Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele A. S. Š., zastoupeného Mgr. Petrem Zemlákem, advokátem, sídlem Jiráskovo náměstí 121/8, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. března 2025 č. j. 13 Co 409/2024-556 a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 19. června 2024 č. j. 14 P 176/2014-464, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, a K. P., nezl. M. Š. a nezl. S. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků. Tvrdí, že civilní soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatel a vedlejší účastnice jsou rodiče nezletilých vedlejších účastníků (dvojčat). Matka podala k Okresnímu soudu v Opavě návrh na zvýšení výživného na syny, protože od poslední úpravy výživného uplynula dlouhá doba a potřeby synů se zvýšily. Civilní soudy naposledy rozhodovaly v roce 2015 a uložily stěžovateli povinnost platit na každého ze synů výživné ve výši 2 500 Kč.
3. Napadeným rozsudkem okresní soud zvýšil stěžovateli výživné na každého ze synů o 500 Kč na částku 3 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2023 (výrok I), uložil mu povinnost zaplatit zvýšené (již splatné) výživné za dobu od 1. 9. 2023 do 30. 6. 2024 (výrok II) a nikomu nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok III). Okresní soud zvýšil výživné, protože od poslední úpravy uplynulo téměř devět let a oba synové nastoupili na střední školu. Na jejich nákladech se převážně podílí matka, a to prací ve třech zaměstnáních. Stěžovatel řádně nesplácí výživné, se syny se skoro nestýká a nad rámec výživného jim nic neposkytuje. Je umělcem na volné noze, příležitostně tlumočníkem a překladatelem, jeho příjmy nedosahují ani minimální mzdy a nepodává k nim daňová přiznání. Žije u své přítelkyně a nesnaží se zlepšit svou finanční situaci, nikdy nebyl evidován jako uchazeč o zaměstnání a neprokázal, že je nezaměstnaný či že si zaměstnání hledá. Majetkovou hodnotu v podobě svého družstevního podílu znehodnotil tak, že ho bytové družstvo vyloučilo ze svých řad pro neplacení nájemného a porušování dalších povinností člena družstva. Léčí se s různými onemocněními, neprokázalo se však, že to má vliv na jeho pracovní schopnost. Zvýšení výživného počíná ode dne nástupu synů na střední školu a jeho řádné placení je plně v možnostech stěžovatele.
4. K odvolání stěžovatele krajský soud napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil. Ztotožnil se s okresním soudem a v odvolacím řízení nevyšla najevo žádná skutečnost, která by opodstatňovala odlišné posouzení. U stěžovatele je třeba vycházet z jeho výdělečné potenciality, tj. příjmu odpovídajícího minimální mzdě. Zdravotní problémy mu nebrání v práci. Měl a má možnost si nalézt zaměstnání, ve kterém by alespoň minimální mzdy dosahoval. Výše výživného se jeví vzhledem k výdělečné potencialitě a tomu, že se žádným jiným způsobem na potřebách synů nepodílí, jako zcela adekvátní. Stěžovatel začal vyjednávat s bytovým družstvem o obnovení členství, což mu eventuálně může přinést další finanční prostředky k plnění vyživovací povinnosti.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje, že civilní soudy sice až na dvě výjimky provedly důkazy o jeho nepříznivém zdravotním stavu, vůbec je ale nezohlednily. Je evidentní, že zdravotní problémy ho značně omezují v práci, respektive mu zabraňují práci vůbec získat. Civilní soudy proto neměly vycházet z minimální mzdy, ale ze mzdy, které by vzhledem ke svým pracovním omezením mohl dosahovat. Krajský soud nadto nečetl zprávu z magnetické rezonance a civilní soudy rovněž nevyhověly jeho návrhu na vypracování znaleckého posudku, ačkoli byly vázány zásadou vyšetřovací. Civilní soudy nemohly bez provedení zprávy z magnetické rezonance a vypracování znaleckého posudky kvalifikovaně zhodnotit jeho zdravotní stav, jde proto o neústavní opominutí klíčových důkazů.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
7. Ústavní soud zdůrazňuje, že zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodnutí v rodinněprávních věcech, včetně rozhodnutí o výživném. Toto rozhodování je doménou civilních soudů, které jsou v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení, znají rodinnou situaci a mohou nejlépe posoudit zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Ústavnímu soudu zejména nepřísluší přehodnocovat zjištěný skutkový stav, přepočítávat výši výživného apod. Rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zruší jen tehdy, jsou-li neústavní [např. nálezy ze dne 26. 5. 2014
sp. zn. I. ÚS 2482/13
(N 105/73 SbNU 683), bod 17, či ze dne 29. 8. 2023
sp. zn. IV. ÚS 2884/22
, bod 27]. O takovou situaci v posuzované věci nejde.
8. Civilní soudy v souladu s ústavními požadavky vysvětlily, že stěžovatelovy zdravotní problémy nesnižují jeho pracovní schopnost. Léčí se s různými onemocněními, což dosvědčil předložením lékařských zpráv (včetně zprávy z magnetické rezonance), které civilní soudy při svém rozhodování zohlednily a učinily z nich závěry o jeho zdravotním stavu. Jeho zdravotní potíže odpovídají jeho věku (je šedesátník) a část z nich je chronická (hypertenze, arterioskleróza, problémy se zády a urologické problémy). Neprokázalo se však, že by jejich vlivem trpěl sníženou pracovní schopností či že by byl invalidní. Znalecký posudek nenechaly civilní soudy vypracovat proto, že z provedeného dokazování dostatečně vyplynul skutkový stav věci. V tomto ohledu nemůže jít ani o porušení zásady vyšetřovací, neboť ta spočívá v tom, že si civilní soudy samy musí zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí, nikoli že mají povinnost provést všechny navržené důkazy (srov. nález ze dne 16. 4. 2025
sp. zn. IV. ÚS 2492/24
, bod 26).
9. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. července 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu