Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 24. srpna 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatelky ANIDOR, s. r. o., se sídlem Sulkovská 80, Bystré, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č. j. 22 Co 141/2011-370 ze dne 17. 5. 2011, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že vydáním napadeného rozhodnutí byla porušena její ústavně zaručená práva plynoucí z čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1, čl. 4 a čl. 96 Ústavy České republiky, přičemž vyjádřila nesouhlas s právním názorem krajského soudu, že při posuzování poměrů účastníka řízení, je-li jím obchodní společnost, je třeba zohlednit nejen poměry této právnické osoby, nýbrž, za situace, kdy má tato právnická osoba jediného společníka, i poměry tohoto společníka. Stěžovatelka taktéž odmítla tvrzení krajského soudu, že se účelově snaží zprostit povinnosti hradit náklady řízení, a to i v dalších souvisejících soudních řízeních.
Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že se již skutkově i argumentačně shodným podáním téže stěžovatelky ve své rozhodovací činnosti zabýval, přičemž neshledal uplatněné námitky důvodnými a ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou (usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1994/11 , dostupné na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud neměl žádný důvod se od závěrů uvedených v citovaném usnesení jakkoliv odchýlit, proto na ně pro stručnost odkazuje. Stěžejní závěr krajského soudu o nesplnění podmínek pro ustanovení právního zástupce, opřený o "prohlédnutí" skrz formálně odlišnou právní subjektivitu právnické osoby až k jejímu jedinému společníku a jednateli (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 423/11 , dostupné na http://nalus.usoud.cz), lze za okolností popsaných v napadeném usnesení z hlediska ústavněprávního aprobovat.
Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, nezbylo mu než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Jelikož byla ústavní stížnost stěžovatelky odmítnuta, nemohl jí Ústavní soud přiznat náhradu nákladů právního zastoupení (§ 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. srpna 2011
Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu