Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele Michaela Westphalla, zastoupeného Mgr. Přemyslem Drvotou, advokátem, sídlem Špotzova 702/19, Praha 6 - Liboc, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2025 č. j. 104 VSPH 841/2024-238 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2024 č. j. 214 ICm 2303/2022-204, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti HELPCASH s.r.o., sídlem Chotěšovská 680/1, Praha 9 - Letňany a obchodní společnosti Insolvenční agentura v.o.s., sídlem Západní 1448/16, Karlovy Vary, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro rozpor s dobrými mravy s tím, že původní úvěrovou smlouvu považuje za lichevní. Naopak se ztotožňuje s hodnocením Městského soudu v Praze v předchozím rozsudku ze dne 14. 6. 2023 č. j. 214 ICm 2303/2022-127, který byl rozhodnutím Vrchního soudu v Praze zrušen.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Praze napadeným rozsudkem určil, že první vedlejší účastnice má za stěžovatelem pohledávku ve výši 2 294 268 Kč, podřízenou ve výši 1 314 476 Kč, která je zcela zajištěna jeho majetkem, případně výtěžkem ze zpeněžení tohoto zajištění, a to v pořadí ke dni 1. 9. 2017, přihlášenou jako P 13.1 (bod I. výroku), zamítl žalobu na určení, že první vedlejší účastnice má za stěžovatelem pohledávku ve výši 159 414 Kč, podřízenou ve výši 1 314 476 Kč, která je zcela zajištěna majetkem stěžovatele, případně výtěžkem ze zpeněžení tohoto zajištění (bod II. výroku), dále zamítl žalobu na určení, že první vedlejší účastnice má za stěžovatelem pohledávku ve výši 1 500 000 Kč, která je zajištěna majetkem stěžovatele, případně výtěžkem ze zpeněžení tohoto zajištění, a to v pořadí ke dni 1. 9. 2017, přihlášenou jako P13.2 (bod III. výroku), určil, že první vedlejší účastnice má za stěžovatelem pohledávku ve výši 20 000 Kč přihlášenou jako P13.3 (bod IV. výroku), zamítl žalobu na určení, že první vedlejší účastnice má za stěžovatelem pohledávku ve výši 886 907 Kč (bod V. výroku), první vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit druhé vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku 648 Kč (bod VI. rozsudku) a stěžovateli částku 5 000 Kč (bod VII. výroku).
3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudek Městského soudu v Praze potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). V závěru odůvodnění svého rozhodnutí účastníky řízení poučil o možnosti podat proti jeho rozhodnutí dovolání.
4. Ústavní soud z databáze Infosoud.cz a z Insolvenčního rejstříku zjistil, že rozsudek Vrchního soudu v Praze stěžovatel napadl dovoláním.
5. Ústavní stížnost je nepřípustná.
6. Ve věci stěžovatele došlo k souběhu dvou právních institutů, jež by mohly vést ke kasaci napadených rozhodnutí, a to ústavní stížnosti a dovolání. Byla-li by proto v nyní posuzované věci ústavní stížnost věcně posouzena Ústavním soudem dříve, než bude rozhodnuto o podaném dovolání, mohl by postup Ústavního soudu vést k nepřípustnému zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Také z hlediska funkce ústavního soudnictví je nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumávaly obecné soudy a zároveň i Ústavní soud. Za této procesní situace je proto ústavní stížnost předčasná.
7. Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její předčasnost stěžovatele nepoškozuje na jeho právu na přístup k soudu. Po skončení dovolacího řízení bude oprávněn podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Tato ústavní stížnost pak (v případě splnění ostatních podmínek řízení) je věcně projednatelná Ústavním soudem. Lhůta k eventuálnímu podání ústavní stížnosti začne stěžovateli běžet dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, a to jak proti rozhodnutí dovolacího soudu, tak případně i proti předcházejícím rozhodnutím.
8. Na základě výše uvedených závěrů Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a vyjadřoval se k důvodnosti ústavní stížnosti, soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. června 2025
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
soudkyně zpravodajka