Doktrína zesílených důvodů u dlouhotrvající vazby
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky G. W., t. č. Vazební věznice a Ústav pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, zastoupené JUDr. Jiřím Dobývalem, advokátem, sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. března 2025 č. j. 11 To 87/2025-62 a usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. února 2025 č. j. 0 Nt 1504/2025-30, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Náchodě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Odůvodnění:
I.
Podstata věci
1. Tento nález opakuje význam doktríny zesílených důvodů ve věcech dlouhotrvající vazby. Současně zdůrazňuje, že vazební soudy musí dostatečně reagovat na konkrétní a relevantní námitky, které proti vazbě obviněný snáší.
2. Orgány činné v trestním řízení vedou rozsáhlé trestní řízení proti vícero obviněným, kteří organizovaně na základě promyšleného scénáře připravili stovky majitelů bankovních účtů (poškozené) o nejméně 100 mil. Kč. Stěžovatelka je jednou z obviněných osob.
3. Zjednodušeně řečeno, celá trestní věc z pohledu orgánů činných v trestním řízení probíhala takto. Obvinění se telefonicky spojili s poškozenými a předstírali, že jsou zaměstnanci České národní banky, případně nějaké komerční banky, a mají dohlížet na bezpečnost účtů v prostředí internetového bankovnictví (tzv. falešní operátoři). Obvinění poškozeným nepravdivě sdělili, že jim účty napadli hackeři. Z obavy ze ztráty peněz se poškození řídili jejich "radami", kvůli kterým obvinění získali přístup k účtu. Způsobů, jak obvinění připravili nic netušící poškozené o peníze, bylo vícero. Někdy přesvědčili poškozené, aby sami převedli peníze na tzv. zabezpečené nebo jiné účty, odkud je odčerpali (výběry v hotovosti a dalšími převody). Jindy je zase přesvědčili, aby si do telefonu nebo počítače nainstalovali aplikaci, která jim umožnila vzdálený přístup k elektronickým zařízením. Následně se uskutečnily převody peněz na jiné účty, tj. mimo dispozici poškozených. Veškeré podvodné telefonáty a na ně navazující převody peněz se děly na půdě tzv. call center, které se nacházely na Ukrajině.
4. Stěžovatelka podle orgánů činných v trestním řízení sehrála v této věci důležitou roli. Měla především na starosti nábor nových falešných operátorů: sama zadávala nabídku práce, komunikovala se zájemci, zadávala jim pokyny k výkonu práce, organizovala jejich odjezd do call center na Ukrajině atd.
5. Stěžovatelka tak údajně spáchala několik trestných činů, resp. zvlášť závažných zločinů: podvod [§ 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny ve smyslu § 107 téhož zákona]; neoprávněný přístup k počítačovému systému a neoprávněný zásah do počítačového systému nebo nosiče informací [§ 230 odst. 1, odst. 2 písm. a) a d), odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) a b) trestního zákoníku, spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny ve smyslu § 107 téhož zákona] a účast na organizované zločinecké skupině (§ 361 odst. 1 trestního zákoníku).
II.
Procesní vývoj věci
6. Orgány činné v trestním řízení zahájily proti stěžovatelce trestní stíhání (§ 160 odst. 1 trestního řádu). Nedlouho poté, v dubnu 2024, vzal soud stěžovatelku do vazby (usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 4. 2024 č. j. 0 Nt 2207/2024-12). Od té doby rozhodovaly vazební soudy o její vazbě opakovaně, ať už na základě návrhu dozorujícího státního zástupce o ponechání ve vazbě, nebo stěžovatelčiny žádosti o propuštění z vazby.
7. V nynější věci vazební soudy rozhodovaly o stěžovatelčině vazbě necelý rok po jejím vzetí do vazby. Stěžovatelka zažádala o propuštění z vazby. Okresní soud žádost zamítl, neboť stále existuje důvodná obava, že stěžovatelka uprchne [útěkový důvod vazby, § 67 písm. a) trestního řádu] a že bude pokračovat v trestné činnosti [předstižný důvod vazby, § 67 písm. c) téhož zákona]. Dosavadní výsledky trestního řízení a dosud shromážděné důkazy podporují důvodné podezření o existenci skutku, o jeho trestní povaze a o jeho spáchání stěžovatelkou. K jednotlivým vazebním důvodům okresní soud souhrnně řekl, že stěžovatelce hrozí vysoký trest odnětí svobody a že nemá ve svém bydlišti příliš pevné vazby, a to vzhledem k jejímu dosavadnímu způsobu života a způsobu obstarání si prostředků k obživě. I když stěžovatelka tvrdí, že se v minulosti materiálně zabezpečovala jinak a že měla kde bydlet, stále se uchylovala k lukrativnější a atraktivnější, zato protiprávní činnosti. Nedobrý zdravotní stav stěžovatelce nebrání ve výkonu vazby. Byť stěžovatelka trpěla zdravotními neduhy, nijak jí to nebránilo v páchání trestné činnosti z Ukrajiny, tj. z území sužovaného válkou. Případné vazební substituty nezabrání ani jejímu útěku do zahraničí, ani pokračování v páchání trestné činnosti.
8. O stěžovatelčině stížnosti rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové. Ten její stížnost znovu zamítl. Důvody vazby stále existují. Krajský soud zdůraznil, že se rozsah této trestní věci ještě rozšířil. Pokud vazební soudy stěžovatelku uznají vinnou, hrozí jí vzhledem k rozsahu, výši celkové škody a souběhu trestných činů poměrně vysoký trest odnětí svobody, nejméně osm let. Útěkový vazební důvod trvá. Předstižný vazební důvod rovněž trvá, neboť právě promyšlená a rozsáhlá trestná činnost byla jejím skutečným zdrojem příjmů. Stěžovatelka může vykonávat vazbu. Není třeba ji léčit na svobodě, léčba v prostorech vazební věznice je dostatečná. Znalecký posudek a výslech lékaře jsou zbytečné.
III.
Argumentace stěžovatelky
9. V ústavní stížnosti stěžovatelka zaprvé namítá porušení doktríny zesílených důvodů ve vazebních věcech. Útěkový vazební důvod totiž neexistuje. Zda hrozí útěk, vyžaduje pečlivé posouzení všech okolností případu. Je třeba vyhodnotit, zda tu existují okolnosti, které tuto obavu zesilují či zeslabují. Rozhodně nestačí jen odkázat na text zákona či na hrozící výši trestu odnětí svobody. Vazební soudy v podstatě zopakovaly své předchozí argumenty a věci nevěnovaly žádnou pozornost. Navíc se nezabývaly, zda lze vazbu nahradit vazebními substituty. Ani předstižný vazební důvod tu není. Vazební soudy neuvedly žádné konkrétní okolnosti, ze kterých by vyplynulo, že stěžovatelka bude pokračovat v trestné činnosti. Rovněž se důsledněji nezabývaly posouzením, zda jí špatný zdravotní stav brání v trestné činnosti. Vazební soudy neodůvodnily napadená rozhodnutí řádně, přesvědčivě a logicky. Neučinily tak, i když si to žádá doktrína zesílených důvodů.
10. V druhém argumentačním okruhu se stěžovatelka domnívá, že jí vazební soudy odpírají právo na ochranu zdraví a na zdravotní péči. Tvrdí, že toto základní právo musí vazební soudy upřednostnit před vazbou. Protože soudy nevyslyšely její přání být stíhána na svobodě, hazardují s jejím zdravím. Závěrem stěžovatelka kritizuje vazební soudy za to, že se nezabývaly návrhy na provedení důkazů o jejím nedobrém zdravotním stavu. Tato lhostejnost se mj. propsala do postupu vazebních soudů, které argumentaci o jejím zdraví zlehčují či přehlíží.
11. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
12. Ústavní soud si vyžádal relevantní části trestního spisu (usnesení o zahájení trestního stíhání a předešlá vazební rozhodnutí). Dále si vyžádal vyjádření k ústavní stížnosti.
13. Krajský soud uvádí, že všem vazebním důvodům a stěžovatelčině zdravotnímu stavu věnoval náležitou pozornost. Zdůrazňuje, že soudy o vazbě stěžovatelky rozhodovaly opakovaně. Stěžovatelka nepředložila žádné nové argumenty. V takovém případě není třeba, aby soudy opakovaly již jednou řečené. Krajský soud trvá na závěru, že stěžovatelčin zdravotní stav jí nebrání, aby byla ve vazbě, aby utekla a aby pokračovala v trestné činnosti. Útěkový vazební důvod má své opodstatnění: stěžovatelce hrozí vysoký trest odnětí svobody a má vazbu na Ukrajinu, kam může utéci. Rovněž předstižný vazební důvod je opodstatněný: trestná činnost představovala pro stěžovatelku jediný zdroj obživy. Krajský soud se zabýval jejím zdravotním stavem. Vysvětlil, že vazební věznice jí může poskytnout dostatečnou zdravotní péči, případně ve spolupráci s jinými zdravotnickými zařízeními, aby se její zdravotní stav nezhoršil. K doktríně zesílených důvodů krajský soud uvádí, že nynější věc již pokročila do fáze obžaloby (v dubnu 2025). Tím se ještě více posílilo podezření, že se skutek stal, že jde o trestný čin a že jej spáchala právě stěžovatelka. Čím více se přibližuje potenciální odsouzení stěžovatelky, tím větší je riziko možného útěku či skrývání se před řízením či hrozícím trestem.
14. Okresní soud tvrdí, že stěžovatelčina základní práva neporušil. Její ústavní stížnost pouze skutkově a právně polemizuje se závěry vazebních soudů. Soudy jí na vše odpověděly a se vším se vypořádaly. Okresní soud dodává, že v květnu 2025 orgány činné v trestním řízení zahájily proti stěžovatelce další trestní stíhání, a to ve věci trestného činu kuplířství (§ 189 trestního zákoníku). Okresní soud věděl ze své úřední činnosti, že orgány činné v trestním řízení - souběžně s nynější trestní kauzou - činily kroky ve shora zmíněné trestní věci. Aby se nezmařil účel trestního řízení, musela tato věc zůstat utajena. Byť nemohlo být jasně sděleno, zda důvodné podezření směřuje proti té či oné trestné činnosti (tj. náboru falešných operátorů nebo provozování nevěstince), přetrvávala obava, že stěžovatelka bude pokračovat v trestné činnosti. Zdravotní stav stěžovatelky jí nebrání, aby pokračovala v trestné činnosti, která je fyzicky nenáročná a časově a místně flexibilní.
15. Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové tvrdí, že vazební soudy neporušily žádná základní práva stěžovatelky. Byť jsou napadená rozhodnutí stručná, je v nich vše, co je třeba pro odůvodnění vazby. Stěžovatelce skutečně hrozí vysoký trest odnětí svobody. Byla to ona, kdo stála u zrodu trestné činnosti. Vzhledem ke všem okolnostem jí určitě hrozí trest odnětí svobody v délce trvání více než osm let (krajské státní zastupitelství navrhlo potrestat stěžovatelku trestem v trvání 12 let). Takto individualizovaná hrozba vysokého trestu zakládá podle judikatury sama o sobě dostatečnou obavu z útěku před trestním stíháním. Útěku lze stěží předejít jinými, mírnějšími prostředky. Stěžovatelka se dlouhodobě zdržovala na Ukrajině, kde má dokonce partnera. Má tam kontakty s osobami z kriminálního prostředí a spolupracovala s nimi při páchání nynější trestné činnosti. Trestná činnost byla jediným způsobem, jakým si obstarávala prostředky k životu. Byť její zdravotní stav nebyl dobrý, přesto páchala trestnou činnost.
16. Krajské státní zastupitelství připouští, že se v zásadě nezměnily důvody vazby, přesto v duchu principu posílení vazebních důvodů nastal jistý posun. Především odkazuje na opatřené důkazy (výpovědi osob zapojených do trestné činnosti, obsah datových nosičů), které potvrdily stěžovatelčinu účast v nynější trestní kauze. Nakonec se ukázalo, že rozsah trestné činnosti byl větší, než se původně předpokládalo. A právě tato skutečnost společně s pokročilou důkazní situací a posunem ve věci (před podáním obžaloby) posiluje důvody déle trvající vazby, zejm. pokud jde o útěkový vazební důvod. Zdravotní stav stěžovatelky je stabilní a není tak špatný, aby jí bránil v pokračování v trestné činnosti.
17. Okresní státní zastupitelství v Náchodě sdělilo, že v této věci není jakkoli příslušné, neboť dozor vykonává státní zástupce krajského státního zastupitelství.
18. Všechna vyjádření Ústavní soud zaslal stěžovatelce a účastníkům řízení na vědomí.
19. Ústavní soud nenařídil ústní jednání, neboť od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 věty první zákona o Ústavním soudu).
20. Ústavní soud úvodem předesílá, že každé vazební rozhodnutí výrazně zasahuje do osobní svobody. Obecně je však takový zásah ústavně souladný a zákonem předvídaný. Neústavním se stane, pokud vazební soud opře rozhodnutí o nezákonný vazební důvod, zvolí takový důvod, který je v příkrém rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo je odůvodní bez opory v konkrétních skutečnostech či nereaguje na konkrétní a podstatné argumenty obviněného. Jinak řečeno, zdrženlivost Ústavního soudu je podmíněna pečlivým posouzením skutkového a právního stavu vazebními soudy (takto nedávno nález ze dne 26. 2. 2025
sp. zn. IV. ÚS 170/25
- Vazební rozhodnutí nesmí stát jen na hrozbě vysokého trestu, bod 19 a tam uváděná judikatura).
21. Nyní vyvstala pochybnost, zda vazební soudy respektovaly doktrínu zesílených důvodů a zda svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily. Doktrína zesílených důvodů se uplatní, pokud vazební soudy opakovaně rozhodují o vazbě, která trvá již delší dobu. Její kořeny leží v požadavku, aby soudy ve vazebních věcech vždy zohlednily hledisko času. Vazba jako výjimečný zajišťovací nástroj má trvat jen nezbytně nutnou dobu. Platí, že čím déle vazba trvá, tím více se snižuje její legitimita [nález ze dne 20. 4. 2010
sp. zn. Pl. ÚS 6/10
(N 89/57 SbNU 167), K povinnosti propuštění obviněného z vazby na svobodu po vyhlášení zprošťujícího rozsudku, bod 14].
22. Význam doktríny zesílených důvodů Ústavní soud objasnil již mnohokrát. Vazební soudy musí pečlivě vážit, zda dosavadní argumenty pro omezení osobní svobody obstojí v čase, či nikoli. Argumenty, které stály na počátku vazebního rozhodnutí a které zpočátku odůvodňovaly ten či onen vazební důvod, již později dle okolností věci mohou, ale nemusí stačit. Pokud nestačí, vazební soudy musí předložit další přesvědčivé argumenty. Jen tak mohou ospravedlnit trvání vazby (souhrnně nález
Pl. ÚS 6/10
, body 12 až 14; nověji např. dvojice na sebe navazujících nálezů ze dne 29. 11. 2023
sp. zn. III. ÚS 2498/23
, Náležité odůvodnění rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě, body 22 a 23, a ze dne 6. 3. 2024
sp. zn. III. ÚS 5/24
, Náležité odůvodnění rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě a doktrína zesílených důvodů, body 19 až 24). Jinak řečeno, čím déle vazba trvá, tím přesvědčivější a konkrétnější argumenty pro její zachování musí existovat (opět nález
IV. ÚS 170/25
, bod 45 in fine).
23. Vazební rozhodnutí nejsou akademickými traktáty a není dost dobře možné, aby se v nich soudci vypořádali s veškerou možnou judikaturou. Na košatá a obsáhlá podání jistě nemusí vazební soud reagovat stejně košatým a obsáhlým rozhodnutím. Opačný závěr by směřoval k tomu, že u podání rozsáhlých by bylo velmi obtížné sepsat "přezkoumatelné" rozhodnutí. Podobně platí, že soud nemusí reagovat na všechny dílčí argumenty podání, zejména je-li podání spíše koláží vší myslitelné judikatury bez nějakého rozumného vztahu k právě řešené věci. Zde opět platí, že soudní rozhodnutí je praktickým dílem a nemusí se vypořádávat s argumentací, která na právě řešenou věc nemůže mít vliv. Vazební soud se však musí vypořádat s konkrétní a podstatnou argumentací obviněného (nález
IV. ÚS 170/25
, body 35 až 37).
24. V nynější věci však stěžovatelka v řízení před vazebními soudy "nezahltila" oba soudy argumentací, kterou nebylo možno rozumně vypořádat. Ústavní soud dává stěžovatelce za pravdu, že odůvodnění napadených rozhodnutí jsou vskutku strohá a nepříliš přesvědčivá. Ústavní soud opakuje, že vazební soudy musí vazební rozhodnutí odůvodnit pečlivě, obzvlášť pokud jde o déletrvající vazbu. Nesmí se uchýlit k povšechné, obecné a stereotypní argumentaci, ale vazební rozhodnutí musí odůvodnit řádně (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 28. 11. 2017 Merabishvili proti Gruzii, č. 72508/13, § 222 in fine).
25. Nic však nebrání, aby vazební soudy převzaly nebo odkázaly na odůvodnění jiných vazebních rozhodnutí, přirozeně v téže trestní věci (rozsudek ESLP ze dne 28. 10. 2010 Knebl proti České republice, č. 20157/05, § 68). Současně musí platit, že obviněný neuvádí žádnou novou argumentaci, tedy ve svých opakovaných podáních jen "dokola" opakuje stále tutéž argumentaci [srov. obecně nález ze dne 28. 7. 2014
sp. zn. I. ÚS 1694/14
(N 146/74 SbNU 241), K odůvodnění rozhodnutí o vazbě, body 41 až 43].
26. Ústavní soud proto zvážil obsah předchozích vazebních rozhodnutí.
27. Rozhodnutí okresního soudu o vzetí do vazby (viz bod 6 shora) k útěkovému důvodu vazby obsahuje obavu, že stěžovatelka se může pokusit o útěk před trestním stíháním. Okresní soud tuto obavu opřel o dva argumenty: jednak hrozbu vysokého trestu odnětí svobody (upřesněnou rozmezím od osmi let a čtyř měsíců do třinácti let a čtyř měsíců), jednak stěžovatelčiným předchozím pobytem na Ukrajině. Díky svému působení v zahraničí získala mnoho kontaktů, může se na ně obrátit a vůbec těžiště jejího života se nachází spíše na Ukrajině než v České republice (bod 10). K předstižnému důvodu vazby okresní soud stručně uvedl, že stěžovatelka bude dosavadní trestnou činnost opakovat. Stěžovatelka ji páchala dlouho, byla přítomná v jejích počátcích a zřejmě jde o jediný zdroj jejího příjmu. Navíc se v telefonních odposleších zmínila o další osobě, která je podle mínění okresního soudu rovněž zapojena do trestné činnosti, se kterou chtěla stěžovatelka "rozjet [...] nějakou další firmu" (bod 12). Okresní soud rovněž opřel své rozhodnutí o koluzní vazební důvod, ten však později odpadl a pro úvahy Ústavního soudu již nemá význam.
28. Následná vazební rozhodnutí včetně těch napadených však byla argumentačně mnohem úspornější. Okresní soud v podstatě zúžil své odůvodnění na dvě věty (viz bod 12 napadeného usnesení okresního soudu; dále usnesení téhož soudu ze dne 12. 9. 2024 č. j. 0 Nt 1314/2024-13, bod 10, a ze dne 12. 12. 2024 č. j. 0 Nt 1508/2024-22, bod 10):
"Ve světle těchto dosud shromážděných poznatků je soud toho názoru, že i nadále trvají důvody vazby předstižné dle § 67 písm. c) i útěkové dle písm. a) tr. řádu, když obviněná je ohrožena již vyšším trestem odnětí svobody a její vazba k pobytu na jednom místě je s ohledem na její dosavadní způsob života a způsob obstarávání si prostředků k obživě nepříliš pevná. K tvrzení obviněné o příjmech z provozu penzionu a možnosti bydlení lze jen uvést, že tyto možnosti měla nepochybně i v době před pácháním nyní stíhané trestné činnosti, ta však pro ni byla zjevně lukrativnější nebo rozhodně více atraktivnější než řádný způsob života."
29. Totéž platí pro předešlá vazební rozhodnutí krajského soudu. Ten jen uvedl, že důvody vazby stále trvají a nic se nezměnilo (usnesení ze dne 16. 10. 2024 č. j. 11 To 326/2024-50, bod 5).
30. Pokud jde o útěkový vazební důvod, vazební soudy se v předchozích rozhodnutích správně neomezily jen na pouhou hrozbu vysokého trestu, ale zmínily též stěžovatelčiny vazby v zahraničí (na Ukrajině). Jinak jej odůvodnit ani nemohly. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že hrozba vysokého trestu a s ní spojené důvodné podezření nestačí, ale musí k nim přistoupit ještě další argumenty (doplňující údaje), např. osobnost obviněného, jeho domov, zaměstnání, rodinné a jiné vztahy nebo kontakty v zahraničí atd. (srov. nález
IV. ÚS 170/25
, body 28 a 29).
31. Také předstižný vazební důvod soudy původně posuzovaly komplexněji. Především zdůraznily stěžovatelčinu přítomnost v počátcích organizované trestné činnosti, délku jejího páchání a trestnou činnost jako fakticky jediný zdroj příjmů (srov. k tomu nález ze dne 14. 2. 2023
sp. zn. III. ÚS 2698/22
, bod 22).
32. Ústavní soud tudíž uznává, že původní argumenty pro vzetí do vazby mají i při opakovaném vazebním rozhodování svoji váhu (rozsudek Knebl, § 65 a § 66). Pokud však vazební soudy jen opakují důvody, které uvedly v počáteční fázi vazby, a nevysvětlí v pozdějších vazebních rozhodnutích, proč je vazba nadále nutná, nedostojí formálním požadavkům, které na ně klade ústavní pořádek. Oproti počátečnímu rozhodování o vzetí do vazby se na rozhodování o dalším trvání vazby jednoduše kladou vyšší nároky [rozsudek ESLP ze dne 4. 11. 2008 Janulis proti Polsku, č. 20251/04, § 38; dále nález ze dne 16. 9. 2014
sp. zn. II. ÚS 2086/14
(N 170/74 SbNU 469), bod 27].
33. V nynější věci vazební soudy stěžovatelce v podstatě jen zopakovaly již jednou řečené, navíc stroze. Krajský soud pak vůbec nevysvětlil, proč přes stěžovatelčinu argumentaci nelze nahradit vazbu tzv. vazebními substituty, na stěžovatelčinu argumentaci v tomto směru krajský soud nereagoval (stěžovatelka navrhovala, aby vazební soud vazbu nahradil dohledem probačního úředníka a rozhodl ve smyslu § 73 odst. 4 trestního řádu o výkonu elektronické kontroly plnění povinností uložených v souvislosti s tímto opatřením prostřednictvím elektronického kontrolního systému umožňujícího detekci pohybu obviněného, krajský soud tuto argumentaci zmiňuje v bodě 2 napadeného usnesení, ale ve vlastní argumentaci na ni vůbec nereaguje).
34. Naopak argumentaci ohledně stěžovatelčina zdravotního stavu se oba soudy věnovaly pečlivě a Ústavní soud v tomto směru nemůže napadeným rozhodnutím nic vytknout (srov. bod 6 usnesení krajského soudu a body 13 až 15 usnesení okresního soudu).
35. Ústavní soud na závěr zásadně odmítá úvahu okresního soudu, kterou uvedl ve vyjádření (viz bod 14 shora), že při vazbě bylo třeba zvážit též podezření z další trestné činnosti (kuplířství). Toto podezření prý nemohl okresní soud navenek vyjádřit, protože v době jeho rozhodování o vazbě ještě nebylo stěžovatelce sděleno obvinění z této další trestné činnosti. K důvodu předstižné vazby okresní soud uvádí, že hrozilo nejen nebezpečí, že stěžovatelka bude dále pokračovat v trestné činnosti, za kterou byla stíhána (další obstarávání "navolávačů" do call center na Ukrajině), ale že bude i dále provozovat nevěstinec. Okresní soud tu ale pomíjí již jen znění § 68 odst. 1 trestního řádu, podle něhož vzít do vazby lze toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání. Proto pokud je tu podezření z určité další trestné činnosti, pro kterou ale zatím nebylo zahájeno trestní stíhání, takové podezření nemůže hrát při rozhodování o propuštění z vazby žádnou roli. Je možné, že právě tato úvaha "zatemnila" odůvodnění okresního soudu k předstižnému důvodu vazby, tím se ale ještě více posílila neústavnost odůvodnění rozhodnutí. Jednoduše řečeno, obviněný nesmí být ponechán ve vazbě kvůli podezření z takové trestné činnosti, z níž doposavad nebyl obviněn.
36. Shrnuto a podtrženo, vazební soudy nectily doktrínu zesílených důvodů. Právě naopak, přesvědčivost jejich argumentace v průběhu času klesala. Vazební soudy vůbec nereagovaly na některé konkrétní a relevantní argumenty stěžovatelky.
37. Stěžovatelka napadla jak rozhodnutí okresního soudu, tak i rozhodnutí krajského soudu. Ústavní soud připomíná, že všechny soudy musí chránit základní práva a svobody (čl. 4 Ústavy). Již proto Ústavní soud musí pamatovat na princip minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů a vycházet z něj. Tento princip se projevuje i v subsidiaritě ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud proto může odmítnout část ústavní stížnosti pro nepřípustnost, pokud zrušením jen jednoho z napadených rozhodnutí se vazebnímu soudu dodatečně otevře prostor, aby poskytl ochranu základním právům obviněného. Je na uvážení Ústavního soudu, jak rozsáhlý kasační zásah je v konkrétním případě třeba, aby se napravilo porušení základního práva. Nyní postačí zrušit jen napadené rozhodnutí krajského soudu. Procesní pravidla, kterými se krajský soud řídí v řízení o stížnosti, umožňují v dostatečném rozsahu napravit výše zmíněná pochybení okresního soudu i vlastní pochybení krajského soudu (shodně nález
III. ÚS 2498/23
, bod 33).
38. Z důvodu procesní ekonomie, jakožto i s ohledem na zásadu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů tak Ústavní soud ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl pouze z části a zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona. I přes výše uvedená závažná pochybení obou vazebních soudů, která Ústavní soud shledal a se kterými se bude muset krajský soud vypořádat, byla ústavní stížnost ve zbývající části směřující proti napadenému rozhodnutí okresního soudu podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustná odmítnuta.
39. Zrušením napadeného rozhodnutí krajského soudu se vytváří prostor pro opětovné posouzení napadeného rozhodnutí okresního soudu krajským soudem.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 6. srpna 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu