Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. března 2024 č. j. 19 Co 54/2024-3485 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. února 2024 č. j. 40 P 29/2015-3453, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a F. K. a nezletilého R. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti požaduje zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů. Tvrdí, že soudy porušily její základní práva zakotvená v čl. 1, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. Současně navrhla ustanovit nezletilému pro řízení před Ústavním soudem opatrovníka z řad advokátů.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že Městský soud v Brně usnesením prodloužil dobu trvání předběžného opatření, kterým byl nezletilý předán do péče otce (vedlejšího účastníka) o tři měsíce, tj. do 6. 5. 2024. Městský soud uvedl, že důvody pro které předběžné opatření vydal, nadále trvají. Stěžovatelka brání otci ve styku s nezletilým a zdržuje se s nezletilým v Polsku. Krajský soud v Brně k odvolání stěžovatelky usnesení městského soudu potvrdil. Plně se ztotožnil s důvody uvedenými městským soudem a odkázal na předchozí rozhodnutí v této věci, v nichž jsou důvody pro potřebu předběžného opatření podrobně popsány. Nová tvrzení stěžovatelky o obvyklém pobytu nezletilého jsou neopodstatněná a jsou projevem obstrukčního jednání.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obecné soudy nebyly k vydání napadených usnesení mezinárodně příslušné, jelikož mezinárodní příslušnost se má řídit místem obvyklého pobytu dítěte, a to je Polsko. Nezletilému ani stěžovatelce obecné soudy neumožnily, aby se v řízení vyjádřili. Skutkový stav zjištěný obecnými soudy je nesprávný, matku i nezletilého obecné soudy neoprávněně uráží. Stěžovatelka již jednou vyzývala Ústavní soud ke komunikaci s nezletilým ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 638/24
, avšak bezúspěšně. Závěry Ústavního soudu uvedené v posledně zmíněné věci jsou zmatečné. Z napadených usnesení nejsou zřejmé důvody, pro které má předběžné opatření trvat. Předběžné opatření navíc nešlo prodloužit, neboť již zaniklo. Usnesením ze dne 26. 7. 2023 č. j. 40 P 29/2015-3264 totiž soud prodloužil předběžné opatření do 6. 11. 2023, ale nové usnesení o prodloužení soud stěžovatelce doručil až dne 7. 11. 2023. Nezletilý není v řízení řádně zastoupen, v obvodu města Brna nemá ani obvyklé bydliště, ani trvalý pobyt, a proto nemá být město Brno jeho kolizním opatrovníkem. Otec se o nezletilého vůbec nezajímá. Obecné soudy přehlížejí, že v Polsku je proti otci vedeno soudní řízení.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Stěžovatelka je advokátka, proto nemusí být zastoupena jiným advokátem [stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)].
5. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinněprávních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které -se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájem dítěte.
6. Nynější věc je nadto specifická v tom, že stěžovatelka napadá rozhodnutí o prodloužení předběžného opatření. Přezkum podobných rozhodnutí zatímní povahy se soustředí jen na posouzení, zda nejde o extrémní akt, založený na libovůli, resp. jinak excesivně zasahující do základního práva účastníka řízení na soudní ochranu [srov. např. již nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98
(N 158/16 SbNU 171)]. K ničemu takovému v posuzované věci nedošlo.
7. V době zahájení řízení ve věci měl nezletilý oběma rodiči akceptovaný obvyklý pobyt v České republice (jeho matkou tvrzený pobyt v Polsku otec neschválil) a obecné soudy tudíž byly k vydání předběžného opatření a následným prodlužováním jeho účinnosti příslušné [čl. 7 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí]. Odmítavý postoj nezletilého vůči otci obecné soudy znají (bod 4 usnesení krajského soudu), to nic nemění na tom, že i přesto mohou vydat rozhodnutí, která názoru nezletilého odporují, mají-li k tomu dostatečné důvody.
Stejně tak obecné soudy znají názor stěžovatelky na věc, a není tedy pravdou, že by stěžovatelce neumožnily v řízení se vyjádřit. Datum doručení rozhodnutí o prodloužení předběžného opatření ze dne 6. 11. 2023 stěžovatelce není pro závěr o včasnosti tohoto prodloužení rozhodné. K nepřípustnosti námitek ohledně zastoupení nezletilého se Ústavní soud již několikrát v této věci vyjadřoval (usnesení ze dne 15. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 638/24
, bod 10; usnesení ze dne 7. 6. 2023 sp. zn. III. ÚS 952/23
). Od těchto závěrů nemá Ústavní soud důvod se odchylovat; není proto třeba, aby stěžovatelku opětovně přesvědčoval o správnosti svých dřívějších usnesení.
8. Z těchto důvodů je ústavní stížnost návrhem zjevně neopodstatněným, který Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. června 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu