Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2025 č. j. 17 Co 105/2025-328 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. února 2025 č. j. 4 C 178/2023-306, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a spolku Anděl na cestě, z. s., sídlem Holečkova 103/31, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 27. 5. 2025 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti v záhlaví uvedeným usnesením obecných soudů s tvrzením, že bylo porušeno stěžovatelovo "ústavně zaručené právo na férové řízení a právo na ochranu majetku a ústavně zaručené právo na efektivní ochranný prostředek".
2. Dříve než se Ústavní soud může meritorně zabývat ústavní stížností, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami, zejména v něm chybí podstatná obsahová náležitost návrhu, neboť z něj není patrno, čeho se stěžovatel výslovně domáhá, obsahuje toliko obecné tvrzení o porušení jeho základních práv, není k němu přiložena předepsaná příloha. Stěžovatel informuje, že je aktuálně pracovně vytížen a ústavní stížnost "k doplní k výzvě Ústavního soud".
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1810/18 , sp. zn. III. ÚS 532/20 , sp. zn. IV. ÚS 3497/20 ). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli informace o obsahu ústavní stížnosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Ústavní soud se z výše uvedených důvodů - obdobně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1962/19 , sp. zn. I. ÚS 1168/20 , sp. zn. II. ÚS 1376/20 , sp. zn. I. ÚS 1745/20 , sp. zn. IV. ÚS 1897/20 , sp. zn. IV. ÚS 2169/22 , sp. zn. I. ÚS 98/23 , sp. zn. III. ÚS 765/24 , sp. zn. II. ÚS 680/25 , sp. zn. IV. ÚS 1318/25 a mnoha dalších (srov. rozhodnutí v těchto věcech, která jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) - uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. června 2025
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj