než byly účastníky navrženy. Stěžovatel některé důkazy navrhl, důkazy však obvodní soud neprovedl, ani o nich nerozhodl, přičemž toto porušení nezhojil ani městský soud. Konkrétně stěžovatel brojí proti zjištění o příjmech matky a jejích výdajích, domnívá se, že její reálné výdělkové možnosti jsou rozhodně vyšší.
5. Podle stěžovatele neprojednal městský soud jeho odvolání v celém rozsahu, neboť se vůbec nezabýval podáním ze dne 29. 1. 2025, které mu bylo doručeno 31. 1. 2025. Proto městský soud nezohlednil, že jeho příjmy jsou nižší, než zjistil obvodní soud. K pochybení došlo záměnou jeho soukromého účtu a účtu obchodní společnosti RESEARCH SITE, s. r. o.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byly vydány napadené rozsudky. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. l Listiny je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů [srov. např. usnesení ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95
(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při použití práva), porušení základního práva nebo svobody.
8. Z postavení Ústavního soudu vyplývá, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí toliko z hlediska porušení základních práv nebo svobod zaručených ústavním pořádkem. Nelze se v něm úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o dítě (včetně stanovení výživného). Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů, které mají nejlepší podmínky pro dokazování a pro následné řádné rozhodování.
Ústavnímu soudu proto v řízeních o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutím obecných soudů v opatrovnických věcech nenáleží hodnotit důkazy provedené obecnými soudy a na základě "vlastního" hodnocení důkazů měnit rozhodnutí těchto soudů. Stěžovatel staví Ústavní soud právě do této pozice, tj. další instance v systému obecného soudnictví, neboť jeho námitky obsažené v ústavní stížnosti mají charakter nesouhlasu s důvody, na nichž obecné soudy a zejména městský soud, založily svoje rozhodnutí.
Stěžovatel tak ústavní stížnost fakticky považuje za další procesní prostředek, jehož prostřednictvím se domáhá změny pravomocného rozhodnutí.
9. Ústavní soud přezkoumal napadené rozsudky a nezjistil žádné ústavněprávní vady, jež by odůvodňovaly jeho výjimečnou ingerenci. Obvodní soud podrobně zjišťoval majetkové poměry obou rodičů (bod 17. až 46. odůvodnění napadeného rozsudku), jakož i potřeby nezletilých, s přihlédnutím k trvalému zdravotnímu postižení nezletilého J. (bod 47. až 49.), přičemž uzavřel, že je namístě, aby výživné pokrylo veškeré, i nadstandardní potřeby nezletilých, bez případné nutnosti jejich zajišťování z nadací a sociálních fondů.
Vyživovací povinnost zvýšil s účinností od začátku školního roku, v němž nezletilá K. nastoupila základní školní docházku. Městský soud vyhodnotil odůvodnění rozsudku obvodního soudu jako příkladné a velice pečlivé, skutková zjištění jako jasná, přehledná a z nich učiněný závěr jako dostatečný podklad a východisko pro právní posouzení věci. Kromě jiného přisvědčil obvodnímu soudu, že přístup stěžovatele k řízení a k vyživovací povinnosti k nezletilým nelze hodnotit jako ukázkový, vedený snahou ozřejmit skutečný stav svých majetkových a výdělkových poměrů, a poskytnout jim tak přiměřený příspěvek na výživu, který by jim mohl zajistit alespoň částečnou participaci na jeho velmi dobré životní úrovni (bod 11.
a 13. odůvodnění rozsudku městského soudu). Ústavní soud vyhodnotil, že mezi skutkovými a právními závěry obecných soudů není dán extrémní rozpor, a shledal, že odůvodnění napadených rozsudků vyhovuje požadavku na podrobné a přesvědčivé odůvodnění, včetně uvedení relevantních argumentů, ve smyslu relevantní judikatury. Z tohoto pohledu je třeba stěžovatelovy námitky ohledně neprovedení jeho důkazních návrhů, včetně návrhů zařazených do doplnění odvolání, posoudit jako námitky bez vlivu na konečné rozhodnutí.
10. Ústavní soud, stejně jako v podobných opatrovnických věcech, uzavírá, že s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě nebo změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně výše výživného. Rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé nemají povahu rozhodnutí absolutně konečných a tedy nezměnitelných; změní-li se poměry, mohou být tyto skutečnosti podkladem pro nové posouzení. Jestliže obecné soudy dospěly na základě řádného zdůvodnění, byť odchylně od představ stěžovatele, k rozhodnutí o zvýšení jeho vyživovacích povinností, jde o rozhodnutí nezávislých orgánů veřejné moci, do jejichž pravomoci je zásah Ústavního soudu nepřípustný.
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil porušení stěžovatelových základních práv, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. srpna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu