Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného Mgr. Radomilem Mackem, advokátem, sídlem Pod Slovany 1888/12, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 7. dubna 2025 č. j. 70 Co 54/2025-579, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, a D. S. a nezl. Z. B., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku. Tvrdí, že civilní soud porušil jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených listin plyne následující. Stěžovatel a první vedlejší účastnice jsou rodiče nezletilé dcery (ročník 2009). Matka podala v květnu 2024 k Okresnímu soudu v Šumperku návrh na zvýšení výživného na dceru, protože od poslední úpravy výživného v roce 2013 se potřeby dcery zvýšily, výživné však zůstalo ve výši 2 800 Kč měsíčně. Okresní soud na základě provedeného dokazování dospěl v rozsudku ze dne 13. 11. 2024 k závěru, že od poslední úpravy výživného došlo k podstatné změně poměrů, která odůvodňuje zvýšení výživného pro dceru. Potřeby dcery se zásadně zvýšily. Stěžovatel sice prokazoval nezměněný příjem ze zaměstnání ve výši 21 tis. Kč čistého měsíčně, současně však fakticky podnikal, nejprve jako osoba samostatně výdělečně činná, poté přes obchodní společnost, v níž čistě formálně figurovala jako jediný společník jeho matka. Okresní soud orientačně určil potenciální výši příjmu stěžovatele na 56 000 Kč a zvýšil s účinností od 13. 5. 2021 do 31. 8. 2024 výživné na částku 6 500 Kč měsíčně a od 1. 9. 2024 na částku 8 500 Kč měsíčně. Současně určil stěžovateli povinnost doplatit tři roky nazpět výživné, vyplývající z tohoto zvýšení.
3. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci k odvolání stěžovatele i matky rozsudek okresního soudu změnil a zvýšil stěžovateli výživné na dceru s účinností od 13. 5. 2021 na částku 8 000 Kč měsíčně a od 1. 9. 2024 na částku 10 000 Kč měsíčně a současně mu uložil povinnost doplatit zvýšené (již splatné) výživné 236 937 Kč ve splátkách. Krajský soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními okresního soudu, dokazování dále doplnil a zjistil aktuální příjem obou rodičů z pracovního poměru. Shodně s okresním soudem vyšel z potenciálního příjmu stěžovatele, protože jeho doložený příjem byl nevěrohodný (včetně toho, že pravidelnými investicemi zhodnocoval své nemovité věci, a to bez jakýchkoli bankovních půjček, čehož by při deklarovaném příjmu nebyl schopen). Další zvýšení výživného (oproti rozsudku okresního soudu) krajský soud odůvodnil důsledným trváním na zásadě stejné životní úrovně rodičů a dětí.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti kritizuje krajský soud za to, že bez řádného dokazování přehodnotil skutkové závěry okresního soudu a dospěl k jiné výši potenciálního příjmu otce. Pokud krajský soud přehodnotil důkazy, které sám neprovedl, je jeho rozsudek neústavní. Kritizuje krajský soud též za to, že došel ke zcela jiným závěrům, než při posledním řízení ve věci výživného. Doplatek výživného je pro stěžovatele likvidační.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Ústavní soud zdůrazňuje, že zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodnutí v rodinněprávních věcech, včetně rozhodnutí o výživném. Toto rozhodování je doménou civilních soudů, které jsou v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení, znají rodinnou situaci a mohou nejlépe posoudit zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Ústavnímu soudu zejména nepřísluší přehodnocovat zjištěný skutkový stav, přepočítávat výši výživného apod. Rozhodnutí civilních soudů Ústavní soud zruší jen tehdy, jsou-li neústavní [např. nálezy ze dne 26. 5. 2014
sp. zn. I. ÚS 2482/13
(N 105/73 SbNU 683), bod 17, či ze dne 29. 8. 2023
sp. zn. IV. ÚS 2884/22
, bod 27]. O takovou situaci v posuzované věci nejde.
7. Stěžovatel se především mýlí, pokud tvrdí, že krajský soud přehodnotil důkazy provedené okresním soudem. Je tomu právě naopak, krajský soud z těchto důkazů a jejich hodnocení okresním soudem důsledně vyšel (bod 7 napadeného rozsudku), nijak neměnil ani potenciální stěžovatelův příjem (bod 8 tamtéž - srov. k tomu bod 16 rozsudku okresního soudu). Krajský soud též vysvětlil další zvýšení měsíční částky výživného. Odvolává-li se stěžovatel na předchozí rozhodování soudů o výživném, pomíjí, že o něm soudy rozhodovaly v roce 2013, tudíž na zvýšení výživného po jedenácti letech nic překvapivého být nemůže.
8. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu