Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické, ve věci navrhovatelky L. B., právně zastoupené advokátem JUDr. Milanem Jebavým, Ondříčkova 321/22, Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2009 č. j. 53 Co 472/2009-31, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2010 č. j. 29 Co 475/2009, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.
11. 2009 č. j. 51 Co 465/2009-24, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2009 č. j. 23 Co 434/2009-23, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2009 č. j. 68 Co 468/2009-25, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2009 č. j. 69 Co 350/2009-25, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2010 č. j. 35 Co 34/2010-50, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2009 č. j. 30 Co 466/2009-21, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2009 č. j. 30 Co 431/2009-23, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.
11. 2009 č. j. 23 Co 470/2009-21, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2010 č. j. 35 Co 438/2009-36, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2009 č. j. 35 Co 546/2009-17, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009 č. j. 68 Co 538/2009-18, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.
Podstatou předmětné ústavní stížnosti je vada řízení, která dle náhledu stěžovatelky spočívá v postupu obecných soudů, které při nařizování exekuce nepřistoupily ke spojení věci, čímž by mělo dojít na straně stěžovatelky k neúměrnému nárůstu nákladů exekuce. Obdobnou ústavní stížností téže stěžovatelky se Ústavní soud v minulosti již zabýval, přičemž nedospěl k závěru, že by obecné soudy výkladem a aplikací ustanovení § 112 o. s. ř. vybočily z mezí ústavnosti. Úkolem Ústavního soudu není zjišťovat, měnit či napravovat případná procesní pochybení obecných soudů, spočívající v oblasti práva podústavního, ale posoudit řízení jako celek a zjistit, zda nedošlo k zásahu takové intenzity, která by již zakládala porušení základních práv nebo svobod účastníka řízení.
Ve stěžovatelce známém usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3009/11 , na jehož odůvodnění se ve zbytku odkazuje, dospěl Ústavní soud k závěru, že nespojení věci není samo o sobě důvodem pro zrušení usnesení o nařízení exekuce, byť lze, dle náhledu čtvrtého senátu, takový postup považovat za přiléhavý.
Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. června 2012
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu