Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Vojtěcha Skořepy, zastoupeného Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou, sídlem Čáslavská 1750/8, Praha 3 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. dubna 2024 č. j. 4 As 407/2023-33, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2023 č. j. 6 A 106/2023-48, rozhodnutí rektorky Univerzity Karlovy ze dne 29. května 2023 č. j. UKRUK/148679/2023-3, a rozhodnutí děkanky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy ze dne 31. ledna 2023 č. j. UKFF/29292/2023, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, rektorky Univerzity Karlovy a děkanky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 33 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti, jejího doplnění a příloh se podává, že stěžovatel studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy podle individuálního studijního plánu doktorský studijní program Filologie, studijní obor Fonetika. Závěrem hodnocení stěžovatelova studia v akademickém roce 2021/2022, které provedl školitel, a následně projednala a schválila oborová rada, bylo konstatování podle čl. 10 odst. 8 písm. c) Studijního a zkušebního řádu Univerzity Karlovy (dále jen "studijní řád"), tedy že stěžovatel nesplnil povinnosti podle individuálního studijního plánu, neboť opakovaně nesplnil tři studijní povinnosti (včetně Speciálního semináře k problematice akustiky řeči a řečových technologií, kde měl prokázat znalosti na úrovni bakalářských kurzů). Děkanka Filozofické fakulty napadeným rozhodnutím podle § 68 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen "zákon o vysokých školách") a v souladu s čl. 10 odst. 6 a odst. 8 písm. c) studijního řádu tak rozhodla o ukončení stěžovatelova studia. Podané odvolání rektorka Univerzity Karlovy napadeným rozhodnutím zamítla a potvrdila rozhodnutí děkanky Filozofické fakulty.
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") žalobu proti rozhodnutí rektorky Univerzity Karlovy zamítl, přičemž konstatoval, že za situace, kdy stěžovatel byl z předmětu Speciální seminář k problematice akustiky řeči a řečových technologií (dále jen "Akustika") od oborové rady hodnocen písmenem C (nesplnil povinnosti podle individuálního studijního plánu) neměla vzhledem ke znění článku 10 odst. 8 písm. c) studijního řádu rektorka jinou možnost, než studium stěžovatele ukončit. Článek 10 odst. 8 písm. c) studijního řádu zahrnuje jednak případy, kdy student skutečně nesplnil vůbec žádné povinnosti dle individuálního studijního plánu, tak i případy, kdy sice nesplnil jen některé povinnosti dle individuálního studijního plánu, ale nesplnil je bez možnosti tento stav napravit, protože již nemá nárok na další termín kontroly studia. Hodnocení oborové rady, které bylo přezkoumáno i rektorkou, je pro děkanku závazné, neboť představuje stěžejní podklad jejího rozhodnutí. Městský soud dále uvedl, že děkanka pochybila, protože se nevypořádala s požadavkem stěžovatele na přezkum výsledku zkoušky v řízení o ukončení studia, nicméně v odůvodnění napadeného rozhodnutí se s námitkami stěžovatele vypořádala. K stěžovatelem namítané absenci anotace předmětu městský soud uvedl, že anotaci předmětu zmiňuje článek 8 odst. 8 studijního řádu a jinde není zmiňována, avšak tento článek se na doktorské studium nevztahuje.
4. Proti rozhodnutí městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Nejvyšší správní soud posoudil oproti městskému soudu rozdílně obecně vázanost děkanky hodnocením oborové rady a (ne)dostatečnost anotace předmětu Akustika, avšak z dílčích nesprávných závěrů městského soudu nevyhodnotil nezákonnost rozsudku.
5. Stěžovatel namítá, že postupem správních orgánů mu nebylo umožněno uplatnit svá procesní práva tak, aby byl dostatečně zjištěn a prokázán skutkový stav, přičemž tento postup aprobovaly správní soudy. Stěžovatelovy námitky se týkají určení toho, zda byl dán důvod k ukončení jeho studia, dále vázanosti děkanky hodnocením oborové rady a také (ne)možnosti stěžovatelovy obrany proti neplatnosti zkoušky z předmětu Akustika.
6. Stěžovatel namítá, že na jeho věc neměl být aplikován čl. 10 odst. 8 písm. c) studijního řádu, nýbrž čl. 10 odst. 8 písm. b), neboť v hodnoceném období některé studijní povinnosti splnil. Základem jeho stížnostní argumentace je nemožnost obrany proti tvrzenému nestandardnímu průběhu zkoušky z předmětu Akustika, kterou dvakrát neúspěšně absolvoval. Předmět Akustika neměl dostatečnou anotaci, v důsledku čehož nebyl seznámen s podmínkami pro absolvování tohoto předmětu. Anotace předmětu Akustika neodpovídala části II. studijního řádu upravující anotaci studijních předmětů, což potvrdila v napadeném rozhodnutí i rektorka. V důsledku nedodržení požadavků stanovených interními předpisy pro konání této zkoušky, byla zkouška z předmětu Akustika z objektivních důvodů neplatná. Děkanka při svém rozhodování nebyla vázána hodnocením oborové rady. Opačným postupem bylo stěžovateli fakticky zabráněno ve výkonu procesních práv. Správní orgány nerozhodly o klíčové předběžné otázce o neplatnosti zkoušky, která byla neplatná i z důvodu nestandardního průběhu, přičemž nebyly provedeny důkazy navržené stěžovatelem k prokázání této skutečnosti. V konečném důsledku z důvodu zkrácení jeho procesních práv správní orgány ukončily stěžovateli studium.
7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
8. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17); všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva provedené obecnými soudy Ústavní soud hodnotí jako neústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjejí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, a představují tím nepředvídatelnou interpretační libovůli [viz např. nález ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11
(N 68/64 SbNU 767)]. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu tedy nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva. Ve smyslu § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, je to především Nejvyšší správní soud, jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který je k tomu v zájmu zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování povolán.
9. Práva na vzdělání a jeho jednotlivých aspektů zaručených čl. 33 Listiny je možné se domáhat, stejně jako řady dalších hospodářských, sociálních a kulturních práv, obsažených v hlavě čtvrté Listiny, pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí (čl. 41 odst. 1 Listiny). V návaznosti na čl. 33 Listiny je právo na vzdělání primárně určováno zákonem o vysokých školách. Podle jeho § 56 odst. 1 písm. b) se studium na vysoké škole ukončuje, nesplní-li student požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu.
10. Správní soudy reagovaly na veškeré námitky týkající se dodržení procesních standardů, které stěžovatel (pod vlivem vývoje řízení a odůvodnění již obdržených rozhodnutí) ve svých podáních postupně rozpracoval. Obsah ústavní stížnosti tak představuje pouze polemiku se závěry správních orgánů i správních soudů a opakování námitek uplatněných v předchozích řízeních, které byly již řádně vypořádány. Tím stěžovatel nepřípustně staví Ústavní soud do role další přezkumné instance. Podle Ústavního soudu jsou právní závěry prezentované správními soudy ústavně konformní. Stěžejní skutečností v dané věci je, že stěžovatel nesplnil povinnosti stanovené mu individuálním studijním plánem, což ani on sám nepopírá.
11. Správní soudy vyšly při přezkumu (ne)platnosti zkoušky z předmětu Akustika z premisy formulované konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu, že soudní přezkum je omezen na zkoumání podmínek stanovených pro konání zkoušky právními či studijními předpisy (rozsudky ze dne 5. 12. 2012 č. j. 8 As 43/2011-64, a ze dne 5. 3. 2012 č. j. 8 As 43/2011-56), tedy že studentovi vysoké školy svědčí subjektivní veřejné právo na to, aby zkouška proběhla za podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem.
Tomuto právu studenta odpovídá povinnost vysoké školy stanovené podmínky dodržet. Oproti městskému soudu se Nejvyšší správní soud ztotožnil s výkladem podaným stěžovatelem, že anotace předmětu Akustika nebyla v souladu s čl. 8 odst. 8 studijního řádu, který vyžaduje, aby anotace předmětu obsahovala základní požadavky ke zkoušce. Avšak správní soudy shodně zohlednily také další relevantní okolnosti případu (doktorské studium podle individuálního studijního plánu; vyjádření členů Fonetického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy ze dne 7.
6. 2022). Vzhledem k tomu, že stěžovateli byly prokazatelně doporučeny konkrétní prameny, ze kterých má materii předmětu Akustika (na úrovni bakalářských kurzů) nastudovat, bylo stěžovateli nepochybně zřejmé, jakými znalostmi musí disponovat pro úspěšné složení zkoušky. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud konstatoval, že nedostatečná anotace je pouze administrativním pochybením, které nepředstavuje porušení řádného procesu relevantní pro anulování zkoušky z předmětu Akustika, jak požadoval stěžovatel.
Z napadených rozhodnutí je tak jednoznačně patrno, jakými úvahami se soudy řídily při posouzení nynější věci, přičemž ani po obsahové stránce úvahy nijak z ústavněprávních limitů nevybočují.
12. Správní soudy se také obsáhle zabývaly námitkami stěžovatele vázaností rozhodnutí děkanky hodnocením oborové rady (body 45. až 47. rozsudku Nejvyššího správního soudu; bod 45. rozsudku městského soudu), stejně jako aplikací čl. 10 odst. 8 písm. c) studijního řádu na jeho případ (viz body 29. až 30. rozsudku Nejvyššího správního soudu; body 41. až 42. rozsudku městského soudu). Vysvětlily přitom řádně, v čem je argumentace stěžovatele nesprávná, přičemž Ústavní soud zde žádný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele neshledává.
13. Klíčové závěry správních soudů, že rozhodoval příslušný správní orgán, že byl řádně zjištěn skutkový stav i na podkladě hodnocení oborové rady, tedy nesplnění povinnosti podle individuálního studijního plánu a naplnění tak zákonného důvodu pro ukončení studia z hlediska ústavněprávního plně obstojí a Ústavní soud zde nevidí důvodů pro svůj případný kasační zásah.
14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. září 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu