Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele J. T., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Dubenským, advokátem, sídlem Pravdova 1113, Jindřichův Hradec, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 4. 2023 č. j. 19 Co 269/2023-91, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Z. Ž., zastoupené JUDr. Michalem Stachem, advokátem, sídlem Na Hradbách 56, Jindřichův Hradec, a nezletilého M. T., zastoupeného opatrovníkem městem Jindřichův Hradec, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 11 Listiny základních práv a svobod a rovněž čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") změnil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") ze dne 20. 12. 2022 č. j. 9 P 110/2021-58 mj. tak, že výrokem II bodem 2) zvýšil výživné na nezletilého na částku 6 500 Kč (oproti okresním soudem stanovené částce 6 000 Kč). Nad rámec skutkových zjištění okresního soudu doplnil krajský soud dokazování o příjmech a výdajích obou rodičů. Za podstatnou změnu poměrů označil zejména nástup nezletilého do první třídy základní školy, což vedlo k prudkému nárůstu výdajů na jeho potřeby.
3. Stěžovatel spatřuje porušení svých práv v tom, že napadený rozsudek není řádně odůvodněný. Není z něj zřejmé, jak se krajský soud vypořádal se zákonnými kritérii stanovení výše výživného. Stěžovatel namítá, že krajský soud nepřihlédl k míře osobní péče o nezletilého (průměrně 13 dnů v měsíci) a dostatečně nezohlednil ani výši příspěvku, který vedlejší účastnice (dále jen "matka") na nezletilého čerpá od rakouských úřadů, a to díky zaměstnání stěžovatele.
4. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatel je v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupen advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Proto nepřezkoumává běžnou zákonnost a správnost napadených soudních rozhodnutí či řízení, které jejich vydání předcházelo, ale posuzuje výhradně to, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)]. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití v konkrétní věci je tudíž v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, že je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Takovou vadou může být například extrémní nesoulad mezi právními závěry a zjištěným skutkovým stavem [viz např. nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1604/13
(N 78/73 SbNU 387)]. Ústavní soud zároveň připomíná svoji zdrženlivost při přezkumu rozhodnutí ve věcech stanovení výše výživného, neboť jsou to právě obecné soudy, které jsou účastníkům řízení nejblíže a jsou v nejpříhodnější pozici provést odpovídající dokazování a posoudit rozhodné aspekty dané věci.
11. V souvislosti s námitkami stěžovatele je třeba zdůraznit, že čl. 36 odst. 1 Listiny zakotvuje mj. požadavek na řádné odůvodnění soudních rozhodnutí. Smyslem odůvodnění je především seznámit účastníky řízení s tím, z jakých skutkových zjištění soud vycházel a na základě jakých úvah dospěl ke svým závěrům. Jeho nezbytný rozsah se odvíjí od předmětu řízení a povahy rozhodnutí, jakož i od návrhů a argumentů uplatněných účastníky řízení [blíže viz např. nálezy ze dne 26. 6. 2023 sp. zn. II. ÚS 297/22 ; nález ze dne 28. 3. 2023 sp. zn. III. ÚS 3272/22 ); ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. I. ÚS 3755/17
(N 135/90 SbNU 227)]. V zájmu přesvědčivosti a přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí mají soudy reagovat na podstatné námitky účastníků, což však nevyžaduje podrobnou odpověď na každý argument [viz např. nález ze dne 22. 9. 2009 sp. zn. III. ÚS 961/09
(N 207/54 SbNU 565)]. Akceptovat lze v určitých případech i vypořádání implicitní (viz např. usnesení ze dne 11. 3. 2014 sp. zn. II. ÚS 539/14 ).
12. Z napadeného rozsudku vyplývá, že krajský soud vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu a ta doplnil o aktuální údaje o příjmech a výdajích stěžovatele a matky. Za účelem svého rozhodnutí si obstaral dostatek důkazů, které následně hodnotil ve svých vzájemných souvislostech. Při stanovení výše výživného zohlednil i náklady stěžovatele, které se pojí s výkonem jeho práce v zahraničí. Za rozhodující "parametr" výše výživného považoval nástup nezletilého ke školní docházce, což s sebou neslo a nese zvýšené výdaje na jeho odůvodněné potřeby. Konkrétní výši těchto výdajů rovněž vyčíslil na základě řádného dokazování, přičemž shledal, že tyto výdaje nese takřka výhradně matka.
13. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelem, že krajský soud podrobněji neodůvodnil, jak se vypořádal s námitkami ohledně míry jeho osobní péče a rakouského příspěvku na dítě. Ve světle východisek popsaných v bodě 11 tohoto usnesení lze proto konstatovat, že se napadený rozsudek pohybuje na samotné hranici přezkoumatelnosti, neboť nedává dostatečně jasnou odpověď na to, proč krajský soud argumenty stěžovatele nepřijal. Proto Ústavní soud považoval za vhodné vyžádat si soudní spis i vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení.
14. Po zhodnocení všech skutečností Ústavní soud uzavřel, že výrok o výši výživného a jeho odůvodnění obstojí, a to i přes dílčí nedostatky. Podstatné je zejména to, že se krajský soud při svém rozhodování řídil zákonnými kritérii pro stanovení výše výživného, byť v odůvodnění napadeného rozsudku blíže rozvedl pouze ty skutečnosti, které byly rozhodné pro výsledek řízení. S přiměřenou mírou benevolence proto lze dovodit, že krajský soud implicitně shledal, že argumenty stěžovatele nemají na výslednou výši výživného podstatný vliv.
15. Ústavní soud i na základě vyjádření účastníků a vedlejších účastníků v obecné rovině souhlasí s tím, že zohlednění osobní péče není závislé pouze na počtu dnů, které nezletilý tráví s daným rodičem, ale je nutné přihlédnout i ke způsobu a rozsahu zajištění jeho potřeb. Z předloženého soudního spisu přitom vyplývá, že stěžovatel nepředložil žádné konkrétní doklady na podporu svých tvrzení o tom, že nezletilému kupuje ošacení, obuv, sportovní vybavení či se jinak podílí na úhradě nákladů jeho potřeb nad rámec výživného. Tyto výdaje ani blíže nevyčíslil. Pokud jde o rakouský příspěvek na dítě, i zde se Ústavní soud spokojil se závěrem, že se jedná o nárok nezávislý na vyživovací povinnosti, nadto je z dostupných informací zřejmé, že se tento příspěvek pozitivně projevuje i ve finanční sféře stěžovatele, a to daňovým zvýhodněním.
16. Na závěr Ústavní soud poznamenává, že v případě změny poměrů, a to i na straně stěžovatele, může soud rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě změnit (viz § 923 odst. 1 občanského zákoníku), přičemž řízení je možné zahájit i na návrh (viz § 13 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních).
17. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz bod 1 tohoto usnesení), a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. června 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu