IV.ÚS 1863/25 ze dne 18. 3. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. N., zastoupeného JUDr. Stanislavem Pospíšilem, advokátem, sídlem Klimentská 1652/36, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2025 č. j. 25 Co 142/2025-350, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a V. N. a nezl. E. N., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Přestože stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že do jeho práv bylo zasaženo i usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 3. 2025 č. j. 50 P 215/2020-289 (dále jen "obvodní soud"), nenavrhuje v rozsahu, v němž jeho návrhu nebylo vyhověno, jeho zrušení a v ústavní stížnosti proti němu ani nijak neargumentuje. Ústavní soud tedy přistoupil k posouzení ústavní stížnosti pouze vůči rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že obvodní soud rozhodl o návrhu otce na vydání předběžného opatření tak, že nařídil předběžné opatření ve znění, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou formou asistovaného styku v organizaci Poradna Magdala, z. ú. v rozsahu a délce stanovené zařízením. Rodiče jsou povinni kontaktovat organizaci do tří dnů od doručení usnesení (I.). Předběžné opatření zamítl v části, ve které se otec domáhal ustanovení znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie za účelem vypracování znaleckého posudku (II.).
Obvodní soud přenesl svoji příslušnost na Okresní soud Praha-západ (III.) a nezletilé pro řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření a pro přenesení příslušnosti jmenoval opatrovníka (IV.). Obvodní soud v odůvodnění uvedl, že ačkoli není běžné, aby soud nařizoval předběžné opatření tak krátkou dobu po pravomocném rozhodnutí, je to na místě, protože obvodní soud upravil rozsudkem ze dne 7. 11. 2024 č. j. 50 P 215/2020-261 styk nezletilé s otcem formou asistovaných styků přes jinou organizaci.
V ní proběhl pouze jeden asistovaný styk, matka další styky neumožnila a podala proti organizaci stížnost, což vedlo k ukončení spolupráce. Proto je třeba upravit poměry účastníků tak, že bude vybrána jiná organizace, která bude zprostředkovávat asistované styky i nadále. Výrok II. odůvodnil tak, že v současné chvíli neprobíhá žádné řízení ve věci samé, na jehož základě by bylo třeba vyžádat znalecký posudek. K přenesení místní příslušnosti došlo proto, že nezletilá bydlí již dlouhodobě s matkou v místě, které je v obvodu Okresního soudu Praha-západ.
3.
Městský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení obvodního soudu ve výroku o nařízení předběžného opatření (I.) tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl (I.). V zamítavém výroku (II.) a ve výroku o přenesení místní příslušnosti (III.) usnesení obvodního soudu potvrdil (II.). Městský soud uvedl, že rozhodnutí soudu o úpravě styku lze změnit podle § 909 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 475 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Je tedy zásadně vyloučeno, aby formou předběžného opatření byl změněn pravomocný rozsudek.
Aby k tomu mohlo dojít, musela by nastat situace, která by zcela výjimečně odůvodňovala změnu pravomocného rozhodnutí o úpravě styku prostřednictvím předběžného opatření. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Nařízení předběžného opatření není v zájmu nezletilé již jen proto, že svým charakterem toto řízení neumožňuje soudu načerpat dostatečná skutková zjištění pro vydání rozhodnutí a zohlednit všechna specifika posuzované věci. Požadavek stěžovatele na ustanovení znalce předběžným opatřením se míjí s účelem tohoto procesního institutu.
Přenesení příslušnosti považoval městský soud v souladu se zájmy nezletilé.
II. Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel uvádí, že styk s nezletilou formou asistovaného kontaktu prostřednictvím odborného a uznávaného zařízení vyžaduje součinnost obou rodičů. Rozumí argumentaci matky o ztrátě důvěry, která může ve výjimečných případech nastat. Jednání matky je ale podle něj ryze účelové. Ve spojení s rozhodnutími soudů je stěžovateli zabráněno ve styku s nezletilou. V rozhodnutích soudů absentuje racionální odůvodnění v rovině nejlepšího zájmu dítěte. Stěžovatel se domnívá, že podání návrhu na novou úpravu styku s nezletilou není v zájmu nezletilé. V důsledku formalistického přístupu soudu bylo praktické uplatnění práva na styk s nezletilou vyloučeno.
III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není součástí soustavy obecných soudů. Při rozhodování o ústavních stížnostech podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je jeho úkolem přezkoumat toliko ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech. Posouzení konkrétních okolností každého případu a přijetí odpovídajícího rozhodnutí totiž náleží opatrovnickým soudům, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - činí relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci.
Ústavní soud se tedy zaměřuje zejména na to, zda opatrovnické soudy za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromáždily veškeré potřebné důkazy, zda hodnocení důkazů odpovídalo principům zakotveným v hlavě páté Listiny a v občanském soudním řádu, a zda byla jejich rozhodnutí řádně odůvodněna [nálezy ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. I. ÚS 3241/19
(N 8/98 SbNU 56), bod 17, či ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. II. ÚS 2943/14
(N 110/77 SbNU 607), bod 19]. 6.
K přezkumu rozhodování obecných soudů o předběžných opatřeních přistupuje Ústavní soud zdrženlivě, neboť jde toliko o rozhodnutí dočasná, která nepředjímají výsledek řízení ve věci samé. Ústavní soud je proto podrobuje zpravidla jen tzv. omezenému testu ústavnosti. Při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole či libovůle; případně zda nedošlo k "flagrantnímu porušení" zásad spravedlivého procesu [nálezy ze dne 23. 8. 2021 sp. zn. II. ÚS 1440/21
(N 142/107 SbNU 174), body 22-23; ze dne 1. 11. 2023 sp. zn. II. ÚS 2225/23 , bod 20]. Taková pochybení Ústavní soud v dané věci nezjistil.
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadené rozhodnutí postrádá racionální odůvodnění z hlediska nejlepšího zájmu dítěte. Městský soud však dostatečným způsobem vysvětlil, že obvodní soud v rozsudku o úpravě styku stěžovatele s nezletilou vycházel z toho, že se styk stěžovatele s nezletilou dlouhodobě neuskutečňuje, nezletilá kontakt s otcem odmítá, bezpečně se cítí v prostředí matky a jejího manžela a nezletilá trpí Aspergerovým syndromem. V úpravě styku proto zohlednil, že potřebuje zvláštní přístup, péči a stabilní zázemí, standardy a jí zažité rituály. Z těchto závěrů proto vyplývá, že nařízení předběžného opatření není v zájmu nezletilé již jen proto, že řízení o předběžném opatření neumožňuje soudu čerpat dostatečná zjištění pro vydání rozhodnutí a zohlednit všechna specifika posuzované věci.
8. Nelze souhlasit ani s tvrzením stěžovatele, že postup soudu byl čistě formalistický. Městský soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, jakým způsobem je možné změnit pravomocné rozhodnutí o úpravě styku. S odkazem na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2010 č. j. 14 Co 64/2010-508 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 116/2011) upozornil na to, že z povahy předběžného opatření vyplývá, že je až na výjimky vyloučeno, aby jím byly upravovány faktické poměry vztahující se k úpravě práva účastníka, který se této ochrany domáhá a "předběžně" tak změněno pravomocné rozhodnutí soudu. V odůvodnění rozhodnutí vysvětlil, proč tyto výjimečné okolnosti nejsou v posuzovaném případě dány.
9. Městský soud se v odůvodnění rozhodnutí zabýval i tím, proč nelze vyhovět požadavku otce na ustanovení znalce formou předběžného opatření a z jakých důvodů považuje rozhodnutí obvodního soudu o přenesení příslušnosti v zájmu nezletilé. Stěžovatel ostatně tyto závěry městského soudu v ústavní stížnosti nijak nezpochybňuje.
10. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl proto k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. března 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu