Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 15. července 2008 o ústavní stížnosti stěžovatele Zámku Mělník & vinných sklepů Jiřího Lobkowicze, s. r. o., Mělník č. 1, Zámek Mělník, zastoupeného JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem, AK se sídlem Štěpánská 17, 110 00 Praha 1, proti zásahu Okresního soudu v Mělníku, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Protiústavní zásah do svých ústavně zaručených práv spatřoval stěžovatel v postupu Okresního soudu v Mělníku, který nepřihlédl k odvolání proti usnesení ze dne 5. 5. 2008, jež bylo zástupcem stěžovatele podáno elektronicky dne 27. 5. 2008, neboť toto elektronické podání nebylo podle soudu do tří dnů doplněno originálem.
Takový postup je však dle stěžovatele zcela nesprávný a protiústavní; elektronické podání totiž bylo opatřeno elektronickým podpisem dle ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o elektronickém podpisu"), a proto jej ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 319/05
(Sb. n. u. sv. 41, str. 141) není třeba písemně doplnit. Tento nález však Okresním soudem v Mělníku nebyl respektován.
Nepřípustnost ústavní stížnosti v řízení před Ústavním soudem vychází z principu její subsidiarity ve vztahu k prostředkům přímé ochrany ústavnosti obecnými soudy. Ochrana ústavnosti není pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice, jak to vyplývá z čl. 4 Ústavy ČR. Ústavní soud představuje v této souvislosti institucionální mechanismus, který nastupuje v případě selhání všech mechanismů ostatních. Z uvedeného vyplývá, že Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti přezkoumává zásadně pouze zásahy orgánu veřejné moci, které bezprostředně a citelně zasahují do základních práv stěžovatele a zároveň nejsou zhojitelné v řízení před ostatními orgány veřejné moci.
V projednávané věci však tyto podmínky nejsou naplněny. Naříkaný zásah Okresního soudu v Mělníku, který spočíval v tom, že soud nepřihlédl k elektronicky podanému odvolání proti usnesení ze dne 5. 5. 2008, je přezkoumatelný v rámci řízení o odvolání proti meritornímu rozhodnutí; nejde tedy o zásah, který by byl v dalším řízení nezhojitelný. Bude-li stěžovatelem ve věci podáno odvolání, bude na soudu druhé instance, aby tvrzené porušení základních práv stěžovatele posoudil; rozhodovat přitom bude i s přihlédnutím k relevantní judikatuře Ústavního soudu, stěžovatelem výstižně citované. Od této judikatury nemá Ústavní soud důvod jakkoliv se odchylovat a co do její závaznosti odkazuje na čl. 89 odst. 2 Ústavy jakož i např. na nálezy sp. zn. III. ÚS 252/04
(Sb. n. u., sv. 36, str. 173) či sp. zn. IV. ÚS 301/05
(http://nalus.usoud.cz).
Odvolání proto v dané věci představuje opravný prostředek, který je třeba před podáním ústavní stížnosti vyčerpat; zásah Ústavního soudu v této fázi řízení by byl v rozporu se shora vymezeným principem subsidiarity ústavní stížnosti. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 15. července 2008
Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj