Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti JUDr. V. S., právně zastoupeného JUDr. Miroslavou Srbovou, Korunní 104, Praha 10, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. 13 Co 486/2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud opakovaně poukazuje na svoji konstantní judikaturu, podle které není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že i otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což může nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole. Dle náhledu Ústavního soudu však taková situace v předmětném případě nenastala.
Stěžovatel ve svém návrhu polemizuje především s tím, jak odvolací soud posoudil naplnění podmínek pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., dle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je přitom zřejmé, že krajský soud vzal při posuzování otázky nákladů řízení v potaz celkové okolnosti případu, kdy ač po splatnosti, vešel povinný v jednání se stěžovatelem a bylo zřejmé, že má v úmyslu své povinnosti vyplývající z pravomocného rozsudku dostát. Je sice pravdou, že stěžovateli formálně právně v jeho procesním postupu nic nebránilo, nicméně z hlediska efektivity a hospodárnosti soudního řízení nelze zahájení vykonávacího řízení považovat za účelné, pokud lze, stejně jako v tomto případě, rozeznat na straně povinného kroky směřující k úhradě závazku. V těchto intencích se pak také jeví Ústavnímu soudu napadené rozhodnutí krajského soudu ústavně konformním.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. května 2009
Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu