Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky I. P., zastoupené Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem, sídlem Nezamyslova 423/13, Praha 2 - Nusle, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2025 č. j. 10 To 108/2025-126 a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 18. března 2025 č. j. 4 T 186/2023-117, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, a Krajského státní zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jím byla porušena základní práva zaručená čl. 8, čl. 36 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Nymburce (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením rozhodl o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu řízení motorových vozidel, který byl stěžovatelce uložen trestním příkazem v délce trvání 36 měsíců (stěžovatelka tvrdí, že jde o chybu a zákaz byl uložen na 30 měsíců) s tím, že zároveň stěžovatelce stanovil zkušební dobu v délce trvání 24 měsíců. V odůvodnění k tomu okresní soud uvedl, že podle § 90 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, takto stanovenou zkušební dobu považuje za dostatečnou. Vysloví-li soud následně, že se stěžovatelka jako podmíněně odsouzená ve zkušební době osvědčila, bude trest zákazu řízení motorových vozidel vykonán dnem, kdy rozhodnutí o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nabylo právní moci.
3. Krajský soud stížnost stěžovatelky podle § 141 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), napadeným usnesením zamítnul. Okresní soud podle krajského soudu v dané věci při stanovení délky zkušební doby postupoval v souladu s procesními předpisy a krajský soud neshledal výhrady proti jeho rozhodnutí o délce zkušební doby. Stěžovatelce byl trest zákazu činnosti uložen za poměrně závažnou trestnou činnost, kdy řídila motorové vozidlo po požití většího množství alkoholu (ještě více než hodinu po jízdě bylo v její krvi objektivně zjištěno 1,74 g/kg alkoholu), přičemž stěžovatelka způsobila dopravní nehodu s majetkovou škodou. Tato řidičská nezodpovědnost se odrazila nejen při určení délky trestu zákazu činnosti, ale také při stanovení zkušební doby při podmíněném upuštění od výkonu zbytku tohoto trestu. Důsledků, které pro stěžovatelku bude mít pravomocné odsouzení pro uvedený úmyslný trestný čin, si měla být vědoma ještě předtím, než se uvedeného protiprávního jednání dopustila. Vzhledem k uvedeným okolnostem tak okresním soudem stanovená zkušební doba podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu není nepřiměřeně dlouhá.
4. Stěžovatelka upozorňuje, že v důsledku jí uložené trestněprávní sankce bude muset znovu projít mimo jiné autoškolou a bude muset úspěšně složit psychotesty. Za jí spáchané protiprávní jednání byla navíc potrestána ztrátou zaměstnání, které nelze vykonávat jinak než podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (služební zákon). Dlouhou zkušební dobou je ve svém důsledku potrestána i potřetí, neboť v rejstříku trestů bude i nadále evidována nová podmínka, a to po delší dobu, než by byl celý původně uložený zákaz činnosti, a postih v pracovní oblasti tak rovněž bude trvat delší dobu. Odkazuje na nálezovou judikaturu Ústavního soudu, podle níž soud musí při ukládání jednotlivých druhů trestů zvažovat jejich přiměřenost s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Dále upozorňuje na to, že například nezákonné rozhodnutí o vazbě musí být zrušeno i v těch případech, kdy již vazba v době rozhodování soudu netrvá. Z toho dovozuje, že nepřiměřeně dlouhá zkušební doba ve svém důsledku znamená porušení zákazu reformatio in peius.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Ústavní soud zdůrazňuje, že v souladu s čl. 83 Ústavy je jeho posláním ochrana ústavnosti, především ústavně zaručených práv a svobod. To znamená, že při rozhodování o ústavních stížnostech dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy neposuzuje a ani posuzovat nemůže otázku možného porušení práv fyzických a právnických osob, která vyplývají z práva podústavního, neboť k tomu jsou primárně povolány soudy obecné (čl. 90 Ústavy). Do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tudíž Ústavní soud oprávněn a povinen zasáhnout jen tehdy, došlo-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [viz kupř. nálezy ze dne 29. 3. 2001 sp. zn. III. ÚS 138/2000
(N 53/21 SbNU 451), ze dne 10. 3. 2005 sp. zn. III. ÚS 303/04
(N 52/36 SbNU 555) a další]. Takové pochybení však Ústavní soud v nyní posuzované věci nezjistil.
7. Sama stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že jí stanovená délka zkušební doby je přiměřená skutku, který spáchala. Z relevantní judikatury Nejvyššího soudu, kterou lze přiměřeně použít na nyní posuzovanou věc, vyplývá, že přiměřenost délky zkušební doby se primárně vztahuje ke spáchané trestné činnosti a k dalším okolnostem, které spáchání původního protiprávního jednání doprovázely. Nejvyšší soud přitom připouští, že délka uložené zkušební doby může být i prodloužena v neprospěch obviněného, odpovídá-li to závažnosti spáchané trestné činnosti i okolnostem, za nichž má dojít k nápravě nebo alespoň k částečnému odčinění protiprávního jednání (srov. k tomu přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022 sp. zn. 5 Tdo 205/2022).
8. Krajský soud se stížnostními námitkami stěžovatelky podle Ústavního soudu dostatečně zabýval a své rozhodnutí ústavně konformně odůvodnil a vysvětlil. Ústavní soud k tomu doplňuje, že bylo na rozhodnutí samotné stěžovatelky, pokud žádost o podmíněné upuštění od výkonu zbytku již uloženého trestu podala. Sama uvádí, že jí uložená délka zkušební doby není vzhledem ke spáchanému skutku nepřiměřená a okresní soud při jejím stanovení zjevně nevybočil ani z limitu, kterým je maximální délka zkušební doby právním předpisem omezena.
Protože žádosti stěžovatelky o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu bylo vyhověno, stěžovatelka může opětovně řídit motorová vozidla (tedy poté, co splní podmínky plynoucí ze správněprávních předpisů). Vzhledem k tomu, že trestní soudy žádosti stěžovatelky vyhověly, získala jednoznačnou výhodu, byť podmíněnou existencí zkušební doby. Bylo na rozhodnutí a zvážení stěžovatelky, zda i s ohledem na zákonem předepsané podmínky a možnosti bude žádat o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu či nikoliv.
Stěžovatelčina situaci není srovnatelná s vazebním omezením na svobodě v případech, kdy je následně rozhodnutí o vazebním stíhání zrušeno, a to už proto, že ve věci stěžovatelky orgány činné v trestním řízení nepochybily a v její prospěch využily určitého zmírnění důsledků jí uloženého trestu.
9. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. července 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu