Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Evy Koutníkové, soudní exekutorky, sídlem Jezuitské nám. 156/2, Znojmo, zastoupené JUDr. Romanou Dvořákovou, advokátkou, sídlem Jana Palacha 1262/11, Znojmo, proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 2. května 2025 č. j. 27 EXE 102/2025-20, za účasti Okresního soudu v Klatovech, jako účastníka řízení, a Marcely Piwowarczikové a Ivo Čermáka, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka požaduje zrušit v záhlaví označené rozhodnutí. Tvrdí, že obecný soud porušil její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených listin plyne následující. Stěžovatelka je soudní exekutorkou, kterou Okresní soud v Klatovech pověřil k vymožení pohledávky vedlejší účastnice (oprávněné) ve výši 43 090 Kč proti vedlejšímu účastníkovi (povinnému). Dne 4. 4. 2025 vydala stěžovatelka příkaz k úhradě nákladů exekuce, jímž výrokem I uložila povinnému uhradit náklady exekuce v částce 12 063,70 Kč. Proti příkazu dal povinný námitky, neboť pohledávku oprávněné uhradil dobrovolně, ještě před doručením vyrozumění o zahájení exekuce.
Okresní soud se s námitkami ztotožnil. O exekuci byl povinný poprvé zpraven dne 28. 2. 2025, kdy mu bylo doručeno vyrozumění o zahájení exekuce a výzva k zaplacení peněžitého dluhu. Vymáhanou pohledávku však povinný uhradil již 24. 2. 2025, tedy dříve, než byl o započetí exekuce informován. Okresní soud vyšel z judikatury Ústavního soudu, podle níž pokud povinný plnil dobrovolně mimo exekuční řízení, dříve, než se o exekuci dozvěděl, nemohl soudní exekutor již nic vymoci. Proto je základem pro určení odměny částka nulová.
Okresní soud proto příkaz změnil a povinnému povinnost k úhradě nákladů exekuce neuložil.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti kritizuje okresní soud za formální rozhodnutí. Podle judikatury Ústavního soudu i v případě, kdy plnění proběhne před převzetím písemností o exekuci, může být dána příčinná souvislost s kroky exekutora, které exekutor provedl před splněním dlužné částky. Kroky exekutora před plněním povinného (pověření vedením exekuce, vydání příkazu ke srážkám ze mzdy, zaslání výzvy ve smyslu § 46 odst. 6 exekučního řádu) vedly k tomu, že povinný dlužnou částku zaplatil.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
5. Ústavní soud se problematikou náhrady nákladů exekučního řízení již opakovaně zabýval. Vycházel přitom ze tří modelových situací. První z nich je případ, kdy povinný plnil dobrovolně dříve, než se o exekuci dozvěděl (před tím, než mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, resp. vyrozumění o jejím zahájení). Zde Ústavní soud vyslovil názor, že nemohl-li soudní exekutor již nic vymoci, je základem pro určení odměny částka nulová. Zadruhé jde o situaci, kdy povinný sice plnil až po nařízení exekuce, o níž se dozvěděl, avšak ještě před jejím "nuceným provedením". Konečně třetí situace spočívá v tom, že povinný plní později (po uplynutí poskytnuté třicetidenní lhůty) nebo jen na vymáhanou částku (nikoli na snížené náklady exekuce, resp. náklady oprávněného). Zde se žádné snížení odměny či dokonce její úplné vyloučení neuplatní [z judikatury, na kterou se odvolává stěžovatelka i okresní soud, srov. např. nález ze dne 25. 1. 2022 sp. zn. I. ÚS 2353/21
(N 9/110 SbNU 88), bod 25].
6. Okresní soud z této judikatury vyšel a dovodil, že jde o první modelovou situaci. Stěžovatelka se s tím sice pokouší polemizovat, judikaturu však dezinterpretuje. Ústavní soud v nálezu I. ÚS 2353/21 neřekl, že před úhradou dluhu nesmí exekutor učinit "žádný relevantní zásah". Klíčové je, kdy se povinný o nařízení exekuce dozvěděl a zda tedy nařízení exekuce mělo vliv na zaplacení dluhu. Vyrozumění o zahájení exekuce a výzva exekutora k zaplacení byly povinnému doručeny až čtyři dny poté, co povinný celý dluh uhradil. Byť stěžovatelka vskutku jednotlivé úkony činila ještě před zaplacením částky, nic to nemění na tom, že povinný o zahájení exekuce v době úhrady dluhu nevěděl [srov. v podstatě identický případ řešený nálezem ze dne 10. 3. 2020 sp. zn. I. ÚS 3302/19
(N 48/99 SbNU 106), kde se s odkazem na prejudikaturu uvádí, že "dobrovolnost plnění je nutno zohlednit především proto, aby nedošlo k nepřiměřenému postihu povinných, neboť odměna exekutora má odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti"].
7. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. července 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu