Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti DENY, s. r. o., sídlem Imrychova 879/17, Praha 12 - Kamýk, zastoupené JUDr. et Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem, sídlem Dvořákova 1624, Úvaly, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. března 2024 č. j. 9 C 303/2023-60, ve znění opravného usnesení ze dne 15. dubna 2024 č. j. 9 C 303/2023-65, za účasti Obvodního soud pro Prahu 9, jako účastníka řízení, a Dany Polesné, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i princip důvěry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci zaručený čl. 1 odst. 1 Ústavy a byl jím porušen čl. 2 odst. 2 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka se u Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") domáhala po vedlejší účastnici zaplacení částek 2 100 Kč a 7 768,20 Kč včetně příslušenství, které vznikly neuhrazením vyúčtované odměny z titulu ústní příkazní smlouvy. Obvodní soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí vznikl závazkový vztah, který posoudil podle § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v němž se stěžovatelka, jako příkazník, zavázala obstarat záležitosti příkazce (vedlejší účastnice), tj. přípravné práce pro účely prodeje pozemku, jehož součástí je stavba - rodinný dům, a dalšího pozemku. Ze zjištěného skutkového stavu vyplynulo, že obsah závazku mezi stěžovatelkou, jako podnikatelem, a vedlejší účastnicí, jako spotřebitelem, spočíval v tom, že stěžovatelka na základě příkazu vedlejší účastnice vyhotovila dohodu o zrušení věcného břemene, návrh na výmaz věcného břemene z katastru nemovitostí, pomohla zajistit zpracování znaleckého posudku a současně se účastnila prohlídky dotčených pozemků, dále byla obsahem závazku povinnost stěžovatelky podat návrh na vklad práva katastru nemovitostí, přičemž bylo nesporné, že tuto činnost stěžovatelka vykonala. Ve vzájemné e-mailové komunikaci byl vedlejší účastnici stěžovatelkou zaslán ceník jejích služeb.
3. Obvodní soud shledal nárok stěžovatelky důvodným jen v části týkající se vyhotovení návrhu na vklad a náhrady cestovních výloh, ve zbývající části ho důvodným neshledal, a proto napadeným rozsudkem uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce částku 842 Kč s příslušenstvím (I. výrok), ve zbytku žalobu zamítl (II. výrok), stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku 7 470 Kč (III. výrok, ve znění opravného usnesení), České republice částku 176,60 Kč (IV. výrok) a vedlejší účastnici povinnost zaplatit České republice částku 16,40 Kč (V. výrok).
4. Stěžovatelka tvrdí, že právní závěry obsažené v napadeném rozsudku a opravném usnesení jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají. Vzhledem k tomu, že v ceníku, se kterým byla vedlejší účastnice prokazatelně seznámena, a podle kterého stěžovatelka účtovala ceny poskytnutých služeb, bylo výslovně uvedeno, že ceny jsou uvedeny bez DPH, jsou právní závěry obsažené v napadeném rozsudku v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Obvodní soud rozhodl v rozporu s materiální pravdou, v rozporu s provedeným důkazem a porušil tak stěžovatelčino právo na spravedlivý proces, když zejména nedbal příkazů zakotvených v § 3, 6 a 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatelka v ústavní stížnosti rozebrala jednotlivé položky vyúčtování (správní poplatek, znalecký posudek, časová odměna, cestovné) zaslaného vedlejší účastnici a vyjádřila názor na oprávněnost účtování DPH.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka navrhuje zrušení "celého" rozsudku obvodního soudu, přičemž je zřejmé, že k podání ústavní stížnosti proti I. výroku (žalobě vyhovujícímu) a proti V. výroku (ukládající povinnost vedlejší účastnici) není oprávněna, ve zbývající části je ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), resp. s ohledem na výši žalované částky žádné prostředky již neměla k dispozici.
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů, neboť jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná základní práva nebo svobody.
7. S ohledem na předmět sporu před obvodním soudem Ústavní soud odkazuje na svoji judikaturu, v níž vyslovil závěr, že u žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, popř. 50 000 Kč, jde podle § 202 odst. 2, resp. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o věci tzv. bagatelní, v nichž je ústavní stížnost, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani tehdy, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení). Částky do 50 000 Kč již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti takových sporů do výkladu ochrany základních práv. Např. v usnesení ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. I. ÚS 2599/09
(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod." Podobně lze odkázat na řadu dalších rozhodnutí.
8. Ústavní soud shledal, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu [viz nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13
(N 55/73 SbNU 89)].
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, a protože nezjistil porušení stěžovatelčiných základních práv, ve zbývající části ji odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. října 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu