Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ZHL LOŽISKA, s.r.o., sídlem Třanovice 93, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Hobzou, advokátem, sídlem Opletalova 600/6, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. března 2024 č. j. 4 Afs 174/2023-42 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2023 č. j. 25 Af 49/2021-57, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků. Tvrdí, že jimi správní soudy porušily její základní práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne, že Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj doměřil stěžovatelce daň z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období duben roku 2016 ve výši 105 000 Kč a uložil povinnost uhradit penále z doměřené daně, a to z důvodu vědomé účasti stěžovatelky v řetězci zatíženém podvodem na DPH. Vedlejší účastník odvolání stěžovatelky zamítl, Krajský soud v Ostravě stěžovatelčinu žalobu zamítl a Nejvyšší správní soud zamítl její kasační stížnost. Správní soudy shodně s daňovými orgány dospěly k závěru, že podvod spočíval ve fiktivních reklamních plněních poskytovaných obchodní společností ISTERA, s.r.o. evropské společnosti COMPLEX Development solutions SE, která měla dále dodat reklamní plnění stěžovatelce. V důsledku daňového podvodu došlo k daňovému úniku a narušení daňové neutrality.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka vysvětluje podstatu fungování DPH v unijním právním prostoru. Cituje rovněž judikaturu Soudního dvora Evropské unie k podvodu na DPH a k pojmu chybějící daně. Nejvyšší správní soud vyložil podvod na DPH a chybějící daň v rozporu s touto judikaturou. Evropská společnost COMPLEX sice nejprve uplatnila ve zdaňovacím období duben 2016 nároky na odpočet DPH z dokladů vystavených obchodní společností ISTERA, ovšem v prosinci 2016 zahrnula do daňového přiznání k DPH opravné daňové doklady, kterými nároky na odpočet DPH vzala zpět.
Tím se zvýšila daňová povinnost společnosti COMPLEX, která zůstala neuhrazena. Stěžovatelka nesouhlasí, že by takováto situace byla podvodem na DPH. Nedošlo totiž k žádnému narušení neutrality DPH. Storno dokladů je situace právem předvídaná. Spolupráce společností COMPLEX a ISTERA nebyla fiktivní, o spolupráci společnost COMPLEX usilovala, pouze s ní sešlo. Závěry správních soudů a zejména Nejvyššího správního soudu jsou spekulativní. Stěžovatelka konečně kritizuje, že Nejvyšší správní soud nepodal předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské unie.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
5. Ústavní soud připomíná, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti správních soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83, čl. 90 až 92 Ústavy). Nepřísluší mu přehodnocovat skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud zasahuje do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy jen tehdy, pokud aplikace práva v daném konkrétním případě byla neústavní [srov. již nález ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. I. ÚS 504/03
(N 138/31 SbNU 227) a na něj navazující judikaturu]. O takovou situaci však v posuzované věci nejde.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti pokračuje v polemice s výkladem podústavního a unijního práva, které však již dostatečně vyložily správní soudy, zejména Nejvyšší správní soud. Ústavní soud proto nepovažuje za účelné závěry správních soudů detailně opakovat. Stěžovatelka opakuje svůj nesouhlas se závěrem správních soudů, že byly naplněny znaky podvodu na DPH a že byla narušena neutralita DPH. Touto námitkou se však Nejvyšší správní soud podrobně zabýval, vysvětlil, proč jsou znaky podvodu na DPH dány.
Jeho odůvodnění není nikterak povšechné, nýbrž obsahuje podrobný popis všech klíčových skutečností (srov. body 18 až 41 rozsudku Nejvyššího správního soudu, z toho k vymezení podvodu v této věci zvl. body 23 a 24, k stornu faktur body 22 a 29). Proč došlo k narušení neutrality daně, vysvětluje Nejvyšší správní soud v bodech 20 a 21 svého rozsudku, judikaturu Soudního dvora Evropské unie podrobně analyzuje v bodech 27 násl. rozsudku, proč nešlo jen o zmařenou nebo nepovedenou investici, uvádí v bodě 33.
7. Jelikož byly napadené rozsudky dostatečně odůvodněny, může Ústavní soud posoudit také ústavnost nepoložení předběžné otázky v této věci. Porušením čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny bude typicky postup soudu poslední instance, který předběžnou otázku nepoloží svévolně, tedy v rozporu s principem právního státu. Porušením ústavně zaručených práv je však pouze zásadní a kvalifikované pochybení, typicky svévole soudu. Za svévoli lze označit, jestliže soud posledního stupně měl sám pochybnosti ohledně správného výkladu unijního práva, přesto však předběžnou otázku nepoložil; odchýlil se od ustáleného výkladu dané otázky Soudním dvorem, aniž by zahájil řízení o předběžné otázce; neexistovala judikatura Soudního dvora k dané otázce nebo tato judikatura nepokrývá celou problematiku (více např. nález ze dne 19. 9. 2023 sp. zn. I. ÚS 1675/23 , body 22 až 25).
8. V nynější věci však Nejvyšší správní soud zjevně neměl pochybnosti o správném výkladu unijního práva, s judikaturou Soudního dvora pracoval a to včetně všech judikátů, na které upozornila stěžovatelka. Proto také Nejvyšší správní soud uzavřel, že nynější věc bylo možno posoudit se zřetelem na existující judikaturu (viz bod 43 napadeného rozsudku, který odkazuje na předcházející pasáže obsáhle analyzující unijní právo a judikaturu Soudního dvora). Třeba též dodat, že k otázce podvodu na DPH je již velmi početná řada judikatury Soudního dvora, proto není jasné, čím by zrovna nynější věc mohla přispět k obohacení této judikatury.
9. Ústavně zaručená práva stěžovatelky tedy porušena nebyla. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. června 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu