Právo účastníka vyjadřovat se i k důkazům vedoucím k posouzení ryze procesní otázky
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl dne 17. června 1998 v senátě ve věci ústavní stížnosti M. B., zastoupené JUDr. D. Z., advokátkou AK, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 1998, čj. 20 Co 75/98-31, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) ing. M. B., 2) Š. B., za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 1998, čj. 20 Co 75/98-31, se zrušuje.
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně, odmítajícímu jako opožděné její odvolání proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 3. 1997, čj. 64 E 3134/96-6, stěžovatelka v podstatě uvádí, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v článku 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to zejména z toho důvodu, že nebyla vyrozuměna o výslechu poštovní doručovatelky, rozhodném pro závěr krajského soudu o tom, kdy jí napadené usnesení Městského soudu v Brně bylo ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 o. s. ř. doručeno. Z uvedených důvodů domáhá se proto zrušení napadeného usnesení.
Krajský soud v Brně ve svém vyjádření ze dne 2. 6. 1998 poukázal na písemné odůvodnění svého rozhodnutí.
Vedlejší účastníci ve svém vyjádření ze dne 14. 6. 1998 poukázali na neutěšenost rodinných poměrů, souvisejících se skutečností, že stěžovatelka, která již v minulosti odmítala převzít písemné zásilky, doposud užívá jejich byt. Podle jejich názoru ústavní stížností se stěžovatelka snaží zneužít právního řádu tohoto státu, stejně jako zneužít Ústavního soudu ČR k porušení jejich ústavně zaručených práv. Z uvedených důvodů navrhují proto zamítnutí ústavní stížnosti.
Z obsahu spisu 64 E 3134/96 Městského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že již citovaným usnesením Městského soudu v Brně byl nařízen výkon, ve výroku tohoto usnesení blíže označených rozhodnutí, vyklizením bytu stěžovatelky v B., a jejím přestěhováním do, ve výroku tohoto usnesení rovněž blíže konstatovaného, náhradního ubytování. Uvedené usnesení Městského soudu v Brně bylo stěžovatelce doručováno do vlastních rukou, protože však stěžovatelka nebyla v době doručování zastižena, byla doručenka vrácena Městskému soudu v Brně s údajem, že výzva k vyzvednutí zásilky byla učiněna dne 17.
4. 1997 a že písemnost byla uložena dne 18. 4. 1997. Vzhledem k odvolání stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí, v němž poukazovala na to, že o uložení na poště nebyla vůbec vyrozuměna, provedl Městský soud v Brně, a to po předchozí telefonické domluvě, výslech svědkyně J. C., která v rozhodné době písemnost doručovala, a to o okolnostech týkajících se způsobu jejího doručování. Ze spisu je patrno, že žádný z účastníků nebyl o provádění tohoto důkazního prostředku, tedy výslechu svědka podle ustanovení § 126 o.
s. ř., uvědomen. Jakkoli tento důkazní prostředek nesměřoval k věci samé, ale k posouzení ryze procesní otázky, totiž otázky, zda stěžovatelce bylo napadené usnesení řádně doručeno, platí i zde ustanovení části třetí hlavy druhé občanského soudního řádu týkající se dokazování, tedy i ustanovení § 122 odst. 2 o. s. ř., podle kterého účastníci mají právo být přítomni u dokazování prováděného dožádaným soudem, ustanovení § 123 o. s. ř., zakotvující právo účastníků vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům, a přirozeně i obecná ustanovení občanského soudního řádu, zejména ustanovení § 1, kladoucí důraz na zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků.
V projednávané věci jsou všechna tato ustanovení aktuální tím spíše, že právě výpověď svědkyně J. C. vedla Krajský soud v Brně k odmítnutí odvolání, a tím i k eliminování možností stěžovatelky jednat ve věci i před odvolacím soudem. Vyšel-li tedy Krajský soud v Brně ve svých závěrech z výpovědi svědkyně J. C., učinil tak za situace, v níž bylo třeba respektovat všechny zákonné nároky kladené na dokazování. Pokud tedy stěžovatelka o výslechu uvedené svědkyně nebyla uvědoměna a neměla možnost vyjádřit se k prováděnému důkazu, byla jí tím, jak Ústavní soud konstatoval v obdobném případě ve svém nálezu ze dne 7.
10. 1996 ve věci sp. zn. IV. ÚS 198/96 , odňata možnost jednat před soudem [§ 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.], i když tento důkaz se netýkal hmotně právního, ale procesního, nicméně z hlediska oprávněných zájmů stěžovatelky významného, momentu. Protože tedy v řízení před obecnými soudy došlo k porušení stěžovatelčina práva na soudní ochranu, jak je zakotveno v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článku 36 odst. 1, článku 38 odst. 2 Listiny, Ústavní soud ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadené usnesení Krajského soudu v Brně podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 17. června 1998