Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti JUDr. V. B., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011 č. j. 11 Td 16/2011-7 a rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 159/2009, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 29. 6. 2011 doručena ústavní stížnost stěžovatele, která neměla náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, neboť stěžovatel nebyl zastoupen advokátem.
Stěžovatel byl proto vyzván k odstranění vad podání výzvou Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2011, v níž mu byla k odstranění vad stanovena lhůta 30 dnů a zároveň byl upozorněn na to, že neodstranění vad jeho podání v uvedené lhůtě je důvodem odmítnutí návrhu. Výzvu k odstranění vad stěžovatel, jak patrno z poštovní doručenky, převzal dne 15. 7. 2011. V určené lhůtě stěžovatel vady neodstranil.
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 7. 2011, stěžovatel k výzvě na odstranění vad podání sdělil, že je zároveň advokátem, což doložil kopií osvědčení ČAK. K uvedenému jeho sdělení Ústavní soud uvádí, že plénum Ústavního soudu se dne 21. května 1996 usneslo na stanovisku, podle něhož povinné zastoupení účastníka, vyplývající z § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je mimo jiné spjato se zcela mimořádnou závažností řízení před Ústavním soudem, se snahou o zajištění právně kvalifikovaného uplatnění práv a také se snahou garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení.
Z tohoto důvodu nelze rozlišovat povinnost právního zastoupení v závislosti na stupni právní kvalifikace účastníků nebo účastníků vedlejších (viz Stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 9, str. 471). Z uvedeného vyplývá, že i když je navrhovatel sám advokátem, musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen právním zástupcem (viz obdobně např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2024/10 ,
,
,
II. ÚS 260/01 ,
III. ÚS 132/99 , všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to již proto, že též Ústavní soud, nemá-li se dopouštět ústavně nepřípustné libovůle, je povinen respektovat i svá vlastní rozhodnutí dle kautel zakotvených v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. srpna 2011
Michaela Židlická, v. r. soudkyně zpravodajka