Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 3. července 2008 o ústavní stížnosti Ing. P. N., zastoupeného JUDr. Jiřím Miketou, advokátem, AK se sídlem Jaklovecká 18, 710 00 Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2008 čj. 8 Cmo 352/07-124 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označeného usnesení, kterým Vrchní soud v Olomouci změnil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2007 čj. 23 Cm 109/05-61 tak, že přistoupení stěžovatelem označených osob jako dalších účastníků na straně žalované nepřipustil.
Stěžovatel uvedl, že Vrchní soud v Olomouci mu stěžovaným rozhodnutím jako žalobci odňal možnost vést řízení proti tomu, o němž se domnívá, že je pasivně legitimován. Namítl dále, že odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil odlišně od soudu prvního stupně; jeho rozhodnutí tak nebylo možné předvídat a stěžovatel byl zbaven možnosti předkládat v odvolacím řízení důkazy a návrhy, jež by vedly odvolací soud k jinému rozhodnutí.
Z napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že odvolací soud posoudil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o přibrání dalších účastníků do řízení (§ 94 odst. 3 o. s. ř.) jako formálně nesprávné a nahlížel na něj jako na rozhodnutí o přistoupení dalších účastníků do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.). Návrhu stěžovatele poté nevyhověl a usnesení soudu prvního stupně změnil jak shora uvedeno.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).
V projednávaném případě stěžovatel napadl usnesení soudu druhého stupně, jež však není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje, neboť proti němu je přípustné dovolání podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Lhůta k podání dovolání je ve stěžovatelově věci zachována, takže přezkum a případná náprava stěžovatelem tvrzené protiústavnosti naříkaného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci je realizovatelná stále ještě v soustavě obecných soudů.
Z uvedeného je patrno, že nebyl splněn jeden ze základních procesních předpokladů dovolujících meritorní přezkum napadeného usnesení, a proto Ústavní soud ústavní stížnost pro její nepřípustnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 3. července 2008
Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj