Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické a ve věci ústavní stížnosti Ing. A. V., právně zastoupeného advokátem Mgr. Jaroslavem Čapkem, Komenského 241, Hradec Králové, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2009 sp. zn. 18 Co 64/2009 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010 sp. zn. 28 Cdo 572/2010, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. V souvislosti s projednávaným případem Ústavní soud předesílá, že obdobnou ústavní stížností téhož stěžovatele se v minulosti již zabýval, a to pod sp. zn. II. ÚS 748/06 , přičemž od přijatých závěrů nemá důvod se odchylovat.
Za situace, kdy je stěžovatel toho názoru, že v roce 1979 nedošlo k převodu vlastnického práva na stát z důvodu absolutně neplatné smlouvy, mohl se svého práva domáhat v rámci restitučního zákonodárství, což, jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů, také učinil. Ústavní soud přitom ve své judikatuře vychází z toho, že restitučních nároků z let 1948 - 1989 se lze domáhat jen v rámci tzv. restitučního zákonodárství. Důvodem je pak především ta skutečnost, že tzv. restituční zákony představují ve vztahu k předpisům obecným právní úpravu speciální.
V předmětném případě je nepodstatné, na základě jakého právního úkonu došlo k převodu majetku na stát a zda tento úkon byl či nebyl absolutně neplatným právním úkonem. Podstatnou je ta skutečnost, že stát fakticky vykonával vlastnické právo. V takových případech je pro znovu nabytí vlastnického práva třeba postupovat podle restitučních zákonů. Tvrdí-li stěžovatel, že mu stát nezaručil nedotknutelnost nabytého vlastnického práva, je třeba uvést, že vlastnické právo oprávněných osob podle restitučních předpisů vzniká až okamžikem vydání věci.
V dalším lze pak odkázat na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. ledna 2012
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu