Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele L. R., zastoupeného JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. května 2025 č. j. 14 Co 117/2025-264 a usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 10. dubna 2025 č. j. 13 Nc 13039/2024-237, ze dne 2. dubna 2025 č. j. 13 Nc 13039/2024-225 a ze dne 18. března 2025 č. j. 13 Nc 13039/2024-200, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech, jako účastníků řízení, a I. K., A. R., a nezl. A. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení pro porušení jeho ústavně zaručených práv v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Podstatou této věci je předběžná úprava poměrů nezletilé dcery stěžovatele do doby, než soud rozhodne ve věci samé o péči a výživném. Z ústavní stížnosti, přiložených soudních rozhodnutí a dalších rozhodnutí, která si Ústavní soud vyžádal, plyne následující. Po narození žila dcera s otcem (stěžovatelem) a matkou (druhou vedlejší účastnicí) v rodinném domě prarodičů z otcovy strany. Matka byla na rodičovské dovolené a celodenně o dceru pečovala, otec pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru nákladní dopravy a zemních prací a s péčí vypomáhal. Mezi rodiči postupně vznikaly konflikty. Když bylo dceři zhruba rok a půl, matka s ní odešla od otce a začaly společně bydlet v domě babičky nezletilé z matčiny strany (první vedlejší účastnice). Následující půlrok byla dcera prakticky ve výlučné péči matky. Byly dohodnuty kontakty dcery s otcem, ale podle sdělení matky je otec příliš nevyužíval. Matka podala návrh na rozvod a úpravu péče a výživného. Po zahájení řízení byla matka při silniční kontrole pozitivně testována na přítomnost návykových látek (pervitinu); ve vozidle byla v té době i dcera. O dva týdny později bylo u matky provedeno šetření, při němž byla opět pozitivně testována. Test absolvoval i otec, neboť matka tvrdila, že drogy užili v předchozím týdnu společně. To se však nepotvrdilo, otcův test byl negativní. Na jednání s opatrovníkem nezletilé bylo dohodnuto, že se oba rodiče budou na jeho výzvu pravidelně testovat, matka totiž opakovaně uvedla, že otec rovněž užívá drogy, ale umí to "skrývat". Současně bylo ujednáno, že nezletilá bude svěřena do péče otce, jemuž vypomůže babička nezletilé z otcovy strany. Otec měl umožnit matce časté pravidelné kontakty s dcerou.
3. Krátce poté podal otec návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by soud svěřil dceru do jeho péče. Na soud se poté obrátila také její babička z matčiny strany s návrhem, aby soud nezletilou předběžným opatřením svěřil do její péče. V návrhu uvedla, že je připravená ukončit pracovní poměr, aby mohla o nezletilou celodenně pečovat. Poukázala na to, že poslední půlrok poskytla nezletilé a její matce klidný domov. Oba rodiče prý zkusili drogy, postupně u nich propukly drsné hádky, které se odehrávaly před nezletilou. Současně zmínila, že otec nemá na péči o dceru čas. K situaci se vyjádřil také opatrovník, který uvedl, že při šetření v místě bydliště otce zastihl nezletilou v péči prarodičů, neboť otec byl pracovně zaneprázdněn. Dále zmínil, že si matka stěžovala na obtížnou komunikaci s otcem a na to, že s dcerou mohla být v kontaktu pouze za podmínek jednostranně stanovených otcem, přestože dle vyjádření matky sám pracoval a o nezletilou fakticky nepečoval.
4. Dcera zůstala v péči otce po dobu přibližně tří týdnů. Usnesením ze dne 23. 10. 2024 vydal Okresní soud v Klatovech předběžné opatření, kterým svěřil nezletilou na dobu tří měsíců do péče babičky z matčiny strany. Podle soudu bylo v nejlepším zájmu nezletilé, aby zůstala v tomto klidném prostředí. Vztahy mezi rodiči byly konfliktní a nestabilní. Otec byl často pracovně vytížen a péčí pověřoval někoho jiného, navíc má zřejmě také zkušenost s užíváním drog. Otec toto rozhodnutí nerespektoval a po nabytí jeho vykonatelnosti dne 29. 10. 2024 nezletilou babičce nepředal. K předání nedošlo ani po podání návrhu na výkon rozhodnutí za součinnosti policie. Otec nereagoval ani na telefonát opatrovníka, ten se proto dne 31. 10. 2024 osobně dostavil do místa jeho bydliště, kde zastihl jen nezletilou s prarodiči, otec se objevil až po telefonické urgenci svých rodičů. Nezletilou nakonec předal do péče babičky až dne 2. 11. 2024.
5. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. 11. 2024 předběžné opatření potvrdil s tím, že stávající uspořádání umožňuje pravidelný kontakt s matkou za přítomnosti třetí osoby. Tento kontakt je s ohledem na nízký věk dcery potřebný. Nezletilá je v péči matky od narození a je na pravidelný kontakt s ní zvyklá. Závady na straně matky nejsou natolik extrémní, aby odůvodňovaly její vyloučení z výchovy. Matka se snaží svůj problém aktivně řešit a pravidelně se testuje s negativními výsledky. Opatrovník na základě opakovaných neohlášených kontrol potvrdil, že o nezletilou fakticky pečuje mateřská babička ve svém bytě, matka žije v odděleném bytě se samostatným vchodem. Případné selhání matky nesnižuje schopnost babičky zajišťovat každodenní péči a podporovat kontakt dítěte s oběma rodiči. Krajský soud korigoval závěry okresního soudu o tom, že otec zřejmě také užívá návykové látky, nic takového se nepotvrdilo. Současně však konstatoval, že otec nepřizpůsobil svou pracovní vytíženost péči o dceru. Navíc nespolupracuje s opatrovníkem, klade nepřiměřené požadavky ohledně rozsahu své péče a z důvodu neochoty ke kompromisnímu řešení se s dcerou nestýká. Z výpisu z rejstříku trestů krajský soud zjistil, že matka byla v letech 2014 až 2017 pravomocně odsouzena za drogovou a majetkovou trestnou činnost, přičemž uložené tresty již vykonala. Tuto skutečnost však s ohledem na časový odstup nepovažoval za podstatnou. Nezohlednil ani zprávu psycholožky předloženou otcem, neboť byla založena jen na jednostranných tvrzeních a její závěry proto nemohly být objektivní.
6. Usnesením okresního soudu ze dne 22. 1. 2025 bylo předběžné opatření prodlouženo na dobu dalších tří měsíců, tedy do 29. 4. 2025.
7. Napadeným usnesením ze dne 18. 3. 2025 okresní soud zamítl návrh otce na zrušení usnesení ze dne 22. 1. 2025 o prodloužení předběžného opatření a vydání nového, kterým by byla nezletilá svěřena do jeho péče. Otec v návrhu varoval před tím, že odevzdáním nezletilé do péče babičky došlo k tomu, že fakticky o dceru pečuje drogově závislá matka. Podle okresního soudu nepominuly důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno. V péči mateřské babičky dosud nebyly shledány žádné závady a otec má i nadále stejnou, časově náročnou práci. Z účastnických výpovědí vyplynulo, že se nezletilá pod dohledem mateřské babičky stýká se svojí matkou, a je v kontaktu i se svým otcem podle toho, jak on má čas, což je pouze v odpoledních hodinách. Od doby, kdy je nezletilá svěřena do péče babičky, u otce nestrávila noc. Nezletilá je ve velmi útlém věku, proto převažuje zájem na stabilním prostředí a případný přechod nezletilé do péče otce musí být postupný. Navíc ji v blízké době čeká operace a již tato skutečnost se sama o sobě dotkne jejího psychického stavu.
8. Napadeným usnesením ze dne 2. 4. 2025 okresní soud zamítl návrh otce, kterým se opakovaně domáhal zrušení usnesení ze dne 22. 1. 2025 o prodloužení předběžného opatření a svěření nezletilé do péče. Otec nově poukázal na skutečnosti provázející hospitalizaci nezletilé kvůli plánované operaci. Předně vyzdvihl, že nezletilou doprovázela do nemocnice místo babičky matka. Otec na nemocničním pokoji našel použité pomůcky k užívání drog, proto se obrátil na policii. Matka i babička však situaci popsaly zcela odlišně, a proto soud k těmto tvrzením nepřihlédl. Okresní soud uvedl, že od posledního rozhodnutí nenastala žádná podstatná změna - nezletilá úspěšně podstoupila operaci a nyní se zotavuje. Otec se s dcerou nadále stýká podle svého uvážení a časových možností převážně v odpoledních hodinách, nezletilá u něj dosud nepřespala. Soud uzavřel, že otázka péče vyžaduje další dokazování a nyní není důvod zasahovat do stabilního výchovného prostředí nezletilé.
9. Napadeným usnesením ze dne 10. 4. 2025 okresní soud předběžné opatření prodloužil o další tři měsíce, tedy do 29. 7. 2025.
10. Otec podal proti všem napadeným usnesením odvolání, o nichž krajský soud rozhodl souhrnně napadeným usnesením ze dne 19. 5. 2025, kterým je zamítl. Přihlédl především k nízkému věku nezletilé (dva roky a pět měsíců) a její silné citové vazbě na matku, která byla na rodičovské dovolené a od narození o dceru každodenně pečovala. Po návratu od otce byla nezletilá rozrušená, plakala a ujišťovala se, zda je maminka doma. Právě skutečnost, že pod dohledem babičky mohla dále pokračovat péče matky, krajský soud považoval za nejvhodnější řešení - navzdory tomu, že matka měla i nadále některé testy na návykové látky pozitivní. K námitce otce, že péče rodiče má přednost před péčí jiné osoby, krajský soud uvedl, že v posuzované věci jde o péči třetí osoby spíše formálně, smyslem je zajištění pokračující péče matky pod dohledem třetí osoby. Krajský soud zpochybnil také důvěryhodnost tvrzení otce, že matka požila návykové látky v průběhu hospitalizace nezletilé. K žádné zásadní změně nedošlo ani v otázce pracovního vytížení otce. Přestože otec tvrdil, že si práci může přizpůsobit, fakticky to nijak neosvědčil. Krajský soud dále vzal v potaz, že od vydání předběžného opatření uplynulo půl roku, kontakty s otcem se postupně rozšiřují (nově u něj dcera přespává), došlo ke zlepšení jeho spolupráce s opatrovníkem. Nešlo však o natolik zásadní okolnosti, které by odůvodňovaly změnu dosavadního uspořádání v rámci předběžné úpravy.
11. V podrobné ústavní stížnosti stěžovatel namítá extrémní rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Zpochybňuje závěr o své nesoučinnosti s opatrovníkem, který podle něj nemá oporu ve spisu (jen jednou nestihl zvednout telefon). Nesouhlasí ani se závěrem, že svěřením nezletilé do péče babičky je sledován zájem na stabilitě prostředí. Krajský soud vůbec nezohlednil, že po matčině pozitivním testu na drogy o nezletilou pečoval výlučně stěžovatel. Podle stěžovatele je rovněž excesivní závěr, že péče matky je bez nedostatků, přestože pokračuje v užívání drog, kouří v přítomnosti dítěte cigarety a sama přiznala, že řídila auto s nezletilou pod vlivem drog, drogy užívala i doma a v místě bydliště je přebírala od dealerů. Soudy ignorovaly zprávu psycholožky poukazující na její závažné selhání v rodičovské způsobilosti. Jednání matky hodnotí zcela neadekvátně a benevolentně. Stěžovatel má výhrady i k tomu, jak soudy posoudily jeho schopnost přizpůsobit si svou práci péči o dítě - tuto skutečnost jasně deklaroval při své účastnické výpovědi. Krajský soud sice korigoval závěr okresního soudu o možném zneužívání drog otcem, přesto po něm opatrovník dále požaduje pravidelné testování, což považuje za zásah do svých základních práv. Nejpodstatnější rozpor pak stěžovatel spatřuje v otázce, kdo o dítě fakticky pečuje. Krajský soud činí v napadeném usnesení značně rozporná tvrzení. Stěžovatel namítá, že péče babičky je pouze formální a skutečně se o dítě stará drogově závislá matka. To dokládá na příkladu hospitalizace nezletilé, kde byla nezletilá pouze v doprovodu matky. Nesouhlasí ani s tím, jak se soudy vypořádaly s jeho tvrzením, že v nemocničním pokoji nalezl pomůcky pro užívání drog.
12. Podle stěžovatele nebyly splněny základní požadavky pro svěření dítěte do péče třetí osoby. Podle § 953 odst. 1 občanského zákoníku lze dítě svěřit třetí osobě jen tehdy, nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů. Stěžovatel však splňoval všechny předpoklady pro výchovu dcery. Rozhodnutí je podle něj v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (nález ze dne 17. 10. 2017
sp. zn. IV. ÚS 2674/17
). Argument, že otec nemá uzpůsobenou pracovní dobu, považuje stěžovatel za nepravdivý a nepodstatný - je přirozené, že rodiči, který jako jediný finančně zabezpečuje rodinu, vypomáhají s péčí prarodiče, kteří mají s nezletilou blízký vztah. Považují-li soudy péči matky za vhodnou, měly svěřit dítě přímo jí. Jakékoli jiné rozhodnutí zastírající faktickou péči matky formálně péčí babičky je čirým alibismem, který nemá oporu v zákoně a může být pro řádný vývoj dítěte fatální. Stěžovatel proto žádá, aby Ústavní soud věc projednal přednostně.
13. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
14. Ústavní soud přezkoumává rozhodnutí v rodinněprávních věcech zdrženlivě. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou civilních soudů, které jsou v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení, znají rodinnou situaci a mohou nejlépe posoudit zájem dítěte. Stěžovatel navíc napadá rozhodnutí, která se týkají předběžné úpravy poměrů nezletilé. Předběžná opatření jsou dočasného charakteru, nezasahují do práv a povinností účastníků řízení konečným způsobem ani jimi není předjímán výsledek řízení ve věci samé. Tato obecná východiska se týkají nejen samotného rozhodování o nařízení předběžného rozhodnutí, ale rovněž rozhodování o jejich dalším "právním životě". Přezkum podobných rozhodnutí zatímní povahy se soustředí na posouzení, zda nejde o akt založený na libovůli, resp. jinak excesivně zasahující do základního práva účastníka řízení (tzv. omezený test ústavnosti; srov. např. nález ze dne 8. 10. 2024,
sp. zn. III. ÚS 1858/24
, body 18 až 19). K ničemu takovému nedošlo.
15. V posuzované věci se řeší složitá rodinná situace. Matka má problém s užíváním návykových látek (potvrzený čtyřmi pozitivními testy během listopadu 2024 až dubna 2025), vztahy mezi rodiči jsou napjaté a jejich vzájemná komunikace je obtížná. Stěžovatel opakovaně uvádí, že splňuje veškeré předpoklady pro svěření dcery do své péče. V průběhu řízení se však ukázalo, že byl často pracovně zaneprázdněn a přestože tvrdí, že je schopen práci přizpůsobit péči o dceru, ve skutečnosti s ní dosud trávil čas jen v omezeném časovém rámci přizpůsobeném jeho potřebám. Podstatná byla také zjištění, že stěžovatel nebyl ochoten činit v otázkách péče kompromisy - v době, kdy měl dceru v péči, omezoval její kontakt s matkou; později kladl na mateřskou babičku nepřiměřené požadavky ohledně rozsahu péče, a pokud mu nevyhověla, s dcerou se nestýkal. Nelze rovněž přehlédnout, že stěžovatel nerespektoval vykonatelné soudní rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, při jeho výkonu nespolupracoval s opatrovníkem a nečinil tak ani později při nastavení kontaktů s dcerou. Nešlo tedy o ojedinělou situaci. Přestože v tomto ohledu došlo k jistému posunu, nelze považovat za neústavní závěr obecných soudů, že nedošlo k natolik zásadní změně okolností, která by odůvodňovala zvrátit dosavadní předběžné uspořádání poměrů.
16. Je nepochybné, že užívání tvrdých drog, a to v jakékoli míře, významně oslabuje rodičovské kompetence. Nelze se však spokojit jen s tímto zjištěním; situaci nezletilé bylo nezbytné hodnotit v celém jejím kontextu, a to optikou nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Nejde jen o to, který z rodičů má lepší výchovné předpoklady, je třeba usilovat o takové uspořádání poměrů, které co nejméně naruší psychickou stabilitu a citový vývoj dítěte. Stěžovatel nebere dostatečně v potaz význam role matky v životě nezletilé, která o ni od narození každodenně osobně pečovala. Výjimkou bylo období zhruba tří týdnů, kdy byla nezletilá v péči stěžovatele, avšak i tehdy péči o ni ve značné míře zajišťovaly jiné osoby včetně matky. Tato skutečnost tedy nemohla vést k oslabení citového pouta nezletilé k matce. Vzhledem k velmi nízkému věku nezletilé (dva a půl roku) proto existuje zásadní zájem na zachování stability jejího prostředí, které je úzce spjato právě s přítomností matky. Nízký věk nezletilé a silná citová vazba k matce přitom byly klíčovými okolnostmi, které soudy při předběžné úpravě péče o nezletilou zohlednily.
17. Z napadených rozhodnutí nevyplývá, že by obecné soudy jednání matky jakkoli bagatelizovaly, jak tvrdí stěžovatel. Pokud zmiňovaly, že péče matky je bez nedostatků, tak v tom smyslu, že užívání návykových látek se v minulosti nijak negativně neprojevilo v její každodenní péči o nezletilou, nezletilá prospívá a matka jí zajišťovala řádnou zdravotní péči. Soudy si však v každém případě byly vědomy problematické situace matky a jejích výrazně snížených rodičovských schopností, které s sebou může užívání návykových látek přinášet (ke zprávě psycholožky hodnotící selhání matky však pro její neobjektivnost nepřihlížely). Proto se snažily najít takové uspořádání, které zohlední specifickou rodinnou situaci a bude respektovat zájmy nezletilé. Svěření do péče babičky umožňuje nezletilé být v co nejširším kontaktu s matkou, který je pro nezletilou nezbytný.
18. Nic nenasvědčuje tomu, že by péče o nezletilou probíhala mimo babiččin dohled a rozhodnutí soudů tak byla ryze formální. Opatrovník, který péči o nezletilou pravidelně sleduje, ji při neohlášených místních šetřeních zastihl v domácnosti babičky, kde byla v její osobní péči. Během celého řízení navíc v péči babičky neshledal žádná pochybení. Samotný fakt, že matka tráví čas s nezletilou i bez přítomnosti babičky, neznamená, že o ni soustavně a samostatně pečuje bez vědomí odpovědné osoby. Poukazuje-li stěžovatel na to, že babička nebyla přítomna při hospitalizaci nezletilé, je přirozené, že dítě při zdravotním zákroku doprovází osoba, k níž má největší důvěru a nejbližší vztah. Pouze na základě této skutečnosti nelze dovozovat, že babička péči o nezletilou fakticky nevykonává, zejména za situace, kdy matku i nezletilou do nemocnice dopravila a následně také odvezla domů. Jde-li o nález pomůcky pro užívání drog na nemocničním pokoji, Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat skutkové závěry obecných soudů.
19. Závěry krajského soudu v otázce, kdo o dítě fakticky pečuje, nejsou vnitřně rozporné. Navzdory některým, zavádějícím formulacím je z jeho rozhodnutí zřejmé, že péče probíhá pod dohledem babičky. Nejde však stricto sensu o případ, v němž by péče třetí osoby byla upřednostněna před péčí rodičovskou, jak se domnívá stěžovatel. Svěřením nezletilé do péče babičky mělo být především umožněno zachovat kontakt dítěte s oběma rodiči v rozsahu, na jaký je zvyklé. Zvolené uspořádání tak představuje způsob, jak v klidném a stabilním prostředí rozvíjet vztahy nezletilé s matkou i otcem. Z napadených rozhodnutí je navíc patrné, že rozsah péče stěžovatele o dceru se postupně rozšiřuje, přičemž sám stěžovatel nevznesl žádné konkrétní výhrady k realizaci těchto kontaktů.
20. Ústavní soud nepovažuje závěry obecných soudů za excesivní. Napadená rozhodnutí obsahují dostatečně konkrétní a logické odůvodnění, proč byla nezletilá předběžným opatřením svěřena do zatímní péče babičky a proč je vhodné toto uspořádání prozatím zachovat. Nelze v nich spatřovat porušení stěžovatelem uváděných základních práv. Stěžovatel vytrhává skutková zjištění soudů z kontextu a zkresluje jejich závěry.
21. Je třeba zdůraznit, že předběžné opatření má dočasný charakter a slouží k zatímní úpravě poměrů, než o věci rozhodne soud s konečnou platností. Při rozhodování o předběžném opatření obecný soud neprovádí "klasické" dokazování jako při jednání ve věci samé. Jak uvedly již obecné soudy, otázka další péče si vyžádá důkladné dokazování. Soudy znovu zhodnotí poměry nezletilé s ohledem na její nejlepší zájem. Řada skutečností, na které stěžovatel poukazuje, bude předmětem podrobného zkoumání až v meritorním řízení. Pokud jde o námitku stěžovatele týkající se údajně neústavního požadavku opatrovníka na jeho pravidelné testování na návykové látky, tato otázka přesahuje nynější řízení.
22. Ústavně zaručená práva stěžovatele porušena nebyla. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na přednostní vyřízení věci, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. září 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu