Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Ing. Michaely Průchové, zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem Medkova 913/48, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2013 č. j. 21 Cdo 2306/2011-309 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2010 č. j. 24 Co 355/2010-212, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2010 č. j. 24 Co 355/2010-212 bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. září 2010 č. j. 34 D 437/2010-178 ve výroku, jímž bylo určeno, že Mgr. Jitka Drunecká není "dědičkou zůstavitelky z allografní závěti datované dne 8. června 2009", a dále bylo zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. září 2010 č. j. 34 D 437/2010-178 ve výroku, jímž bylo určeno, že Jan Anton není "dědicem zůstavitelky z allografní závěti datované dne 8. června 2009" a věc byla v tomto rozsahu vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Uvedené usnesení Městského soudu v Praze napadla Ing. Michaela Průchová (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelka) dovoláním.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. dubna 2013 č. j. 21 Cdo 2306/2011-309 dovolání Ing. Michaely Průchové odmítl. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud dovodil, že k podání dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu není Ing. Michaela Průchová oprávněna (aktivně legitimována), neboť jím bylo ve smyslu ustanovení § 175k odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto o tom, že v řízení dále nebude jednáno jako s "dědičkou zůstavitelky z allografní závěti datované dne 8. června 2009" s Mgr. Jitkou Druneckou a rozhodnutí soudů o dědickém právu Mgr.
Jitky Drunecké se tedy nedotklo právní sféry dovolatelky. Protože Ing. Michaela Průchová nemůže mít (objektivně vzato) žádný skutečný zájem, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo v této části zrušeno, Nejvyšší soud její dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl. Dovolání Ing. Michaely Průchové proti zrušujícímu výroku usnesení odvolacího soudu neshledal dovolací soud přípustným ani podle ustanovení § 237 o.
s. ř., neboť jím odvolací soud nerozhodl ve věci samé, ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o. s. ř. Dovolání Ing. Michaely Průchové proti tomuto výroku usnesení odvolacího soudu proto Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.
s. ř. odmítl.
sp. zn. IV. ÚS 1216/13 , dostupné na http://nalus.usoud.cz/, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná). Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. Ústavní soud dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný, zčásti podaný někým zjevně neoprávněným a zčásti nepřípustný.
Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud nejprve přezkoumal napadené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2013 č. j. 21 Cdo 2306/2011-309 z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná.
Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud Nejvyšší soud dovolání odmítne, je Ústavní soud oprávněn přezkoumat pouze to, zda dovolací soud postupoval v souladu s ústavními principy soudního řízení, tj. zda bylo dodrženo právo dovolatele, aby byl jeho návrh stanoveným postupem projednán. Z obsahu napadeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2013 č. j. 21 Cdo 2306/2011-309 Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu posoudil jak otázku aktivní legitimace stěžovatelky k podání dovolání, tak i otázku přípustnosti dovolání. V odůvodnění svého rozhodnutí dovolací soud ústavně konformním způsobem vyložil, z jakých důvodů dovolání stěžovatelky odmítl.
Ve vztahu k výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2010 č. j. 24 Co 355/2010-212, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. září 2010 č. j. 34 D 437/2010-178 ve výroku, jímž bylo určeno, že Mgr. Jitka Drunecká není "dědičkou zůstavitelky z allografní závěti datované dne 8. června 2009", dospěl Ústavní soud k závěru, že tento výrok usnesení se nedotkl právní sféry stěžovatelky a její ústavně zaručená práva proto nemohla být porušena; podat ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby (actio popularis) není přípustné, viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 74/99
. Ústavní stížnost je proto v této podaná někým zjevně neoprávněným. Ve vztahu ke zrušujícímu výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2010 č. j. 24 Co 355/2010-212 posoudil Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou.
V předmětné věci Městský soud v Praze uvedeným výrokem zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. září 2010 č. j. 34 D 437/2010-178 ve výroku, jímž bylo určeno, že Jan Anton není "dědicem zůstavitelky z allografní závěti datované dne 8. června 2009" a věc byla v tomto rozsahu vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. V dané věci tedy bude u Obvodního soudu pro Prahu 4 probíhat další řízení a není důvodu, aby Ústavní soud - v rozporu s principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Ostatně stěžovatelka bude mít po vydání rozhodnutí soudu I. stupně k dipozici (běžné) procesní prostředky k ochraně svého práva.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zčásti zjevně neopodstatněný, podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh zčásti podaný někým zjevně neoprávněným a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh zčásti nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. listopadu 2013
JUDr. Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu