Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o ústavní stížnosti stěžovatele V. V., zastoupeného Mgr. Tomášem Markem, advokátem, sídlem Na Hutích 661/9, Praha 6 - Dejvice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2025 č. j. 67 Tmo 10/2025-556 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 1. 2025 č. j. 1 Tm 3/2024-505, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel podal dne 22. 6. 2025 ústavní stížnost proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím a namítal, že trestní soudy jej opomenuly jako poškozeného. Nebyl vyrozuměn o konání hlavního líčení, čímž mu byla upřena účast na tomto líčení a s tím související výkon práv poškozeného. Trestní soudy ani neprovedly důkaz prohlášením o dopadech trestného činu do života stěžovatele jako poškozeného a nerozhodly o uplatněném nároku na náhradu nemajetkové újmy.
2. Ještě před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Uvedené vyjadřuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti. Věc musí být pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena. Až tehdy může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod [body 23 až 25 stanoviska pléna ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.)]. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu. Podle čl. 4 Ústavy je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecných soudů. Ústavní stížnost tedy představuje institucionální mechanismus nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů k ochraně práv.
4. Z úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 24. 6. 2025 č. j. 67 Tmo 17/2025-631 Městský soud v Praze na základě odvolání stěžovatele (na jehož podání stěžovatel upozornil i v ústavní stížnosti) rozhodl podle § 259 odst. 2 trestního řádu a trestní věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 s příkazem, aby rozhodl o chybějícím výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy.
5. Z odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze jasně vyplývá, že smyslem dalšího řízení je rozhodnout o stěžovatelově včasně a řádně uplatněném nároku na náhradu nemajetkové újmy a další nemajetkové újmy, čehož se stěžovatel domáhal i v ústavní stížnosti. Posuzovaná věc tedy není pro obecné soudy definitivně uzavřena.
6. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. srpna 2025
Josef Baxa v. r. soudce zpravodaj