Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky R. P., zastoupené Mgr. Jitkou Kocourkovou, advokátkou, AK se sídlem Nádražní 329, 560 02 Česká Třebová, proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 4. 7. 2011 č. j. 4 P 29/2001-186 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2011 č. j. 19 Co 479/2011-204 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dle názoru stěžovatelky vycházely obecné soudy v řízení o výkonu rozhodnutí ve věci styku s nezletilým dítětem pouze z tvrzení otce dítěte, aniž by vyslechly dítě a jeho matku (stěžovatelku) po návratu z dovolené. Na základě těchto jednostranných tvrzení pak byly matce uloženy sankce v podobě pokuty a povinnosti účastnit se rodinné terapie. Stěžovatelka oponovala závěru, že by bránila dítěti ve styku s otcem; dítě prý otce nerado navštěvuje z toho důvodu, že o ně až donedávna nejevil zájem. Tyto skutečnosti však obecné soudy zcela přehlédly, čímž údajně porušily citovaná základní práva stěžovatelky.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů spočívající zejména ve výkladu podústavního práva je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
V projednávané věci však k takovému zásahu do základních práv stěžovatelky nedošlo; s ohledem na obsah námitek je zjevné, že podaná ústavní stížnost staví Ústavní soud do role třetí přezkumné instance, což je právě ona role, která mu - jak plyne ze shora uvedeného - nepřísluší. Obecné soudy uložení pokuty i povinnosti účastnit se rodinné terapie řádně odůvodnily a proti jejich závěrům nelze mít žádných - tím méně ústavněprávních - výhrad.
Nelze navíc přehlédnout, že odvolací soud uložil povinnost účastnit se rodinné terapie oběma rodičům nezletilého dítěte (tedy nejen stěžovatelce) a již tato skutečnost významně zpochybňuje stěžovatelkou prezentovaný názor, že obecné soudy v řízení postupovaly zaujatě, vycházely toliko z jednostranných tvrzení otce dítěte a poskytovaly ochranu jeho šikanózním požadavkům. Dle názoru Ústavního soudu je naopak uložení povinnosti účastnit se rodinné terapie oběma rodičům dokladem uvážlivého a racionálního postupu odvolacího soudu.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 12. dubna 2012
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu