Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti STAVOPROGRES BRNO, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Kabátníkova 2, zastoupené Mgr. Ing. Hanou Továrkovou, advokátkou, AK se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1844/28, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2010 sp. zn. 38 Co 131/2008 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2007 čj. 31 C 139/2005-60 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 9. 10. 2007 nalézací soud zamítl návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 37.822,70 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Dne 11. 3. 2010 Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") rozsudek nalézacího soudu ze dne 9. 10. 2007 ve výroku I. potvrdil (výrok I.), ve výroku II. změnil (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Stěžovatelka dále tvrdila porušení základního práva na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny tím, že jejímu vlastnickému právu obecné soudy neposkytly dostatečnou právní ochranu, neboť se nezabývaly jejími tvrzeními o nátlaku na ni vyvíjenému ze strany společnosti ALBACO, s. r. o. Nalézací soud ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění rozsudku ve věci.
Ústavní soud neakceptoval výhrady stěžovatelky proti postupu nalézacího soudu při dokazování, neboť nedostatky v tomto směru mohly být napraveny v průběhu odvolacího řízení.
Na postupu odvolacího soudu, který nepřipustil důkaz usnesením Policie ČR z roku 2005 s poukazem na ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř., Ústavní soud (s ohledem na v civilním řízení uplatňovaný systém tzv. neúplné apelace) neshledal nic nezákonného ani neústavního.
Ústavní soud se neztotožnil ani s tvrzením stěžovatelky o nedostatečném odůvodnění napadených rozhodnutí, která naopak shledal odůvodněnými dostatečně a ústavně relevantním způsobem; neztotožnil se ani s tvrzením stěžovatelky o porušení základního práva na ochranu majetku, neboť v době rozhodování obecných soudů stěžovatelka majetek, jež byl předmětem její žaloby (tj. v žalobě uplatněnou peněžní částku), nevlastnila a nemohla oprávněně tvrdit ani existenci legitimního očekávání získání této částky.
Z podané ústavní stížnosti tak vyplývá, že stěžovatelka bez dostatečně relevantní ústavněprávní argumentace toliko polemizuje se závěry, k nimž v její právní věci dospěly obecné soudy, čímž staví Ústavní soud do role další přezkumné soudní instance; tato role však Ústavnímu soudu stojícímu vně soustavy soudů obecných nepřísluší.
Z vyložených důvodů proto Ústavní soud, neshledav ústavněprávní deficity vážící se k rozhodování obecných soudů v posuzované věci, ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. září 2010
Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu