Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Y. B., zastoupeného Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem, sídlem Újezd 450/40, Praha 1 - Malá Strana, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2025 č. j. 12 Co 43/2025-591 a výroku II a IV rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. října 2024 č. j. 25 P 40/2023-547, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a V. B., nezl. E. B. a nezl. S. Ch. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, respektive jejich výroků. Tvrdí, že civilní soudy porušily velkou řadu jeho ústavně zaručených práv.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených listin plyne následující. Stěžovatel a první vedlejší účastnice jsou rodiče dvou dětí, nezletilého syna (ročník 2012) a nezletilé dcery (ročník 2017). Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodoval o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu do a po rozvodu manželství. Stěžovatel v průběhu řízení souhlasil s placením výživného 25 000 Kč na každé dítě. Obvodní soud rozsudkem svěřil obě děti pro dobu do a po rozvodu do péče matky (výrok I), stanovil výživné na syna ve výši 40 000 Kč měsíčně (napadený výrok II), stanovil výživné na dceru 35 000 Kč měsíčně (napadený výrok IV), v dalších výrocích pak určil styk stěžovatele s dětmi. Stěžovatel podal proti výrokům II a IV rozsudku obvodního soudu odvolání. Městský soud v Praze napadené výroky potvrdil a současně rozhodl o dluhu stěžovatele na výživném do konce března 2025 (celkem 40 000 Kč na syna a 35 000 Kč na dceru).
3. Oba soudy vyšly z toho, že rodina, která žila většinu doby v Praze, měla vysoce nadstandardní životní úroveň, obě děti navštěvovaly mezinárodní školy, kde školné je v řádech stovek tisíců Kč ročně, stěžovatel přispíval matce a dětem vysoké částky i po rozchodu (např. v roce 2024 průměrně 125 000 Kč měsíčně) apod. Stěžovatel má vysoce nadstandardní majetkové poměry. Byť uváděl, že se v poslední době jeho finanční situace zhoršila, neuvedl jedinou konkrétní skutečnost, z níž by to mělo vyplývat, ani k tomuto obecnému tvrzení nenavrhl žádný důkaz. V Řecké republice vlastní obchodní společnost, do které vložil 8 mil. EUR a přijal 800 tis. korporátních akcií v nominální hodnotě 10 EUR za kus. Podle bankovního účtu má stěžovatel měsíční obraty obvykle v řádech několika milionů Kč. Stěžovatele dlouhodobě finančně podporuje jeho početná rodina a s touto podporou může počítat i nadále.
4. Byť stěžovatel v rozporu s tím uváděl, že je nemajetným důchodcem, neuvedl plátce důchodu, kolik činí jeho důchod, nevysvětlil, jak přišel o majetek v řecké obchodní společnosti (a o další majetek, který měl v Řecku), ani kam zmizely milionové zůstatky na jeho účtech. Stěžovatel byl na počátku roku 2024 odsouzen izraelským soudem za finanční kriminalitu k trestu veřejně prospěšných pracích v délce devíti měsíců (trest vykonával od měsíce března 2024, a to na pravidelné denní bázi od soboty do čtvrtka v rozsahu 6,5 hodin denně bez jakékoli finanční odměny), i během tohoto trestu jej nadále podporovala jeho rodina.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti kritizuje oba soudy za to, že mu bez řádného dokazování stanovily vysoké výživné, byť je důchodového věku (letos mu bude 68 let) a jeho finanční situace se razantně zhoršila. Naposledy byl zaměstnán před 14 lety, poté podnikal se svými bratry, dostával dividendy, ty už ale několik let nepobírá. Jeho majetek v Řecku má malou hodnotu. Zdůrazňuje, že v Izraeli v době rozhodování obvodního soudu vykonával trest veřejně prospěšných prací v zařízení pro seniory, což mu z povahy věci znemožnilo vykonávat výdělečnou činnost. Žije z nahodilé podpory své rodiny ve státě Izrael "dle místních zvyklostí". Kritizuje, že soudy nijak nekonkretizovaly jeho měsíční příjem. Rozhodnutí soudů jsou svévolná, výživné na děti je nemravně vysoké. Rozhodnutí zakládají diskriminaci stěžovatele jako osoby "sociálně slabé". Stěžovatel se obává, že "nadlimitně" vysoké výživné bude fakticky dorovnávat nižší příjem matky a že se jím budou zbytečně "rozmazlovat" jeho děti.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
7. Ústavní soud zdůrazňuje, že zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodnutí v rodinněprávních věcech, včetně rozhodnutí o výživném. Toto rozhodování je doménou civilních soudů, které jsou v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení, znají rodinnou situaci a mohou nejlépe posoudit zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Ústavnímu soudu zejména nepřísluší přehodnocovat zjištěný skutkový stav, přepočítávat výši výživného apod. Rozhodnutí civilních soudů Ústavní soud zruší jen tehdy, jsou-li neústavní [např. nálezy ze dne 26. 5. 2014
sp. zn. I. ÚS 2482/13
(N 105/73 SbNU 683), bod 17, či ze dne 29. 8. 2023
sp. zn. IV. ÚS 2884/22
, bod 27]. O takovou situaci v posuzované věci nejde.
8. Obecné soudy se pečlivě zabývaly veškerými stěžovatelovými tvrzeními a vyšly též z početné judikatury Ústavního soudu k těmto otázkám. Nepřehlédly, že stěžovatel byl v roce 2024 odsouzen v Izraeli k trestu veřejně prospěšných prací (srov. např. bod 37 rozsudku obvodního soudu, kde se ale také uvádí, že jej i během výkonu tohoto trestu dále podporovala rodina). V době rozhodování městského soudu již tento trest skončil, ani městský soud ale tuto okolnost nepominul a naopak zdůraznil, že stěžovateli izraelské soudy neuložily trest zákazu podnikání ani propadnutí majetku (srov. bod 64); k tomu lze dodat, že stěžovateli byl dle zjištění obvodního soudu uložen izraelskými soudy též peněžitý trest 50 000 ISL (izraelských šekelů, tj. cca 315 000 Kč).
9. Stěžovatel má pravdu, že obecné soudy nebyly s to přesně určit výši stěžovatelových příjmů. Nebylo to však proto, že by nějak zanedbaly dokazování, ale proto, že stěžovatel žádné relevantní důkazy k těmto okolnostem svého finančního života nepředložil (na což oba soudy opakovaně poukázaly). Obecné soudy vyšly především z toho, že stěžovatelova tvrzení byla velmi nevěrohodná. Např. městský soud upozornil, že stěžovatel má příjmy ze Státu Izrael, Francouzské republiky, České republiky i Řecké republiky. Jenom jeho náklady na přemísťování mezi státy jsou vysoké (sám uvedl, že používá soukromé letadlo) a bezesporu by to nebylo možné bez vysokých příjmů, ať již jsou jakéhokoli původu (bod 64 rozsudku městského soudu). Již jen z těchto úvah městského soudu je patrné, že o stěžovateli rozhodně nelze mluvit jako o osobě sociálně slabé. Samotná skutečnost, že je důchodového věku, pak rozhodně neznamená, že jen proto by snad měl na své nezletilé děti platit nižší výživné - naopak takovýto závěr, který stěžovatel prosazuje, by byl nepřípustným rozlišováním čistě na základě věku.
10. Obecné soudy se všemi podstatnými okolnostmi zabývaly a jejich rozhodnutí netrpí žádnými neústavními deficity. Tvrdí-li stěžovatel, že samotná výše výživného je excesivní a odkazuje přitom na nálezovou judikaturu, je třeba upozornit, že částky výživného, které Ústavní soud v odkazovaném nálezu posuzoval, dosahovaly na přelomu prvé a druhé dekády tohoto století, tj. před více než deseti lety, nesrovnatelných hodnot - nižší stovky tisíc na jedno dítě [srov. nález ze dne 16. 12. 2015
sp. zn. IV. ÚS 650/15
(N 217/79 SbNU 489), bod 3]. Závěry v nálezu
IV. ÚS 650/15
nelze proto vůbec přenášet na nynější věc, stanovené výživné je řádově menší, než na jaké reagoval tento nález.
11. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu