Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka ve věci stěžovatelky Mgr. Soni Markové, právně zastoupené JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem nám. Míru 142/88, Svitavy, proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 2. 2014 sp. zn. 24 C 218/2013, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 10. 6. 2014 sp. zn. 69 Co 189/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015 sp. zn. 25 Cdo 4140/2014, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Okresní soud v Olomouci ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl výrokem I. tak, že řízení zastavil a ve výroku II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí o zastavení řízení soud prvního stupně odůvodnil existencí překážky litispendence dle § 83 odst. 1 o. s. ř. a § 104 odst. 1, neboť zahájení adhezního řízení brání tomu, aby v téže věci probíhalo řízení u civilního soudu. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci k odvolání stěžovatelky usnesení okresního soudu potvrdil.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti nesouhlasí s tím, že překážka litispendence vznikla dne 5. 6. 2013, tedy návrhem na uplatnění nároku na náhradu škody při úkonu podání vysvětlení a tedy ještě před zahájením trestního stíhání, jež bylo zahájeno až usnesením ze dne 18. 10. 2013. Dne 18. 11. 2013 se stěžovatelka připojila jako poškozená dle § 43 odst. 3 t. ř. k trestnímu stíhání žalovaného jako obviněného se svým nárokem na náhradu škody ve výši 317 000 Kč.
I za předpokladu, že by dne 5. 6. 2013 došlo ze strany žalobkyně k řádnému uplatnění nároku na náhradu škody, jež naplňuje všechny náležitosti dle § 43 odst. 3 tr. ř., pak takový návrh nemůže mít účinky vzniku překážky litispendence, pokud dosud nebylo zahájeno trestní stíhání. Podle stěžovatelky je pro posouzení vzniku překážky litispendence určující uplatnění nároku na náhradu škody v rámci adhezního řízení poškozeným jako subjektem adhezního řízení a nikoli poškozeným jako subjektem trestního řízení v širším slova smyslu, když prozatím adhezní řízení nebylo zahájeno. Stěžovatelka je toho názoru, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z výše uvedeného je zřejmé, že stěžovatelce byla pravomocně přiznána částka 317.000 Kč, o kterou vedla spor před obecnými soudy. Za této situace nedošlo k zásahu do jejích základních práv. Ústavní soud proto její stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou (§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. února 2016
David Uhlíř v. r. předseda senátu