Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaj) a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. P., t. č. Vazební věznice Brno, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem, sídlem Veveří 486/57, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2023 sp. zn. 9 To 148/2023 a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 14. dubna 2023 č. j. 30 Nt 1203/2023-11, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství Brno-venkov, jako vedlejších účastníků, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud Brno-venkov (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením rozhodl, že se stěžovatelka podle § 68 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) téhož zákona bere do vazby, která začíná dne 14. 4. 2023 od 13.50 hodin a započítává se od okamžiku omezení osobní svobody dne 12. 4. 2023 od 7.20 hodin.
3. Stěžovatelka je obviněna ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 a 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Podle okresního soudu existuje důvodná obava, že by stěžovatelka mohla působit na dosud nevyslechnuté svědky, což souvisí s charakterem trestné činnosti a její dlouhodobostí. Lze tak předpokládat určitou síť odběratelů návykových látek, jejichž výpovědi mohou být pro trestní řízení klíčové. Nástrojem pro ovlivňování těchto svědků může být právě jejich závislost na návykových látkách, jejichž přísun jim měla stěžovatelka zajišťovat. Z odůvodnění napadeného usnesení okresního soudu dále vyplývá, že rovněž existuje důvodná obava z toho, že stěžovatelka bude trestnou činnost, pro kterou je stíhána, opakovat, neboť se jí měla dopustit ve zkušební době podmíněného odsouzení. Zároveň je z dalších skutečností patrné, že není schopna získat řádné zaměstnání a stabilizovat své finanční zázemí. Dostatečnou zárukou v tomto ohledu není ani to, že je stěžovatelka těhotná. Okresní soud proto shledal, že jsou naplněny vazební důvody podle § 67 písm. b) a c) trestního řádu.
4. Následnou stížností se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení okresního soudu, přičemž namítala, že není dán ani jeden z důvodů vazby, a to zejména s ohledem na její těhotenství a vztah s její dcerou. Podle názoru stěžovatelky nadto rozhodoval nesprávný orgán. Podle § 73b odst. 1 trestního řádu má rozhodovat soudce, ale ve skutečnosti rozhodoval okresní soud. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") se ztotožnil se závěry a odůvodněním okresního soudu. Zároveň shledal, že o vzetí stěžovatelky do vazby rozhodovala v souladu se zákonem soudkyně okresního soudu na návrh státního zástupce.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že o její vazbě měl podle § 73b odst. 1 věty první trestního řádu rozhodovat soudce. Ze záhlaví napadeného usnesení však vyplývá, že rozhodoval okresní soud. Podle § 134 odst. 1 písm. a) trestního řádu přitom musí usnesení obsahovat označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde. O vazbě stěžovatelky tedy rozhodoval nepříslušný orgán.
6. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady k řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupena advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Jeho úkolem proto není přezkum běžné zákonnosti a správnosti napadených soudních rozhodnutí či řízení, které jejich vydání předcházelo, ale posouzení výhradně toho, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)]. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení přichází v úvahu pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, které se vymyká ústavnímu a zákonnému procesně právnímu rámci, přičemž tyto vady již nelze jiným předvídaným způsobem odstranit [viz např. nález ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. II. ÚS 336/06
(N 56/44 SbNU 719)].
8. Ústavní soud se již mnohokrát vyjádřil k povaze vazby, která patří mezi nejzávažnější procesní zásahy do práv obviněných [srov. např. nálezy ze dne 24. 2. 2004 sp. zn. I. ÚS 40/04
(N 28/32 SbNU 261) nebo ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10
(N 89/57 SbNU 167; 163/2010 Sb.)]. Právní institut vazby představuje vymezení ústavně přijatelných důvodů omezení osobní svobody obviněných s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení. Vazbu je třeba považovat za výjimečné opatření vedoucí k omezení osobní svobody, které nastupuje tehdy, není-li možné jejího účelu dosáhnout jiným, šetrnějším způsobem [srov. např. usnesení ze dne 29. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 2952/15
(U 13/79 SbNU 581)].
9. Podle čl. 8 odst. 5 Listiny lze osobu vzít do vazby pouze z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Rozhodujícím orgánem je tedy soud, přičemž až zákon konkretizuje, že v přípravném řízení rozhoduje o vzetí do vazby na návrh státního zástupce soudce (§ 73b odst. 1 trestního řádu). Toto ustanovení je však třeba chápat i v souvislosti se zněním § 2 odst. 9 trestního řádu, podle kterého, rozhoduje-li v přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce. Soudce proto nelze od soudu zásadně odlišovat.
10. Náležitosti usnesení stanovené v § 134 trestního řádu mají pro účastníky řízení svůj význam. Ne každý formální nedostatek však nutně znamená porušení jejich ústavně zaručených práv a svobod. Stěžovatelkou napadené usnesení okresního soudu nadto ani z hlediska zákonných požadavků žádným nedostatkem netrpí, neboť obsahuje v záhlaví označení soudu, tj. orgánu, který rozhodnutí vydal [§ 134 odst. 1 písm. a) trestního řádu], a v závěru i údaj o rozhodující soudkyni Mgr. Lence Šebestové. Je tedy naplněn jak požadavek čl. 36 odst. 1, tak potažmo čl. 38 odst. 1 Listiny, neboť stěžovatelka měla možnost si ověřit, zda v její věci rozhodoval zákonný soudce řádně určený rozvrhem práce.
11. Nadto je třeba zdůraznit, že z protokolu o vazebním zasedání konaném dne 14. 4. 2023 vyplývá, že se jej zúčastnila jak sama stěžovatelka, tak v substitučním zastoupení i její obhájce. Žádný z přítomných proto nemohl mít nejmenších pochyb o tom, kdo o vzetí do vazby rozhodl. Řádnost postupu okresního soudu stěžovatelce vysvětlil i soud stížnostní. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že je i úkolem obhájců, jako právních profesionálů, aby zákonnost trestního řízení zodpovědně vyhodnocovali, vhodným způsobem jeho průběh tlumočili svým klientům a společně s nimi tvořili účinnou procesní strategii. Tato strategie by však neměla spočívat v absurdním překrucování znění zákona zcela odtrženého od reality konkrétního případu, které v konečném důsledku vede pouze k bezobsažnému zatěžování Ústavního soudu.
12. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz bod 1 tohoto usnesení), a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. července 2023
Radovan Suchánek v. r. předseda senátu