Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 23. července 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti M. L., zastoupené Mgr. Petrem Fouskem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 83, 294 21 Bělá pod Bezdězem, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. března 2013 č. j. 5 Azs 9/2012-64 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2012 č. j. 48 Az 13/2012-23, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž byla pro nepřijatelnost odmítnuta její kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2012 č. j. 48 Az 13/2012-23, jakož i tohoto rozsudku.
Stěžovatelka tvrdila, že předmětnými rozhodnutími soudů ve správním soudnictví došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv, obsažených v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Konkrétně zejména namítala, že se soudy nesprávně vypořádaly s jejím tvrzením, že se vedlejší účastník v rozhodnutí o její žádosti o udělení mezinárodní ochrany nevypořádal se všemi jejími formami, pročež nemohl učinit závěr o její nedůvodnosti. Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a že výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Nejvyšší správní soud, ačkoliv kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, neboť svým významem nepřesahovala vlastní zájmy stěžovatelky (což řádně odůvodnil), se v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval mimo jiné též výše uvedenou námitkou. Krajskému soudu sice vytkl "terminologickou nepřesnost" při posuzování obsahově shodné námitky, současně však správně konstatoval, že nešlo o takovou vadu řízení, která by mohla mít za následek dotčení hmotných práv stěžovatelky či dokonce nepřezkoumatenost rozsudku krajského soudu. Přitom poukázal (s odkazem na svou předchozí judikaturu) rovněž na zvláštní úpravu řízení ve věcech mezinárodní ochrany, pokud jde o rozsah zjišťovaných skutečností, a na nedostatek vlastních tvrzení stěžovatelky v tomto řízení.
Nelze tudíž přisvědčit tvrzení stěžovatelky o tom, že by se Nejvyšší správní soud dostatečně nezabýval jejími argumenty, naopak odpovědi na ně včetně poukazu na příslušnou judikaturu v napadeném usnesení Nejvyššího správního soudu obsaženy jsou.
Akceptovat nelze ani tvrzení stěžovatelky o nepředvídatelnosti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z důvodu tvrzeného rozporu s jeho předchozí judikaturou. Jakkoliv je ustálenost soudního rozhodování významným aspektem principu právní jistoty jako jednoho ze základních atributů spravedlivého procesu, nelze opomíjet jedinečnost posuzovaných případů, kterou jsou soudy rovněž povinny zohledňovat. V posuzované věci Nejvyšší správní soud zcela uspokojivě a s poukazem na okolnosti konkrétního případu odůvodnil, proč neshledává důvody pro zrušení napadeného rozsudku krajského soudu.
V důsledku těchto zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 23. července 2013
JUDr. Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu