Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti K.V., zastoupeného JUDr. P.S., proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věci ČR ze dne 22. ledna 2001, zn. 44/38383/11.10.2000, ve spojení s rozhodnutím ÚP., ze dne 24. srpna 2000, čj. OTE, - 495/2000 - KV 1, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Dne 27. března 2001 byla Ústavnímu soudu, ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele do rozhodnutí prvostupňového orgánu, kterým mu nebylo přiznáno hmotné zabezpečení.
Jak je zřejmé z napadeného rozhodnutí, stěžovatel se domáhal hmotné zabezpečení v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o zaměstnanosti". Dle ustanovení § 25 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, je v případě rozhodnutí, která se týká hmotného zabezpečení, o němž bylo rozhodnuto v odvolacím řízení podle obecných předpisů o správním řízení, možnost soudního přezkumu takového rozhodnutí. Stěžovateli tedy příslušela možnost obrátit se na příslušný soud dle ustanovení § 244 a násl. o.s.ř.
Dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona je za nepřípustnou považována ústavní stížnost, jestliže stěžovatel nevyčerpal veškeré procesní prostředky k ochraně jeho práva, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Proto s ohledem na nevyužitou možnost přezkumu ústavní stížností napadeného rozhodnutí v rámci správního soudnictví, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. e) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 3. 4. 2001
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj