Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Ministerstva dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 - Nové Město, proti výroku III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2024 č. j. 28 Co 422/2022-413, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Marka Fitaly, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti požaduje zrušit v záhlaví označený výrok rozsudku. Tvrdí, že jím Městský soud v Praze porušil její základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že vedlejší účastník se v řízení před obecnými soudy domáhal po stěžovatelce odškodnění za průtahy v přestupkovém řízení, vedeném proti vedlejšímu účastníkovi jakožto řidiči taxislužby UBER. Po předchozím spletitém procesním vývoji nakonec městský soud jako soud odvolací rozsudkem napadeným touto ústavní stížností potvrdil zamítavý výrok Obvodního soudu pro Prahu 1 co do částky 76 914 Kč (výrok I), konstatoval porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a zamítl žalobu o zaplacení částky 23 086 Kč (výrok II) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobci náklady řízení před obvodním soudem, náklady řízení odvolacího a řízení dovolacího v celkové výši 85 290,50 Kč (výrok III).
3. Stěžovatelka tvrdí, že městský soud napadeným výrokem porušil princip předvídatelnosti a legitimního očekávání tím, že nevzal v potaz nález ze dne 28. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2699/23
. Z něj podle stěžovatelky plyne, že v této specifické věci neměla být náhrada nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi přiznána. Jde totiž o jednu z mnoha formulářových žalob v obdobných věcech, zastupovaných týmž advokátem.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka jedná v souladu s § 30 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona).
5. Jak stěžovatelka sama upozorňuje, Ústavní soud se dlouhodobě staví zdrženlivě k přezkumu rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. Spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující zásah Ústavního soudu [srov. již nálezy ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98
(N 98/15 SbNU 17), či ze dne 4. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 598/2000 ]. Zásah Ústavního soudu je namístě typicky tehdy, pokud obecný soud extrémním způsobem vykročí z pravidel pro vedení daného řízení, například vykazuje-li jeho rozhodování o nákladech řízení prvky svévole (srov. např. nálezy ze dne 17. 1. 2024 sp. zn. I. ÚS 2086/23 , bod 25, a ze dne 7. 2. 2024 sp. zn. II. ÚS 244/23 , bod 16).
6. K tomu však v posuzovaném případě nedošlo, městský soud se otázce náhrady nákladů řízení pečlivě věnoval (viz body 51 a 52 napadeného rozsudku). Stěžovatelka proti tomu argumentuje nálezem IV. ÚS 2699/23. Stěžovatelka však tento nález interpretuje chybně. Z nálezu neplyne pravidlo, podle něhož žádný ze žalobců ve věcech průtahů v přestupkových řízeních ohledně služby UBER nemá nikdy právo na náhradu nákladů soudního řízení. Ústavní soud v nálezu IV. ÚS 2699/23 hodnotil individuální skutkové okolnosti tam projednávané věci (srov. bod 34).
7. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. září 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu