Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného Mgr. Janem Morávkem, advokátem, sídlem Jeseniova 245/1, Praha 3 - Žižkov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023 č. j. 23 Cdo 2737/2022-154, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2022 č. j. 62 Co 187/2020-134 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 1. 2020 č. j. 31 C 234/2018-69, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti MAXIMA pojišťovna, a. s., sídlem Italská 1583/24, Praha 2 - Vinohrady, zastoupené JUDr. Erikou Mačákovou, LL.M., Ph.D., advokátkou, sídlem U Hadovky 564/3, Praha 6 - Dejvice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 7 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a lidských svobod, čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě a dále čl. 5, 23 a 26 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně č. 96/2001 Sb. m. s.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a soudního spisu plynou následující skutečnosti. Stěžovatel s vedlejší účastnicí uzavřel dne 25. 6. 2013 pojistnou smlouvu, ve které si sjednal i pojištění trvalých následků úrazu. V dubnu 2014 utrpěl úraz pravého kolene (poranění menisku a vazu) s trvalými následky. Vedlejší účastnice mu ve dvou platbách vyplatila celkem 160 000 Kč. Pojistné plnění krátila, neboť stěžovatel v rozporu s všeobecnými pojistnými podmínkami nepodstoupil doporučené operace.
3. Stěžovatel se u obecných soudů domáhal, aby mu vedlejší účastnice zaplatila dalších 140 000 Kč s příslušenstvím. Opřel se o znalecký posudek, podle kterého mu vzhledem ke způsobené újmě náleží dle pojistných podmínek náhrada celkem 320 000 Kč. Stěžovatel namítal, že ustanovení všeobecných pojistných podmínek, podle nichž je povinen podrobit se doporučeným léčebným výkonům a dodržovat léčebný režim stanovené lékařem, jsou neplatná. Uváděl, že nemůže být sankcionován za to, že nedal souhlas s operací.
4. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl. Dotčená ustanovení pojistných podmínek posoudil jako platná. Dovodil, že podstoupení doporučených zákroků, tedy artroskopie a plastiky předního zkříženého vazu, by pravděpodobně vyřešilo většinu stěžovatelových potíží, což plynulo jak z lékařských zpráv, tak ze znaleckého posudku. Podstoupení zákroků nebránil zdravotní stav stěžovatele, jediným důvodem jeho nesouhlasu byly jeho obavy. Tím, že stěžovatel nedodržel doporučený léčebný postup, porušil povinnosti sjednané v pojistné smlouvě, což mělo "podstatný vliv na zvětšení rozsahu trvalých následků". Vedlejší účastnice tak pojistné plnění zkrátila oprávněně.
5. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí obvodního soudu. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry obvodního soudu. Stěžovatele podle městského soudu není možné nutit podstoupit doporučené zákroky, musí však nést následek porušení pojistných podmínek, který spočívá v úměrném zkrácení pojistného plnění. Zkrácení na 160 000 Kč, k němuž přistoupila vedlejší účastnice, vyhodnotil městský soud jako přiměřené.
6. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele, neboť nebyly naplněny podmínky přípustnosti podle § 237 občanského soudního řádu. Městský soud se totiž neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Tím, že stěžovatel nepodstoupil doporučené zákroky, došlo ke zvětšení rozsahu trvalých následků, kvůli čemuž mohla vedlejší účastnice krátit pojistné plnění. Závěr o přiměřenosti provedeného krácení byl podle Nejvyššího soudu dostatečně odůvodněn.
7. Stěžovatel spatřuje porušení svých práv již v tom, že Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání pro nepřípustnost, ačkoli k tomu nebyly splněny zákonné předpoklady. Dále tvrdí, že skutková zjištění obvodního i městského soudu jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy.
8. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem, že se městský soud neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Z judikatury vyplývá, že zvětšení rozsahu následků pojistné události musí být v příčinné souvislosti s porušením povinnosti pojištěného. Soudy však v jeho případě neodůvodnily snížení pojistného plnění a konkrétní argumentaci neuvedla ani vedlejší účastnice. Snížení pojistného plnění považuje za arbitrární a ničím nepodložené. Podle judikatury Nejvyššího soudu přitom soudy musí řádně odůvodnit, na základě jakých úvah určily konkrétní míru snížení.
9. Soudy podle stěžovatele dále porušily jeho práva tím, že chybně posoudily nepodstoupení doporučené léčby jako porušení smluvní povinnosti. Stěžovatel má za to, že znaleckým posudkem, lékařskými zprávami ani jinými důkazy nebylo prokázáno, že jeho pasivitou došlo ke zvětšení následků jeho úrazu. Závěry soudů jsou proto v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Pojistnou událostí byl až vznik trvalých následků, tj. ustálení jeho zdravotního stavu. Teprve tehdy se na něj vztahovala povinnost řídit se lékařskými doporučeními.
10. Stěžovatel dále zpochybňuje platnost a vymahatelnost povinnosti podstoupit doporučenou léčbu, neboť v ní shledává rozpor s právem na nedotknutelnost osoby. Upozorňuje, že lékařský zákrok může být vykonán pouze s informovaným a svobodným souhlasem pacienta. Domnívá se tedy, že závazek, na základě kterého má osoba povinnost v ekonomickém zájmu pojišťovny podstoupit nařízenou či doporučenou léčbu, nemůže být platný a vymahatelný. Jeho základní právo není možné omezit smlouvou, ale pouze zákonem. V této souvislosti odkázal na nález ze dne 18. 5. 2001 sp. zn. IV. ÚS 639/2000 (N 77/22 SbNU 157).
11. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupen advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
12. Ústavní soud si vyžádal vyjádření Nejvyššího soudu, městského soudu, obvodního soudu a vedlejší účastnice. Jejich vyjádření následně zaslal stěžovateli na vědomí a poskytl mu příležitost k případné replice.
13. Nejvyšší soud navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a zopakoval, že městský soud se neodchýlil od ustálené judikatury a jeho skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Stěžovatelovy námitky jsou jen polemikou s výkladem podústavního práva.
14. Městský soud rovněž navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. V podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku. Také obvodní soud odkázal na odůvodnění svého rozsudku.
15. Vedlejší účastnice navrhla zamítnutí ústavní stížnosti. Podle ní existuje možnost léčení trvalých následků stěžovatele, jeho pasivitou se následek úrazu zvětšil, což vyplývá z provedeného dokazování. Snížení pojistného plnění bylo úměrné porušení povinnosti stěžovatele, a to s přihlédnutím k závěrům lékařských zpráv, podle nichž by léčba pravděpodobně vyřešila většinu potíží pacienta a významně přispěla k vylepšení jeho stavu. S tím se ztotožnily i soudy, konkrétně v bodech 8 až 15 a 19 napadeného rozsudku obvodního soudu a v bodech 30 až 31 napadeného rozsudku městského soudu.
16. Stěžovatel ve své replice setrval na svých námitkách. Z lékařských zpráv a znaleckých posudků plyne, že pokud by podstoupil navržené operace, jeho stav by se zlepšil. Nevyplývá z nich však, že pokud operace nepodstoupí, následky jeho úrazu se zhorší - jen v takovém případě by podle něj bylo krácení pojistného plnění namístě. Za neústavní považuje, že byl soukromoprávně sankcionován za uplatnění svého práva odmítnout zdravotní zákrok.
17. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Při rozhodování o ústavních stížnostech podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je oprávněn zasáhnout do činnosti soudů toliko tehdy, pokud porušily ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. V posuzovaném případě takové pochybení neshledal.
18. Argumentací stěžovatele se postupně zabýval obvodní soud, městský soud a nakonec i Nejvyšší soud. Ten jeho odvolání odmítl jako nepřípustné podle § 237 občanského soudního řádu, tedy po kvazimeritorním posouzení stěžovatelových námitek. Nedošlo tedy k porušení stěžovatelova práva na přístup k soudu.
19. Součástí pojistné smlouvy byly i všeobecné pojistné podmínky, podle kterých se stěžovatel měl mimo jiné řídit pokyny lékaře, podrobit doporučeným léčebným výkonům a dodržovat léčebný režim. To stěžovatel ani nezpochybňuje. Obecné soudy dovodily, že stěžovatel měl dodržovat léčebný režim a podstoupit doporučené zákroky již od okamžiku úrazu, aby omezil rozsah trvalých následků či zcela zabránil jejich vzniku. Ani tento výklad pojistných podmínek nijak nevybočuje z ústavních mezí.
20. Sjednané smluvní podmínky nic nemění na tom, že doporučené zdravotní zákroky by bylo možné provést pouze se svobodným a informovaným souhlasem stěžovatele [k tomu podrobněji např. nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14
(N 51/76 SbNU 691), bod 73 a násl.]. Toto stěžovatelovo právo pojistné podmínky nijak neomezují; omezují toliko jeho právo na to, aby mu vedlejší účastnice poskytla pojistné plnění za trvalé následky.
21. Stěžovatel nenamítá, že by uvedená ujednání porušovala princip ochrany slabší smluvní strany či ochrany spotřebitele [např. nález ze dne 23. 11. 2017 sp. zn. I. ÚS 2063/17
(N 217/87 SbNU 493), bod 15 a násl.]. Veřejná moc tak příslušná smluvní ujednání byla povinna respektovat s ohledem na princip autonomie vůle a zásadu pacta sunt servanda (smlouvy se mají dodržovat) [např. nález sp. zn. I. ÚS 1091/19 ze dne 17. 7. 2019 (N 136/95 SbNU 158), bod 35].
22. Závěr obecných soudů, že doporučené zákroky by pravděpodobně vyřešily většinu stěžovatelových zdravotních problémů, má dostatečnou oporu v provedených důkazech, zejména lékařských zprávách a znaleckém posudku. Nejde tedy o zjištění učiněná v extrémním rozporu s provedenými důkazy [např. nález ze dne 28. 8. 2018 sp. zn. I. ÚS 2283/17
(N 142/90 SbNU 307), body 23 až 25]. Po soudech - ani znalcích a lékařích - nebylo možné požadovat, aby s absolutní jistotou určily, v jaké míře by se zdravotní stav zlepšil, takový požadavek by byl nesplnitelný [srov. nález ze dne 28. 8. 2018 sp. zn. I. ÚS 2283/17
(N 142/90 SbNU 307), bod 28].
23. Důvodná není ani námitka, že se obecné soudy dostatečně nezabývaly otázkou přiměřenosti snížení pojistného plnění. Dle znaleckého posudku předloženého stěžovatelem mu za trvalé následky náležela nejvýše částka 320 000 Kč. Z té mu vedlejší účastnice vyplatila 160 000 Kč (tedy polovinu). Důvody, pro které obecné soudy shledaly toto snížení přiměřeným, jsou dostatečně zřejmé z odůvodnění napadených rozhodnutí. Doporučené zdravotní zákroky, které stěžovatel odmítl podstoupit, by podle zjištění obecných soudů pravděpodobně vyřešily většinu jeho trvalých následků. Stěžovatel by tedy v případě podstoupení operací neměl trvalé následky žádné nebo minimální. Nepodstoupení těchto zákroků tedy mělo "podstatný vliv na zvětšení rozsahu trvalých následků", jak uvedl již obvodní soud. Z těchto okolností je dostatečně zřejmé, proč snížení pojistného plnění na polovinu obecné soudy vyhodnotily jako přiměřené, a tato jejich úvaha není zatížena žádnou ústavněprávní vadou.
24. Ústavní soud nezjistil žádné z namítaných porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. září 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu