Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti F. P., právně zastoupeného Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, se sídlem Kadaňská 3550, 430 03 Chomutov, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově č. j. ZN 5239/2009-17 ze dne 30. 3. 2010 a usnesení Policie České republiky, KŘP Ústeckého kraje, Územní odbor vnější služby Chomutov, Obvodní oddělení Chomutov - Kamenná č. j. KRPU-23220-40/TČ-2009-040321 ze dne 21. 1. 2010, za účasti Okresního státního zastupitelství v Chomutově jako účastníka řízení a Policie České republiky, KŘP Ústeckého kraje, Územní odbor vnější služby Chomutov, Obvodní oddělení Chomutov - Kamenná, Kamenná 5164, 430 04 Chomutov jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. V ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti v záhlaví citovaným rozhodnutím, neboť tím, že musel vydat v rozhodnutích blíže popsaný nábytek další osobě, bylo porušeno jeho právo zaručené článkem 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; ve své argumentaci se odvolal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 325/98 . II.
3. Ústavní soud vzhledem k tvrzením uvedeným v návrhu, jakož i k obsahu přiložených rozhodnutí, proti nimž ústavní stížnost směřuje, vycházel z listin, které stěžovatel poskytl, aniž by považoval za nutné vyžádat si příslušný spis.
4. Z uvedených pramenů plyne, že se stěžovatel odstěhoval od své přítelkyně M. J. a při té příležitosti si s sebou vzal i některý nábytek. Dle jeho tvrzení na tento nábytek poskytl finanční prostředky, jeho přítelkyně tento nábytek pro něj pouze zakoupila. Ještě v den odstěhování byl vyzván Policií ČR, aby podal vysvětlení k okolnostem spáchání trestného činu krádeže předmětného nábytku a porušování domovní svobody, jejichž vyšetřování bylo započato. Stěžovatel dobrovolně vydal nábytek Policii ČR, ta jej pak napadeným usnesením vydala M. J. Dle stěžovatele měla Policie ČR nábytek namísto jeho vydání M. J. převzít dle ustanovení § 80 trestního řádu do úschovy a upozornit dotčené osoby, aby svá práva k nábytku uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.
6. Ústavní stížnost ve svém jádru představuje nesouhlas stěžovatele s obsahem napadených rozhodnutí.
7. Odkaz na zmíněný nález Ústavního soudu není případný; jeho závěry se totiž uplatní pouze v situaci, kdy o právu k věci existují důvodné pochybnosti. Policejní orgán i orgán odvolací zvážily námitky stěžovatele i tvrzení M. .a dospěly při tom k závěru, že o právu k nábytku není pochyb. Tento závěr ve světle úvah zmíněných v odůvodnění napadených rozhodnutí, dle mínění Ústavního soudu, nemá excesivní povahu.
8. Smyslem a účelem zákonem předjímané úschovy je zabránit tomu, aby s věcí bylo až do objasnění rozhodných okolností disponováno, neboť právě tato dispozice by mohla vést k neodčinitelným důsledkům. Ani hrozba těchto neodčinitelných důsledků dána není.
9. Ústavní soud nepovažuje postup orgánů činných v trestním řízení za vybočující z mezí stanovených zákonem; výrok napadených rozhodnutí byl očekávatelný. Zatímní úvahy orgánů činných v trestním řízení o právech k nábytku mohou být ještě přezkoumávány soudem v rámci dalších fází trestního řízení. Každopádně napadená rozhodnutí nebrání tomu, aby stěžovatel svá práva k nábytku prokázal pořadem práva, a to včetně možnosti využití institutu předběžného opatření.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. února 2011
Michaela Židlická v. r. předsedkyně senátu