Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Baxant spol. s r. o., sídlem Štěpánská 540/7, Praha 2 - Nové Město, zastoupené Mgr. Filipem Němcem, advokátem, sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. listopadu 2025 č. j. 9 Afs 182/2024-108 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. července 2024 č. j. 10 Af 17/2023-79, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka uplatnila ve vybraných zdaňovacích obdobích roku 2017 a 2018 nárok na odpočet DPH na základě daňových dokladů vystavených obchodní společností STAY FIT s. r. o. za dodání reklamního plnění (vysílání reklamních spotů na LED obrazovkách v Brně a Znojmě). Předmětem ekonomické činnosti stěžovatelky je řeznictví a uzenářství. Finanční úřad pro hlavní město Prahu nárok na odpočet DPH neuznal z důvodu zasažení dodávky reklamy podvodem na DPH. Proti dodatečným platebním výměrům finančního úřadu podala stěžovatelka odvolání, které vedlejší účastník zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil. Toto rozhodnutí napadla stěžovatelka žalobou u Městského soudu v Praze, který ji napadeným rozsudkem zamítl. Kasační stížnost pak zamítl napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud.
2. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s argumentací městského soudu. Daňové orgány identifikovaly ve svém souhrnu typické znaky řetězce transakcí, jejichž hlavním účelem je získání daňové výhody. Finanční úřad zjistil existenci všech relevantních znaků daňového podvodu, tj. narušení neutrality daně; násobně nadhodnocenou cenu reklamy (viz znalecký posudek k ceně obvyklé za srovnatelné reklamní kampaně); okolnosti týkající se změny na pozici jednatele dodavatelky sporné reklamy po zahájení daňové kontroly apod. Finanční úřad též dovodil, že stěžovatelka měla a mohla vědět o své účasti na daňovém podvodu (neefektivita reklamy a nezájem stěžovatelky o její provedení, neporovnání cenových nabídek, výběr dodavatelky, která nezveřejňuje účetní závěrky a nemá jako předmět činnosti poskytování reklamních služeb). Povinností daňových orgánů není prokázat, jakým způsobem a konkrétně kterým z dodavatelů v řetězci byl spáchán podvod. V daňovém řízení musí být nicméně postaveno najisto, v jakých skutkových okolnostech daňový podvod spočíval, čemuž daňové orgány dostály.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti obsáhle rekapituluje průběh této věci a svou argumentaci v řízení daňovém i před správními soudy. Namítá, že "nedošlo k provedení důkazů v rozsahu potřebném pro dostatečné zjištění skutkového stavu", některé stěžovatelčiny návrhy "zůstaly zcela bez adekvátní procesní reakce". S tím se Nejvyšší správní soud nijak nevypořádal. Proti rozhodnutí finančního úřadu stojí tzv. tvrdá data, která závěry finančního úřadu zpochybňují. Sporná reklama totiž měla evidentně účinky v nárůstu počtu zaměstnanců stěžovatelky. Reklama tak nemohla být neefektivní, což byl přitom závěr daňových orgánů. Dále stěžovatelka upozorňuje na zjevně spekulativní argumenty finančního úřadu. Nadto upozorňuje na pochybení v postupu finančního úřadu, totiž stanovení daně z moci úřední, což se stalo jen v důsledku vady plné moci zástupce stěžovatelky. Nedostatek plné moci však přece nemůže bránit jednání přímo s účastníkem řízení.
4. Ústavní soud připomíná, že zásadně nezasahuje do rozhodovací činnosti správních soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepřehodnocuje skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud zasahuje do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže aplikace práva v dané věci byla neústavní (takto již nález ze dne 25. 11. 2003
sp. zn. I. ÚS 504/03
).
5. Stěžovatelka si je těchto východisek vědoma, přesto však ve své argumentaci zůstala převážně v rovině podústavního práva. Jediný eventuálně ústavně významný argument, podle něhož daňové orgány opomenuly relevantní důkazy, je již dostatečně zodpovězen v napadených rozsudcích. Podle Nejvyššího správního soudu stěžovatelka v žalobě ani v kasační stížnosti neuvádí žádný konkrétní důkazní návrh či vyjádření, jehož opomenutí by založilo nepřezkoumatelnost rozhodnutí vedlejšího účastníka či zpochybnilo komplexní hodnocení transakcí stěžovatelky se společností STAY FIT, jak je provedl finanční úřad a žalovaný (bod 33 rozsudku NSS). Ústavní soud k tomu uvádí, že stěžovatelka tedy před správními soudy neunesla argumentační břemeno a toto pochybení nemůže napravit až v řízení o ústavní stížnosti (ostatně její argumentace zůstala i v nynějším řízení spíše jen obecná a ani nyní neoznačuje žádné důkazy, které daňové orgány údajně opomněly provést a které by na výsledku věci mohly něco změnit).
6. K námitce, že správní soudy i daňové orgány přehlédly "tvrdá data", která mají prokazovat efektivitu sporné reklamy, totiž nárůst počtu zaměstnanců stěžovatelky, lze odkázat na závěry městského soudu. Ten v napadeném rozsudku jednak odkázal na závěry daňových orgánů, že obsah reklamních spotů nebyl zaměřen na nábor nových zaměstnanců, jak tvrdila stěžovatelka. "Z účetních podkladů vyplývá, že k nárůstu obratu nedošlo v přímé souvislosti s navýšením počtu zaměstnanců, i když došlo k nárůstu obratu, nedošlo k nárůstu hospodářského výsledku, ten byl dokonce snížen nákladem na reklamní služby od STAY FIT ve výši 400 000 Kč měsíčně." Stěžovatelka nedoložila, že by vyhodnocovala efektivitu reklamních služeb (bod 99 rozsudku městského soudu). K tomu městský soud dodal, že "reklama nepředstavuje náborovou reklamu na příjem zaměstnanců, ale toliko reklamu o [stěžovatelce] a jejích službách v oboru řeznictví. V návaznosti na to, při hodnocení okolnosti "efektivita poskytované reklamy" [vedlejší účastník] poukázal v bodě 91 žalovaného rozhodnutí na to, že [...] za roky 2016 - 2018 došlo k nárůstu obratu z 90 mil. Kč na 141 mil. Kč a z nárůstu počtu zaměstnanců ze 110 na 149. Nicméně hospodářský výsledek se pohyboval od 1,2 mil Kč (2016) přes 2,2 mil Kč (2017) k - 0,04 mil Kč (2018) s tím, že jej ovlivnila cena za reklamu 400 tisíc Kč měsíčně. Šlo tedy o to, že přijaté plnění (krom ceny ještě hodnotil [vedlejší účastník] i dosah reklamy na počet lidí) v poměru k hospodářskému výsledku za těchto okolností nebylo efektivní. Což je rovněž příhodná nestandardní skutečnost." (bod 105). Citace z bodu 106 rozsudku městského soudu, o kterou se stěžovatelka v ústavní stížnosti opírá, je tedy vytržena z kontextu, naopak čteno v celé souvislosti byly všechny stěžovatelčiny námitky v tomto směru městským soudem zodpovězeny. I proto pak stačilo jen krátké souhlasné shrnutí v bodu 48 rozsudku Nejvyššího správního soudu.
7. Otázka, zda finanční úřad unesl své důkazní břemeno o existenci daňového podvodu, je pak již jen čistě otázkou skutkovou, se kterou se správní soudy vyčerpávajícím způsobem vypořádaly.
8. Okolnostem, které finančnímu úřadu znemožnily zahájit daňovou kontrolu, věnoval Nejvyšší správní soud dostatečnou pozornost v bodech 34 a 35. Popsal tam pečlivě všechny skutečnosti, které ve výsledku vedly k tomu, že nebylo možno vůči stěžovatelce zahájit daňovou kontrolu. Podstatné je (a to i z hlediska případné vady neústavnosti, kterou tvrdí stěžovatelka), že finanční úřad zohlednil všechna podání a důkazní návrhy stěžovatelky a upřednostnil stanovení daně dokazováním. Ustanovení § 87 odst. 5 daňového řádu nebrání tomu, aby byla daň stanovena kvalitativně hodnotnějším způsobem, tedy dokazováním, byť nutně prováděným mimo rámec daňové kontroly (bod 35 rozsudku NSS). Není úkolem Ústavního soudu, aby tyto závěry Nejvyššího správního soudu podroboval opětovnému zevrubnému přezkumu.
9. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu