Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV.ÚS 199/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Židlické, soudce JUDr. Miloslava Výborného a soudkyně JUDr. Elišky Wagnerové, o ústavní stížnosti Ing. J. H., zastoupeného JUDr. P. G., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2004, čj. 5 A 31/2001-56, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23.6.2004, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Podle stěžovatele mělo být napadeným rozsudkem zasaženo do jeho základních práv daných čl. 1, čl. 3, čl. 10, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
K porušení uvedených práv mělo dojít tím, že Nejvyšší správní soud interpretoval podle stěžovatele přechodná ustanovení zákona č. 221/1999 Sb. ústavně nekonformním způsobem. Porušení práva na spravedlivý proces a právo na zákonného soudce spatřoval stěžovatel dále v tom, že ve skutečnosti byla věc rozhodnuta nikoliv příslušným senátem, ale jiným senátem, který projednával žalobu jiného žalobce. Senát Nejvyššího soudu totiž podle stěžovatele přejal rozhodnutí jiného senátu a to doslovným opisováním částí odůvodnění tohoto jiného rozsudku.
Nejvyšší správní soud ve vyjádření doručeném Ústavnímu soudu dne 11.3.2005 uvedl, že setrvává na svém právním názoru vyjádřeném v napadeném rozsudku, tedy že výsluhový příspěvek přiznaný podle zákona č. 76/1959 Sb. se zvyšuje postupem podle § 137 zákona č. 221/1999 Sb., ustanovení § 143 odst. 9 tohoto zákona se nepoužije. Svůj právní názor v napadeném rozsudku řádně odůvodnil, a proto na něj odkazuje. Pokud má stěžovatel za to, že soud porušil jeho právo na spravedlivý proces tím, že převzal z odůvodnění jednoho svého rozsudku část argumentace do rozsudku jiného, Nejvyšší správní soud neshledává takový postup protiústavním.
V dané věci totiž senát Nejvyššího správního soudu zjistil, že o právně totožné věci již Nejvyšší správní soud rozhodoval a s právním názorem v tomto rozhodnutí se ztotožnil. Takový postup je v souladu se zásadou předvídatelnosti soudních rozhodnutí a neznamená, že by o věci rozhodoval jiný senát, než je uveden v záhlaví napadeného rozsudku, jak uvádí stěžovatel. Nejvyšší správní soud proto navrhl, aby Ústavní soud stížnost odmítl.
Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR); nemůže proto na sebe brát právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, kterou je ČR vázána. Takové porušení však v napadeném rozsudku Nejvyššího správního soudu nebylo zjištěno.
Podstata ústavní stížnosti spočívá ve stěžovatelově polemice s výkladem přechodných ustanovení zákona č. 221/1999 Sb. a stěžovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. V podstatě jen opakuje argumenty, kterými se zabýval Nejvyšší správní soud a s nimiž se tento soud v odůvodnění přesvědčivě vypořádal. K námitce stěžovatele, že ve věci rozhodoval nepříslušný senát Nejvyššího správního soudu Ústavní soud konstatoval, že o věci rozhodoval senát, kterému věc připadla podle rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu.
Jak bylo zjištěno, v řízení postupoval v intencích správního řádu soudního a své rozhodnutí náležitým způsobem odůvodnil. Skutečnost, že v odůvodnění rozhodnutí použil některé formulace z odůvodnění jiného rozhodnutí jiného senátu v právně totožné věci, s jehož právním názorem se ztotožnil, nelze považovat za porušení principu spravedlivého procesu a už vůbec z této skutečnosti nelze dovozovat, že by ve věci rozhodoval tento jiný senát než ten, který je uveden v záhlaví rozsudku. V postupu Nejvyššího správního soudu Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatele.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. dubna 2005
JUDr. Michaela Židlická, v.r. předsedkyně senátu