Zásada individualizace rozhodování soudů v otázkách střídavé péče
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti nezletilého stěžovatele A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného opatrovníkem statutárním městem O., a ústavní stížnosti stěžovatelky B. B. (jedná se o pseudonym) a nezletilého A. A., zastoupeného matkou B. B., obou zastoupených Mgr. Radkou Palíškovou, advokátkou, sídlem Štěchovice 1356/12, Kroměříž, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. března 2025 č. j. 14 Co 200/2024-2896, ve znění opravného usnesení ze dne 5. května 2025 č. j. 14 Co 200/2024-2909, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a C. C. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem, sídlem Žižkova třída 183/33, České Budějovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
1. Nynější věc se týká již druhého návrhu otce na změnu péče o nezletilého. Řízení o úpravě poměrů dnes jedenáctiletého chlapce probíhá nepřetržitě prakticky po celý jeho život. Nezletilý byl od malička ve výlučné péči matky, rozsah styku s otcem se v průběhu let opakovaně měnil. Otec se po celou dobu domáhá rovnoměrného rozdělení péče mezi oba rodiče, podává množství obsáhlých podání a procesních návrhů. Každé pravomocné rozhodnutí o péči bezprostředně konfrontuje novým návrhem na její změnu, podal také již několik ústavních stížností proti dřívějším procesním i meritorním rozhodnutím, které byly všechny odmítnuty pro zjevnou neopodstatněnost. Nezletilý po celý život žije v nejistotě ohledně režimu péče, a v průběhu vleklých soudních sporů byl již vystaven desítkám pohovorů a psychologických vyšetření. Krajský soud rozsudkem napadeným ústavními stížnostmi otci poprvé vyhověl, nezletilého odejmul z výlučné péče matky a svěřil ho do rovnoměrné střídavé péče rodičů v týdenním intervalu.
2. Ústavní soud tímto nálezem zrušil rozsudek krajského soudu v části týkající se změny formy péče o nezletilého (a z toho odvozených povinností). Krajský soud při svém rozhodování vyšel mechanicky z předpokladu, že rovnoměrná střídavá péče představuje z ústavního hlediska preferovaný model a po zhodnocení jednotlivých ústavněprávních kritérií uzavřel, že v projednávané věci nebyly zjištěny okolnosti, které by této formě péče bránily. Dostatečně se však nezabýval tím, zda takové uspořádání skutečně odpovídá nejlepšímu zájmu dítěte, který musí být určujícím hlediskem při jakémkoli rozhodování ve věcech péče o nezletilé děti a je třeba ho pečlivě vážit. Při posuzování rodinných poměrů krajský soud učinil závěry, které nemají oporu ve spisu, a nezohlednil všechny rozhodné skutečnosti a důkazy. Nepřihlédl ke stanovisku nezletilého, který jednoznačně preferoval péči matky a rozšiřování styku s otcem dlouhodobě odmítal, ani k závěrům znalců, podle nichž střídavá péče nebyla vhodná s ohledem na přetrvávající konflikt rodičů a zásadně odlišná výchovná prostředí. Tato situace u nezletilého vyvolávala neurotické prožitky, projevující se úzkostmi, napětím a psychosomatickými obtížemi. Kromě toho se krajský soud dostatečně nezabýval ani výchovnou způsobilostí otce, jehož chování plynoucí z nadměrné citové závislosti na nezletilém bylo v předchozích soudních řízeních hlavní překážkou pro zavedení střídavé péče. Nevyhodnotil dostatečně ani důležitost jiných vazeb v životě nezletilého, zejména silné pouto k polorodému sourozenci žijícímu v domácnosti matky, a vůbec neodůvodnil, proč předávání nezletilého navázal na bydliště otce ve Z., ačkoli podstatou otcova návrhu bylo, že se přestěhoval do O.
II.
Popis věci a její procesní vývoj
II. A. Předchozí soudní rozhodnutí ve věci péče o nezletilého
3. Nezletilý žil po narození s rodiči ve Z. Otec nepracoval, aby se mohl aktivně podílet na péči o syna, své živobytí zajišťoval z úspor a pronájmu několika bytů. Vztah rodičů se rozpadl, když měl nezletilý šest měsíců a byl ještě plně kojen. Od samého počátku se otec domáhal širší péče, než mu matka umožňovala. Byl přesvědčen, že v zájmu dítěte je rovnoměrná péče obou rodičů. Dne 28. 4. 2015 bylo zahájeno řízení o úpravě poměrů k nezletilému. Matka se v průběhu řízení provdala a z manželství se jí narodilo další dítě - dnes osmiletý polorodý bratr nezletilého.
4. Z posudku (a výslechu) znalce doc. PhDr. Josefa Konečného, CSc., z roku 2017 vyplynulo, že oba rodiče jsou dostatečně výchovně způsobilí. Znalec však upozornil na složitou osobnost otce projevující se výraznou potřebou kontroly pramenící ze zvýšeného sklonu k nedůvěře a snížené sebedůvěry. Otec má podle znalce omezenou schopnost navazovat sociální kontakty, v mezilidských vztazích inklinuje k odmítání obecně zavedených sociálních pravidel a k prosazování vlastních zásad. Na nezletilého je silně citově vázán, jde pro něj o jádrovou životní hodnotu, v podstatě žádné jiné hodnoty otec nemá. Znalec varoval před tím, že extrémní vázanost otce na syna může být v pozdějším věku nezletilého (kolem jedenáctého roku a výše) "kontraproduktivní" a pro dítě škodlivá (srov. výslech znalce na jednání Okresního soudu ve Znojmě dne 31. 10. 2017).
5. Obecné soudy nezletilého svěřily do péče matky (rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 11. 2017 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2018). Překážkou střídavé péče byl přetrvávající intenzivní spor mezi rodiči a jejich odlišné osobnostní dispozice a výchovné prostředí, které by v tak nízkém věku mohly vést k destabilizaci nezletilého. Otec na nezletilého soustředil veškerou pozornost, neměl jiné zájmy ani zaměstnání a nezletilého opakovaně nahrával k získání videí pro soudní řízení. Jako každá extrémní situace i tato by mohla mít na nezletilého negativní dopad, proto soudy upřednostnily stabilní výchovné prostředí u matky, kde žil nezletilý v úplné rodině a měl sourozence. Styk s otcem upravily v lichém týdnu od středečního do pátečního rána a v sudém týdnu od pátečního rána do nedělního podvečera.
6. Brzy po pravomocném skončení řízení podal otec návrh na změnu péče. Matka pak v létě 2019 podala soudu návrh na nahrazení souhlasu otce se změnou bydliště nezletilého. Aniž vyčkala na rozhodnutí soudu, přestěhovala se s rodinou do O. Předběžným opatřením jí bylo nařízeno vrátit nezletilého do okresu Z. Matka se snažila rozhodnutí vyhovět a zajistila si zázemí na Z. u rodičů manžela, kde se s dětmi po převážnou dobu zdržovala.
7. Obecné soudy návrh otce na změnu péče zamítly a bydliště nezletilého určily v O. (rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 9. 2020 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2021). Podle nich přetrvávaly důvody, které byly vysloveny již dříve - hluboký spor mezi rodiči a nejednotné výchovné prostředí. Při rovnoměrném působení rodičů by mohl být narušen zdravý vývoj nezletilého a jeho primární vazby v rodině matky. Podle soudů nebyly výchovné schopnosti rodičů vyrovnané. Přestože matka pochybila, když nevyčkala na rozhodnutí soudu o bydlišti nezletilého, nešlo o jednání srovnatelné s jednáním otce. Snaha otce o dohled nad všemi záležitostmi nezletilého byla zcela neobvyklá a odpovídala jeho osobnostní charakteristice popsané znalcem, na níž se nic nezměnilo. Také sám nezletilý na pohovorech s opatrovníkem preferoval prostředí u matky. Výsledky těchto pohovorů se otec snažil opakovaně zvrátit soukromými posudky a jeden z pohovorů s opatrovníkem si dokonce tajně nahrával. Určení bydliště v O. reflektovalo rozhodnutí o péči a soud přihlédl též k tomu, že změna měla racionální důvod. Manžel matky získal v O. výhodnější zaměstnání, které představovalo hlavní zdroj příjmů rodiny. Tuto skutečnost soud posoudil také v kontextu toho, že otec matce přispíval na péči o nezletilého dosud jen 800 Kč měsíčně. Matka navíc měla na O. rodinu a zohledněny byly také okolnosti, které ji vedly k ukončení soužití s otcem nezletilého (majetnické chování, omezování v kontaktech s rodinou a přáteli). Styk s otcem byl s ohledem na vzdálenost bydlišť rodičů a blížící se nástup nezletilého do školy upraven v lichém týdnu od čtvrtka 14:00 hod. do neděle 16:00 hod. Otci bylo stanoveno výživné ve výši 4 100 Kč měsíčně a zároveň vyčíslena výše dlužného výživného.
II. B. Druhý návrh na změnu péče
(a) Vývoj řízení
8. V další fázi byla přenesena příslušnost na Okresní soud v Ostravě. Krátce po pravomocném skončení řízení o svém předchozím návrhu na změnu péče podal otec nový návrh, v němž se domáhal rovnoměrné střídavé péče. Uvedl, že došlo k podstatné změně poměrů, protože se rozhodl prodat byt ve Z. a přestěhovat se do O. Nezletilý při pohovorech opakovaně uváděl, že když je v pátek u otce, nechodí do školy a do Z. odjíždí již ve čtvrtek odpoledne. Otec vypovídal odlišně, do Z. jezdili převážně na víkendy, protože v následujícím týdnu měl ve Z. práci spojenou s údržbou svých nemovitostí. S návrhem na změnu péče matka nesouhlasila, uvedla, že chce syna chránit před nevhodnými projevy otce. Navrhla vypracovat nový znalecký posudek k duševnímu stavu otce. Ačkoli otec tvrdil, že se přestěhoval, matka syna i nadále musela vyzvedávat po ukončení styku ve Z. Souběžně se okresní soud zabýval také návrhy obou rodičů na určení místa školní docházky (souhlas s přijetím do školy v O. otec podmiňoval souhlasem s přijetím do školy ve Z., kam také podal přihlášku).
9. V průběhu řízení se uskutečnilo několik pohovorů s nezletilým (v únoru a listopadu 2022, v březnu 2023 a v březnu 2025) a na doporučení opatrovníka nezletilý absolvoval také sezení v krizovém centru pro děti a rodinu. Nezletilý jednoznačně a kontinuálně preferoval péči matky, již na prvním z pohovorů odmítl myšlenku, že by o něj rodiče pečovali rovnoměrně. Jeho představy o rozsahu kontaktu s otcem se proměňovaly, prostředí u matky však vnímal jako svůj primární domov a působil tam uvolněněji. Postupně vyjadřoval přání k otci vůbec nechodit. Nebyly mu příjemné přílišné projevy otcovy náklonnosti a nadměrný fyzický kontakt, který otec vyžadoval. Opakovaně zmiňoval, že se k němu otec tulí a dává mu několikrát za den zvláštní pusinky. Nelíbilo se mu ani společné sprchování a spaní s otcem v jedné posteli, přál si vlastní postel. Bál se však otci říct, co mu vadí. Dále uváděl, že ho otec často instruuje, co má dělat nebo říkat. Vodil ho často k psychologům ("paním") a pokud vyjádřil odlišný postoj, než si otec přál, urazil se nebo mu hrozil, že už ho nikdy neuvidí a že ho zklamal. Vadily mu rovněž otcovy poznámky směrem k příbuzným z matčiny strany, tlumočil například tvrzení otce, že bratr není jeho "skutečný" bratr. Na žádost opatrovníka podala své vyjádření také psycholožka ze Střediska volného času ve Z., k níž nezletilý s otcem soukromě docházeli. Otcovo jednání vůči nezletilému definovala jako hyperprotektivní s mnoha infantilními prvky. Uvedla, že otec ve výchově udržuje stále stejný "nezdravý" přístup k udržení závislosti syna. Otec by měl více vnímat potřeby syna, v individuálním učebním plánu a přejíždění do Z. obecně neviděla přínos.
10. Okresní soud v Ostravě ve věci poprvé rozhodl již v roce 2022 (rozsudkem ze dne 11. 4. 2022). Otcův návrh zamítl s tím, že pouhá geografická blízkost bydlišť rodičů (v důsledku otcova přestěhování do O.) nemohla odůvodnit změnu péče, nadále přetrvávaly důvody, které podle předchozích soudních rozhodnutí bránily střídavé péči. Nezletilému vadily otcovy nadměrné projevy náklonnosti a preferoval péči matky. Další prodlužování sporu by hraničilo s psychickým týráním. Nepovažoval za nutné vypracovat nový znalecký posudek k posouzení výchovné kompetence rodičů, neboť tím se zabýval již dřívější znalecký posudek. Krajský soud v Ostravě však tento rozsudek zrušil (usnesením ze dne 31. 8. 2022). Důvodem byla především skutečnost, že si okresní soud nevyžádal nový znalecký posudek, přestože oba rodiče namítali ve vztahu k výchovné způsobilosti druhého zcela zásadní skutečnosti (rodičovská manipulace, nevhodné chování k nezletilému).
11. V dalším průběhu řízení okresní soud nařídil rodičům společnou terapii, která však nebyla úspěšná. Počátkem roku 2023 situace výrazně eskalovala. Stupňující se závažnost sdělení nezletilého o nevhodných tělesných projevech otce vzbudila podezření na možné trestní jednání otce, a proto opatrovník podal na policii podnět k prošetření. Nezletilý zopakoval svá tvrzení také při pohovoru s policejní komisařkou a byl vyšetřen znalcem, který potvrdil, že je nezletilý schopen věrohodně reprodukovat prožité události. Styk otce s nezletilým byl v té době několikrát přerušen a k jeho trvalé obnově došlo až po několika měsících. V době zákazu styku nezletilý vyjadřoval neochotu se s otcem vídat a kontakt s ním si přál oddálit. Otec mezitím dobrovolně podstoupil vyšetření, které neprokázalo sexuální motivaci jeho chování. Policejní orgán nakonec po zhodnocení všech důkazů dospěl k tomu, že nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty žádného trestného činu a věc odložil.
12. Nezletilý na podzim 2023 absolvoval během krátké doby dvě různá znalecká zkoumání. Z posudku vyhotoveného pro účely policejního šetření, vyplývá, že nezletilý má vysoce nadprůměrný intelekt, neprojevuje sklony ke lhaní ani známky ovlivnění jinou osobou. Je méně fyzicky kontaktní a dochází u něj k rozvoji samostatnosti. Vyjadřoval silně pozitivní vztah k matce, bratrovi a nevlastnímu otci. Vůči vlastnímu otci se stavěl negativně, jeho vztah k němu se zhoršoval, byla patrná emoční nespokojenost. Chování otce vnímal jako vstupování do své nejintimnější osobní sféry. Vadilo mu, že musí dojíždět do Z. a v té době nemůže navštěvovat školu v O. Pozitivně hodnotil období, kdy se nestýkali.
13. V posudku vyhotoveném pro účely řízení o změně péče bylo zjištěno, že nezletilý vykazuje zvýšené skóre k neurotismu, nadměrná zátěž spojená s konfliktem mezi rodiči u něj vede k citovému přetížení a úzkostným reakcím s projekcí do psychosomatiky. Pro udržení základního pocitu bezpečí při konfliktním nastavení rodičů se posiluje jeho vztah s matkou, která mu společně s jejím manželem vytváří skleníkové prostředí s ochraňujícími krajně liberálními přístupy a nepřipouští si potřebu posilovat vztah s otcem. Nezletilý kontakt s otcem odmítá ve snaze vyhnout se obávaným konfrontacím s rodiči. Není nutné přímé ovlivňování jednoho rodiče proti druhému, nezletilý sám vnímá jejich konfliktní nastavení. V interakci s každým rodičem zvlášť je nezletilý uvolněný, u otce nevykazuje známky případně prožívaného traumatu. Pobyt u něj zvládá, avšak za cenu potlačení vlastních emocí - kontakt s otcem se mu jeví jako frustrující, vyjadřuje manipulaci z otcovy strany včetně vyvolávání pocitů viny, postrádá empatii a porozumění. Odpovídá to osobnostnímu profilu otce, který se vyznačuje silnou potřebou náklonnosti a pozornosti současně s obavami, že tyto jeho potřeby nebudou naplněny. Citová závislost otce na synovi brzdí vnímání odlišných potřeb. Ani u jednoho z rodičů nebyla zjištěna duševní porucha. Rodiče vzájemný konflikt řeší skrz nezletilého a vznášejí protichůdné nároky na jeho chování. Nezletilý nemá možnost vyhovět oběma, což vede k nárůstu neurotických prožitků. Rodiče tak podle znalkyň nesplňují podmínky pro úspěšné zvládnutí střídavé péče bez toho, že by se prohlubovaly psychické potíže nezletilého. Znalkyně uzavřely, že při konfliktním vztahu mezi rodiči nezletilý není nastavený na rozšiřování péče, současně nedoporučily s ním provádět další rozhovory.
(b) Rozsudek okresního soudu
14. Otec se v posledním návrhu domáhal svěření nezletilého do své výlučné péče s úpravou styku pro matku. Tvrdil, že taková úprava je odůvodněná vzhledem k agresivní procesní strategii matky. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 4. 2024 zamítl otcovy návrhy na změnu péče (výroky II a IV). Styk s otcem vymezil od čtvrtka lichého týdne od 14:00 hodin do pondělí sudého týdne do 8:00 hodin, specificky upravil prázdninový režim a určil, že předávání nezletilého se bude realizovat ve školském zařízení nebo před domem matky (výrok I). Okresní soud konstatoval, že samotná změna otcova bydliště nepředstavuje důvod pro novou úpravu poměrů. Přestože otec tvrdí, že bydlí v O., k předávání nezletilého stále dochází převážně ve Z. Komunikace rodičů zůstává nefunkční a nezlepšila se ani po nařízení rodinné terapie. Nezletilý je dlouhodobě vystaven konfliktu rodičů, což brání jeho emocionálnímu vývoji a neurotizuje ho. Ani jeden z rodičů nepodporuje vztah dítěte k druhému rodiči. Tyto skutečnosti snižují výchovné kompetence obou rodičů. U otce je navíc oslabují nevhodné projevy vůči synovi, které nezletilý dlouhodobě vnímá jako obtěžující a které vedly dokonce až k prošetřování orgány činnými v trestním řízení. Otec matku obviňuje z manipulace, kterou však z ničeho dovodit nelze, matka se naopak projevovala velmi zdrženlivě. Manipulativní chování soud naopak zaznamenal v souvislosti s jednáním otce. Změna péče by podle znalců vystavila nezletilého ještě větší psychické zátěži, než je tomu dosud. Okresní soud neshledal důvod k vydání nového rozhodnutí o výživném, zamítl i návrhy na výkon rozhodnutí (výroky III a V). Zároveň otci uložil uhradit náklady řízení spojené s vypracováním znaleckého posudku ve výši 63 194 Kč (výrok VI).
(c) Napadený rozsudek krajského soudu
15. V průběhu odvolacího řízení se matka rozvedla, polorodého bratra nezletilého měla s bývalým manželem ve společné péči. Opatrovník uskutečnil dne 4. 3. 2025 pohovor, při němž nezletilý jednoznačně odmítl rozšíření kontaktu s otcem, neuměl si představit, že by s ním byl více. Současně vyjádřil obavy z toho, když se rodiče potkají. Navrhl, aby předávání probíhalo prostřednictvím školy, otec by si ho vyzvedl v pátek po vyučování a v pondělí vrátil do školy. V pátky u otce totiž většinou nechodí do školy, protože jezdí do Z.
16. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení krajský soud výrokem II změnil rozsudek okresního soudu ve výrocích I, II, IV a VI. Nezletilého odejmul z výlučné péče matky a svěřil do střídavé péče rodičů s výměnou po týdnu v neděli v 17:00. Současně určil, že střídání proběhne vždy před domem, ve kterém předávající rodič s nezletilým bydlí, tedy v případě matky v O. a v případě otce ve Z. Změny provedl též v prázdninovém režimu péče a vyměřil novou výši výživného - otci ve výši 2 300 Kč měsíčně a matce ve výši 1 800 Kč měsíčně. Náklady řízení rozdělil mezi rodiče rovnoměrně, každý měl uhradit částku 31 597 Kč. Výrokem I rozsudek okresního soudu ve zbývající části potvrdil.
17. Podle krajského soudu žádná okolnost nebránila uplatnění střídavé péče, která je z ústavního hlediska preferovaným modelem. Tři ze čtyř kritérií vymezených Ústavním soudem pro rozhodování o formě péče rodiče naplnili v obdobné míře. Oba mají pokrevní pouto k dítěti, srovnatelnou výchovnou způsobilost a ani jeden výrazně lépe nenaplňuje kritérium týkající se míry zachování rodinných vazeb. Střídavá péče neohrozí kontinuitu vztahu s polorodým bratrem. Jde-li o dříve prověřované jednání otce, krajský soud zdůraznil, že nebylo sexuálně motivované, nenaplnilo znaky žádného trestného činu a u nezletilého se neprojevují známky prožitého traumatu. Nezletilý sám při pohovoru potvrdil, že k nevhodnému chování již nedochází. Podle krajského soudu bylo naplněno i čtvrté kritérium zohledňující názor dítěte. Nezletilý má kladný vztah k oběma rodičům, již při pohovoru v únoru 2022 uvedl, že by chtěl s otcem trávit více času, obával se však negativní reakce matky. Také při znaleckém zkoumání později řekl, že k otci chodí nerad, protože je to "proti mámě". Znalkyně ale uvedly, že pobyt u otce prožívá pozitivně. Neochotu vídat se s otcem odůvodnily tím, že v důsledku napjatých vztahů rodičů se návštěvy u otce stávají rušivým faktorem. Přestože přímá manipulace matky se neprokázala, s ohledem na zmíněné skutečnosti nepovažoval krajský soud vyjádření nezletilého za rozhodující pro posouzení jeho skutečného postoje k rodičům, nic právně významného nepřevzal ani z posledního pohovoru.
18. Změnu poměrů krajský soud spatřoval v tom, že matčina péče se neosvědčila. Nezletilý v ní dobře neprospívá, projevuje se u něj nerovnoměrný vývoj. Souvisí to se snahou matky omezovat otcův podíl na výchově. Matka snižuje roli otce, přestože si vytvořil vhodné podmínky pro péči v novém prostředí a přizpůsobil se nastolenému stavu. Znalkyně sice rozšiřování styku nedoporučily, vztahovalo se to však k současnému stavu, kdy matka dostatečně neposiluje otcovu roli. Podle krajského soudu je nezletilý s ohledem na svůj duševní rozvoj, jímž prošel v důsledku plynutí času, již schopen se v konfliktu rodičů orientovat, a při srovnání výchovných pozic obou rodičů odpadne potřeba upřednostnit jednoho z nich.
(d) Situace po vydání napadeného rozhodnutí
19. Nezletilý po vydání napadeného rozsudku kontaktoval opatrovníka dopisem, v němž žádal o setkání bez přítomnosti rodičů a vyjádřil nesouhlas s tím, že byl svěřen do střídavé péče. Při následném osobním setkání sdělil opatrovníkovi také obavy z toho, že ho otec zapíše do školy ve Z. Za účelem zvážení ústavní stížnosti provedl opatrovník dne 24. 6. 2025 s nezletilým pohovor zaměřený na to, jak vnímá svou situaci po zavedení střídavé péče. Nezletilý byl z nastalé situace velmi rozhořčený. Uvedl, že mu otec nedovolí kontaktovat matku ani bratra, za kterým chodí tajně ve škole. Velmi ho znepokojuje, že u otce nemá chvilku pro sebe a musí s ním trávit veškerý čas. V O. sice má svůj pokoj, ale otec si k jeho posteli dává matraci, ve Z. to snáší ještě hůře, protože mají společnou postel a vadí mu spát blízko otce. Stěžoval si také na to, že u otce nemůže chodit ven s kamarády, jednou ho přemluvil, ale otec byl celou dobu s nimi a kamarády to nebavilo. Otec ho vodí do školy i ze školy, přestože u matky už chodí sám s kamarády. Chování otce mu je stále více nepříjemné. Dříve mu otec tvrdil, že je s ním málo a chce si ho užít, ale podle nezletilého se nic nezměnilo ani po zavedení střídavé péče. Je těžké otci říct něco, s čím nebude souhlasit, protože pak o tom dlouho mluví a k ničemu to nevede. Matka je přísnější, ale může se jí svěřit, s čím chce. Zhodnotil, že doma je u matky, má tam bratra a kamarády a má to tam rád. Je si vědom toho, že u otce by měl být také, ale chtěl by s ním být jen prodloužené víkendy, jak to bylo předtím. Nezletilý byl přiměřeně věku poučen o možnosti obrátit se na Ústavní soud, o což požádal.
III.
Argumentace stěžovatelů
20. První ústavní stížnost podal jménem nezletilého opatrovník, druhou ústavní stížnost podala matka za sebe a jako zákonný zástupce také za nezletilého. Ústavními stížnostmi se domáhají zrušení v záhlaví označeného výroku II rozsudku krajského soudu pro porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a čl. 3 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
21. V první ústavní stížnosti opatrovník uvedl, že napadený rozsudek představuje pro nezletilého jen těžko pochopitelný zásah do jeho života a osobní integrity. Z posledního pohovoru jednoznačně plyne, že nezletilý není ve střídavé péči spokojen. Otec není schopen přizpůsobit péči věku nezletilého a potřebám na soukromí a rozvíjení vztahů s kamarády. Velmi negativně nezletilý vnímá také skutečnost, že v době otcovy péče má zakázáno stýkat se s bratrem.
22. Druhou ústavní stížnost podala matka, a to za sebe i za nezletilého. S ohledem na možný střet zájmů však navrhla, aby byl nezletilému pro řízení před Ústavním soudem jmenován opatrovník. K věci samé uvedla, že otec je velmi komplikovaná osobnost, již přes deset let usiluje o střídavou péči a tvrdí, že matka syna manipuluje, což ona jednoznačně odmítá. Naopak se snaží syna ke styku s otcem povzbuzovat. Otec nerespektuje synovu osobnost, chce mít dohled nad jeho názory i časem a neposkytuje mu prostor pro samostatnost - doprovází ho venku s kamarády, vybírá mu vlastní oblečení a stále s ním spí v jedné posteli. Zakazuje mu i kontakt s matkou a její rodinou. Nezletilý střídavou péči špatně snáší. Matka se navíc domnívá, že přestěhování do O. otec jen předstírá. Syna stále v pátek omlouvá ze školy a už ve čtvrtek s ním odjíždí do Z. ke své matce, kde spolu sdílí jeden pokoj. Nezletilého stresuje otcova zmínka, že by mohl chodit do dvou škol.
23. Stěžovatelé poukazují na to, že krajský soud nerespektoval výsledky rozsáhlého dokazování před okresním soudem, své závěry nepodložil objektivními důkazy a porušil zásadu volného hodnocení důkazů. Nezohlednil závěry znaleckého posudku, který nedoporučil střídavou péči a nahradil ho vlastní spekulací v oblasti odborných otázek dětské psychologie. Nepřihlédl ani ke stanovisku opatrovníka a především ke konstantnímu názoru nezletilého, který si nepřeje trávit s otcem více času. Nezletilý musel při pohovorech vynaložit obrovskou dávku odvahy, krajský soud jim však přisoudil zanedbatelný význam. Napadený rozsudek podle stěžovatelů postrádá přesvědčivé zdůvodnění, že je střídavá péče skutečně v nejlepším zájmu nezletilého. Rovnoměrná střídavá péče nemá být "automatickým" řešením.
24. Podle opatrovníka nebyly naplněny základní předpoklady pro úspěšné zvládnutí střídavé péče, a to schopnost rodičů se domluvit na jejích podmínkách, na výchovných přístupech, respektovat jeden druhého a vnímat potřeby dítěte. Rodiče upřednostňují své zájmy, o čemž svědčí nespočet psychologických vyšetření nezletilého. Znalecké posudky potvrzují, že dlouhodobý konflikt rodičů nezletilého velmi silně zatěžuje. Závěr krajského soudu, že nezletilý neprospívá kvůli péči matky, není ničím podložen. Opatrovník rovněž namítá, že znalecký posudek neobsahuje dostatečné odpovědi k otázkám týkajícím se posouzení výchovné způsobilosti rodičů (výchovné metody, možnost manipulace) a měl by být doplněn.
25. Matka hlavní problém spatřuje v nastavení otce. Akcentuje především potřebu stability a zachování rodinného zázemí, které má nezletilý primárně v její domácnosti. Napadený rozsudek nepřiměřeně narušuje vztah nezletilého k jeho sourozenci, který pro něj představuje důležitou emoční podporu. Krajský soud dostatečně nezvážil, jak významně rozsudek ovlivní pohodu a vývoj dítěte, které je dlouhodobě zasaženo častými změnami. Dále vůbec nezdůvodnil, proč má matka vyzvedávat nezletilého ve Z., tvrdí-li otec, že má vytvořeno zázemí v O.
26. Obě ústavní stížnosti byly podány včas a jsou přípustné - stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Ústavní soud je k jejich projednání příslušný.
27. Ve vztahu k otázce, zda byly ústavní stížnosti podány k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou osobou Ústavní soud uvádí následující.
28. První ústavní stížnost podal jménem nezletilého stěžovatele opatrovník, který mu byl ustanoven soudem k zastupování pro řízení, z něhož vzešlo ústavní stížností napadené rozhodnutí. V takovém případě nelze ústavní stížnost odmítnout jako podanou někým zjevně neoprávněným, neboť opačný postup by byl nepřípustným omezením práva na přístup k soudu. Nezletilý pro svůj věk není sám schopen podat ústavní stížnost a podání ústavní stížnosti zákonným zástupcem brání zjevná kolize zájmů. Nezletilý byl přiměřeně věku srozuměn s podáním ústavní stížnosti a uplatněné námitky odpovídají jeho postoji vyjádřenému při pohovoru s opatrovníkem ze dne 24. 6. 2025. Je tedy v zájmu nezletilého, aby byla ústavní stížnost podaná jeho jménem projednána. Vzhledem k tomu, že opatrovníkem nezletilého byl jmenován státní orgán, nevyžaduje se povinné zastoupení advokátem podle § 30 odst. 3 zákona o Ústavním soudu [blíže nález ze dne 28. 2. 2018
sp. zn. II. ÚS 2866/17
(N 39/88 SbNU 535), body 30 až 35].
29. Druhou ústavní stížnost podala matka, a to za sebe a současně jako zákonná zástupkyně i za nezletilého. Ústavní stížnost matky je podaná oprávněnou stěžovatelkou, která je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Odlišná situace je u nezletilého, neboť mezi ním a matkou je zjevná kolize zájmů a matka nemohla vykonávat práva zákonného zástupce. Podaná ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodováno o změně péče o nezletilého. Zákon o Ústavním soudu vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby. Ve vztahu k nezletilému proto byla druhá ústavní stížnost odmítnuta jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu (viz usnesení ze dne 2. 8. 2016
sp. zn. I. ÚS 1629/16
, body 8 a 9). V případě sporů o péči o dítě je však nejlepší zájem dítěte zkoumán i na půdorysu ústavní stížnosti podané jedním z rodičů, který brání svá práva jako rodiče.
30. Usnesením ze dne 13. 8. 2025 Ústavní soud spojil dvě ústavní stížnosti proti napadenému rozsudku ke společnému řízení.
31. Usnesením ze dne 10. 9. 2025 Ústavní soud jmenoval nezletilému stěžovateli pro řízení před Ústavním soudem opatrovníka, který ho zastupoval již v řízení před obecnými soudy a podal jeho jménem ústavní stížnost (tj. statutární město O., Úřad městského obvodu O.).
32. Ústavní soud si vyžádal spis vedený u okresního soudu a vyzval účastníka a vedlejšího účastníka, aby se k ústavním stížnostem vyjádřili (§ 42 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
33. Krajský soud stručně konstatoval, že námitky v ústavních stížnostech nepovažuje za důvodné a odkázal na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku.
34. Otec jako vedlejší účastník ve vyjádření uvedl, že ústavní stížnosti matky a opatrovníka považuje za pokračování jejich vytrvalé kooperace na vylučování otce z péče. V podrobnostech otec odkázal na osobní vyjádření přiložené k ústavní stížnosti. Jde podle něj o pokračující polemiku se závěry odvolacího soudu s cílem učinit z Ústavního soudu další instanci řízení. Krajský soud převzal skutkový stav zjištěný okresním soudem, ale jinak věc posoudil po právní stránce. V zájmu dítěte je především to, aby bylo v péči obou rodičů. K námitkám o nerespektování názoru dítěte uvádí, že skutečně není právem dítěte, aby soudy "respektovaly" jeho názor, natož dlouhodobě formovaný matkou a opatrovníkem. Jde o právo být slyšen a povinnost soudů věnovat názoru patřičnou pozornost. To odvolací soud splnil a s projevy dítěte se obsáhle vypořádal. Je šokující, že opatrovník navzdory doporučení znalců, dítě opakovaně zatěžoval, k čemuž si opatřil alibi tvrzeným dopisem dítěte. K námitce, že není dostatečně odůvodněna povinnost přebírat nezletilého ve Z., otec uvádí, že nelze požadovat, aby se přizpůsoboval následkům protiprávního jednání matky, navíc v situaci, kdy musí ve Z. spravovat své nemovitosti. Jde-li o soužití nezletilého s polorodým bratrem, časový prostor pro rozvoj jejich vztahu je naprosto shodný jako čas nezletilého s otcem, jde naopak o vyvážení rozvoje vztahů. Matka vztahu s otcem nepřiznává relevanci a vztah s polorodým sourozencem staví nad vztah s otcem. S polorodým bratrem se navíc nezletilý potkává ve škole a na fotbalových trénincích. Podle názoru otce je třeba zastavit veškeré spory a ponechat nezletilému prostor, aby si mohl vytvořit náhled na péči každého z rodičů. Zásah Ústavního soudu do střídavé péče by vedl k dalším soudním sporům a významné psychické zátěži nezletilého ze strany matky a opatrovníka.
35. Ústavní soud zaslal všechna vyjádření účastníkům řízení a vedlejšímu účastníkovi na vědomí. Žádné další reakce již neobdržel.
36. Ústavní soud dospěl k závěru, že není nutné nařizovat ústní jednání, neboť od jednání nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
37. Ve věcech péče o nezletilé je úkolem Ústavního soudu posoudit, zda opatření přijatá obecnými soudy skutečně odpovídají nejlepšímu zájmu dětí ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, zda si za tímto účelem obstaraly dostatek potřebných důkazů, tyto důkazy náležitě zhodnotily, vyvodily z nich správná a úplná skutková zjištění, a zda své rozhodnutí náležitě a srozumitelně odůvodnily (nález ze dne 29. 8. 2023
sp. zn. I. ÚS 1609/23
, bod 30).
38. Povinnost obecného soudu náležitě zohlednit řádně zjištěné podstatné skutečnosti a odůvodnit své skutkové i právní závěry patří k základním projevům práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny a jeho dodržování je prevencí libovůle v soudním rozhodování [nález ze dne 3. 5. 2022
sp. zn. I. ÚS 3065/21
(N 56/112 SbNU 9), bod 25]. V případech, kdy soudy rozhodují o modelu péče rodičů o nezletilé dítě či rozsahu styku s ním, jsou tyto ústavněprávní nároky ještě zesíleny (nález ze dne 8. 3. 2023
sp. zn. I. ÚS 3085/22
, bod 32).
39. Při rozhodování věcí péče o dítě a styku s dítětem je nutné vycházet z toho, že dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů a práva obou rodičů na péči o dítě mají stejnou váhu (čl. 32 odst. 4 Listiny, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte; rozsudek ESLP ze dne 21. 2. 2006 Dostál proti České republice, č. 26739/04, § 55). Jakékoli omezení podílu péče rodiče o dítě musí vždy sledovat legitimní cíl nejlepšího zájmu dítěte a být mu přiměřené (nález
I. ÚS 1609/23
, bod 31).
40. Ústavní soud vymezil ústavněprávní kritéria pro svěřování dětí do péče, jejichž naplnění obecné soudy posuzují s ohledem na okolnosti případu. Mezi tato kritéria patří zejména: (1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a osobou usilující o jeho svěření do péče; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte [nález ze dne 26. 5. 2014
sp. zn. I. ÚS 2482/13
(N 105/73 SbNU 683), body 19 až 23]. Pokud jeden z rodičů naplňuje tato kritéria výrazně lépe, je zpravidla v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče tohoto rodiče; naopak pokud oba rodiče naplňují tato kritéria zhruba stejnou měrou, obecně se předpokládá, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů [nález ze dne 30. 12. 2014
sp. zn. I. ÚS 1554/14
(N 236/75 SbNU 629), bod 27].
41. Je třeba zdůraznit, že uvedená kritéria nejsou jedinými hledisky, která musí obecné soudy při svém rozhodování o péči a styku s dítětem zvážit. Soudy by měly pečlivě zkoumat také další specifické okolnosti týkající se konkrétního dítěte, které by mohly bránit jeho svěření do střídavé péče. Jde především o situace, v nichž by vzhledem ke specifickému zdravotnímu či psychickému stavu dítěte střídavá péče představovala pro dítě nepřiměřenou zátěž (nález
I. ÚS 1554/14
, bod 31). Soudy by se měly přesvědčivě vypořádat také s dalšími faktory, které mohou vyvolat pochybnosti o vhodnosti střídavé péče, jako například útlý věk dítěte, stabilita výchovného prostředí, komunikační potíže rodičů, logistická a adaptační náročnost apod. Střídavou péči však nelze vyloučit jen obecným odkazem na tyto faktory, soudy musí individuálně zkoumat jejich vliv na život dítěte a pečlivě vážit, zda negativní dopady dosahují intenzity, která ospravedlňuje omezení péče některého z rodičů. V každém případě musí soudy své rozhodnutí o konkrétní formě péče přesvědčivě odůvodnit a vyvarovat se paušalizujících závěrů bez navázání na konkrétní potřeby dítěte (nález ze dne 19. 3. 2024
sp. zn. IV. ÚS 1677/23
, bod 34).
42. Nejlepší zájem dítěte je tedy třeba hledat v každém jednotlivém případě zvlášť, nikoli podle předem daného schématu, a se snahou o minimalizaci negativních důsledků pro dítě. Pro některé dítě může být nejvhodnějším řešením péče střídavá, pro jiné dítě v jiných případech odůvodněných konkrétními prokázanými okolnostmi, to může být svěření do péče jednoho z rodičů [nálezy ze dne 3. 10. 2024
sp. zn. III. ÚS 1718/24
, bod 17, či ze dne 27. 11. 2019
sp. zn. IV. ÚS 2630/19
(N 200/97 SbNU 143), bod 20].
43. Při hledání nejlepšího zájmu dítěte je zásadním vodítkem jeho názor, za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, aby bylo schopné jej formulovat. Soudy musí názor nezletilých při svém rozhodování vždy pečlivě zvážit, což ale neznamená, že mají rozhodovat pouze tak, jak si dítě přeje, neboť musí přihlédnout i k dalším významným skutečnostem (nález
IV. ÚS 1677/23
, bod 35 a násl.). Dostatečnou rozumovou a emocionální vyspělost je nutné posuzovat případ od případu, přičemž většina dětí je schopna se vyjádřit ke svému budoucímu výchovnému uspořádání již po dosažení věku deseti let (nález
I. ÚS 2482/13
, bod 25).
44. Pokud soudy rozhodují o péči o dítě za situace, kdy již existuje rozhodnutí o péči, je podstatné posoudit, zda nastala dostatečná změna okolností a zda je v souvislosti s ní nutné ochránit nejlepší zájmy dítěte změnou dosavadních výchovných poměrů. Soudy tudíž neposuzují jen změnu poměrů, ale též její způsobilost ovlivnit původní rozhodnutí o výkonu rodičovských práv a povinností. Při rozhodování o návrhu na změnu péče je třeba vycházet z nejlepšího zájmu dítěte v kontextu srovnání stávajícího a navrhovaného výchovného prostředí. Pokud význam nastalé změny okolností převáží nad zájmem dítěte na stabilním výchovném prostředí, vyžaduje ochrana jeho práva na respektování rodinného života rozhodnutí o změně péče (nález ze dne 5. 2. 2025
sp. zn. I. ÚS 2364/24
, bod 28).
45. Ústavní soud opakuje, že jakékoli uspořádání poměrů dítěte, tedy i rozsah péče každého rodiče s jejími konkrétními parametry, musí být v jeho nejlepším zájmu (srov. nález
I. ÚS 2364/24
, body 34 a 35). Přitom je třeba vážit výše uvedená kritéria a citlivě posoudit specifické okolnosti týkající se konkrétního dítěte a dopady do jeho života. Současně se soudy musí při zachování nejlepšího zájmu dětí snažit zajistit, aby výsledná úprava péče a její rozsah nedůvodně neomezovala žádného z rodičů.
VI. B. Aplikace na nynější věc
46. Krajský soud vyšel z nesprávného předpokladu, že symetrický model střídavé péče je modelem ústavně preferovaným. Takový názor vychází z mylného přesvědčení některých rodičů, že každý z nich má "právo na ideální polovinu dítěte", což především nebere na zřetel, že hlavním účastníkem řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je právě dítě, jehož nejlepší zájem stojí nade všemi ostatními zájmy (k tomu více nález
I. ÚS 2364/24
, bod 34: na tento nález - marně - upozornil v odvolacím řízení opatrovník, krajský soud se se závěry tohoto nálezu vůbec nevypořádal). Již jen s ohledem na tuto nesprávnou premisu krajský soud neposoudil nejlepší zájem dítěte s ohledem na všechny okolnosti. Zájem dítěte musí být nadřazen zájmu rodiče o širší rozsah péče. Krajský soud nepřiznal patřičnou důležitost řadě podstatných skutečností, svévolně a překvapivě se odchýlil od zjištění ve všech předchozích soudních rozhodnutích za posledních osm let (počínaje již prvním soudním rozhodnutím v roce 2017).
(a) Psychický stav nezletilého
47. Podle znaleckého posudku, vyhotoveného pro účely řízení o změně péče, bylo zjištěno, že nadměrná zátěž spojená s konfliktem rodičů u nezletilého vyvolává neurotické projevy v podobě úzkostí, napětí, snížené tolerance frustrace a psychosomatických potíží (srov. bod 13 shora). Z obsáhlého soudního spisu jednoznačně vyplývá, že rodiče od rozpadu vztahu vedou intenzivní a dlouhodobý konflikt, který se v čase spíše prohlubuje. Úvaha krajského soudu, podle níž nerovnoměrný vývoj nezletilého souvisí s péčí matky a její údajnou snahou omezit roli otce, opomíjí závěry v předchozích soudních rozhodnutích v této věci a celkový kontext sporu mezi rodiči včetně nevhodného chování otce vůči nezletilému, které již v předchozích řízeních bylo identifikováno jako hlavní překážka pro rovnoměrné rozvržení péče. Oba rodiče se navzájem nerespektují, obviňují se z manipulace s nezletilým a dosud nebyli schopni bez zásahu třetího subjektu dosáhnout shody v zásadních otázkách jeho života. Otec navíc matku obviňuje z účelově vykonstruovaného trestního řízení a aktuálně také ze zneužití nezletilého k podání ústavní stížnosti. Ke zklidnění situace nepřispěla ani rodinná terapie nařízená okresním soudem ani jiná odborná intervence. Zásadně se liší i výchovná prostředí obou rodičů, která jsou odrazem jejich odlišných osobnostních rysů i rozdílné struktury vztahů v domácnostech - zatímco u matky nezletilý přichází do kontaktu s více osobami, u otce je tomu jinak (srov. bod 9 shora). Podle znalců rodiče vznášejí protichůdné nároky na jeho chování (bod 13 shora).
48. Přizpůsobovat se těmto diametrálně odlišným a vzájemně konfliktním světům je mimořádně náročné. Již na první pohled jde o situaci, která by byla obtížná i pro dospělého člověka. Úvaha krajského soudu, podle níž jedenáctiletý chlapec jen v důsledku plynutí času (oproti situaci řešené v předchozích rozhodnutích) prošel velkým duševním vývojem a dokáže se v konfliktu rodičů orientovat (bod 32 napadeného rozsudku), není ničím podložená. Ba naopak, je v přímém rozporu se závěry výše zmíněného znaleckého posudku, který v souvislosti se zavedením střídavé péče varuje před prohloubením jeho psychických potíží (opět bod 13 shora). Z vyjádření nezletilého v průběhu soudního řízení je zřejmé, že nezletilý konflikt mezi rodiči vnímá velmi citlivě, dokonce proto na pohovoru v březnu 2025 žádal, aby k předávání docházelo prostřednictvím školy. Lze proto ve shodě s argumentací obou stěžovatelů očekávat, že symetrický model střídavé péče rodičů povede k dalšímu zhoršení psychické stability nezletilého.
(b) Názor nezletilého
49. Krajský soud při svém rozhodování pominul jedno z klíčových kritérií - zřetelně a opakovaně vyjádřený postoj nezletilého, který je podle znalců nadprůměrně inteligentní a dostatečně rozumově vyspělý na to, aby byl schopen samostatně formulovat své postoje. Nezletilý v posuzovaném řízení absolvoval neobvyklé množství pohovorů a znaleckých zkoumání, které jednoznačně potvrzují jeho dlouhodobou preferenci péče matky. Prostředí u matky označuje za svůj domov.
50. Krajský soud značně zkresluje obsah opakovaných vyjádření nezletilého. V napadeném rozsudku v bodě 30 vyzdvihuje pouze jediný pohovor, uskutečněný soudcem v únoru 2022 - tedy před více než třemi lety. Nezletilý tehdy sice vyjádřil přání vídat se s otcem častěji, avšak myšlenku rovnoměrné péče odmítl. Je navíc třeba připomenout, že sám soudce, který pohovor vedl, měl pochybnosti o jeho autenticitě, neboť vyjadřování nezletilého se nápadně podobalo argumentaci otce při soudním jednání. Podstatné ovšem je, že i během tohoto pohovoru nezletilý preferoval péči matky a jeho postoj se při každém dalším jeho vyjádření stále více upevňoval. Znalecký posudek, vyhotovený pro účely policejního šetření, hodnotil vztah nezletilého k otci jako negativní a zhoršující se. Také během pohovoru uskutečněného v odvolacím řízení v březnu 2025 se nezletilý důrazně postavil proti jakémukoli rozšíření styku s otcem, podle svých slov "si to ani neumí představit".
51. Tato konstantní vyjádření nezletilého krajský soud relativizuje odkazem na závěry znaleckého posudku vyžádaného v řízení o změně péče, podle nichž může být příklon k matce obrannou reakcí na konflikt mezi rodiči; nezletilý vnímá, že chození k otci "je proti matce". Podle krajského soudu jinak ze znaleckého posudku plyne, že má nezletilý k otci pozitivní vztah, v kontaktu s otcem je aktivní a spokojený.
52. Takové hodnocení nedůvodně upřednostňuje jeden znalecký posudek nad ostatními stanovisky nezletilého, z nichž jasně vyplývá, že nezletilý vyjadřuje negativní postoje k otci, a to zejména v souvislosti s jeho nevhodným chováním vůči své osobě a nerespektováním jeho potřeb. Navíc je interpretace tohoto posudku krajským soudem nepřesná. Z jeho obsahu je patrné, že nezletilý sice během vyšetření reagoval na otce pozitivně, celkově však na rozšiřování kontaktu s ním není naladěn. U otce postrádá empatii a porozumění, nelíbí se mu, že otec není schopen s ním komunikovat na úrovni jeho věku. Pobyty u otce vnímá jako náročné a frustrující a zvládá je za cenu potlačení vlastních emocí. Je pravda, že podle znalců může příklon k matce do určité míry souviset i se snahou nezletilého lépe se vyrovnat s konfliktem rodičů, to však nijak nesnižuje váhu jeho názoru. Názor dítěte, zejména ve věku, kdy je schopno formulovat vlastní přání a stanoviska, musí být soudem respektován. Smyslem zjišťování názoru dítěte není hodnotit, nakolik je jeho pohled objektivní, ale porozumět tomu, jak situaci prožívá. Není možné jeho slovní vyjádření ignorovat jen proto, že může být nepřímo ovlivněn konfliktem mezi rodiči. Naopak právě taková reakce může být výrazem potřeby bezpečí, kterou by měl soud při rozhodování o péči zohlednit.
53. Nic nenasvědčuje tomu, že by postoje nezletilého byly ovlivněny vnějším nátlakem matky či opatrovníka, jak otec po celou dobu řízení tvrdí. Skutečnosti, na které otec poukazuje, jsou zkreslené a vytržené z kontextu. Nezletilému byly při pohovorech kladeny i přímé dotazy směřující k případnému ovlivňování matkou, jeho odpovědi však nic takového neodhalily. Ani jeho vyjádření, že chození k otci "je proti matce", nesvědčí o přímé manipulaci matky. Jak se uvádí i ve znaleckém posudku, k formování postoje nezletilého není nutné přímé ovlivňování jednoho rodiče proti druhému, nezletilý konflikt rodičů sám vnímá. Naopak právě u otce nezletilý podle svých opakovaných vyjádření často pociťuje tlak na to, co má říkat, spojený s citovým vydíráním. To odpovídá i osobnostnímu profilu otce, který se podle znalkyň vyznačuje silnou potřebou náklonnosti a pozornosti.
54. Přístup krajského soudu k nezletilému postrádá empatii a respekt k jeho individuálním prožitkům. Nezletilý byl v soudním řízení podroben velké řadě pohovorů a znaleckých vyšetření (bohužel až v míře způsobilé nezletilého poškodit - srov. bod 13 in fine shora), přesto jeho názor neměl při rozhodování o péči prakticky žádný význam. Krajský soud učinil z nezletilého pouhý objekt rozhodování, nikoli účastníka, jehož hlas má být slyšen. Je třeba zdůraznit, že nucení nezletilého k rovnoměrné střídavé péči může prohloubit napětí ve vztahu s otcem, jak se koneckonců ukazuje i z posledního pohovoru uskutečněného před podáním ústavní stížnosti.
(c) Výchovná způsobilost rodičů
55. Krajský soud poukázal na nedostatky v péči obou rodičů, zejména na jejich egocentrický postoj ve vzájemném konfliktu, a dospěl k závěru, že jejich výchovné schopnosti jsou srovnatelné. Tím se však krajský soud překvapivě zásadně odchýlil od dosavadního hodnocení celé věci v předchozích soudních rozhodnutích, aniž pro to měl dostatečné podklady. V předchozích rozhodnutích totiž soudy rodiče jako vyrovnané vychovatele nehodnotily. Otcova výchovná způsobilost byla dále snížena jeho nevhodnými projevy chování pramenícími z nadměrné citové závislosti na nezletilém a z potřeby mít dohled nad veškerým jeho životem (dokonce včetně tak překvapivých věcí, jako je permanentní monitorování nezletilého; jeho neustálá kontrola; společné sprchování; vynucování si spaní ve společné posteli). V předchozích rozhodnutích tyto hyperprotektivní projevy otce byly překážkou pro zavedení střídavé péče. S ohledem na dlouhodobý průběh opatrovnického sporu byl proto krajský soud povinen svůj odlišný náhled podrobně zdůvodnit. Z práva na soudní ochranu plyne též požadavek na konzistentní soudní rozhodování; obecné soudy nemohou rozhodovat nahodile, "jednou tak, podruhé onak".
56. Krajský soud sice zvážil výchovnou způsobilost otce v souvislosti s jeho nevhodnými zásahy do tělesné integrity nezletilého, které byly předmětem policejního šetření. Toto otcovo jednání však následně bagatelizoval jen proto, že nenaplnilo znaky trestného činu, nebylo sexuálně motivované a nezletilý nevykazuje známky prožitého traumatu. Krajský soud však pominul, že nezletilý otcovo jednání vnímal jako zásah do své nejintimnější sféry, zcela nepřiměřený svému věku. Jednoduše řečeno, nezletilému vadí, že se k němu otec chová, jako by byl "batole". Věrohodnost a autenticitu výpovědí nezletilého potvrdil i znalecký posudek vyžádaný pro účely policejního šetření. Krajský soud tato zjištění nezpochybňuje, jen je zlehčuje (neboť chování otce nenaplnilo znaky žádného trestného činu). To je ale ústavně neudržitelné. Pokud by snad skutečně otec vůči nezletilému páchal nějakou trestnou činnost, je jasné, že by nastala zcela jiná situace a nebylo by třeba psát tento nález. Ovšem i jiné nevhodné chování rodiče je třeba vzít při rozhodování o péči v potaz, a to včetně toho, že otec (nepochybně se subjektivně dobrou motivací, ovšem s ohledem na přemíru pečovatelské a ochranitelské potřeby) vychovává syna ve věku deseti či jedenácti let stále způsobem, jako by syn byl batoletem. Tyto argumenty krajský soud vůbec nezvážil. V kontextu osobnostních rysů otce, zjištěných znaleckými posudky, jde přitom o významný ukazatel, že otec není schopen adekvátně reagovat na potřeby nezletilého. Aktuální stav se krajský soud snažil překlenout (nepřezkoumatelnou a nesrozumitelnou) úvahou, že došlo k "eliminaci otcova chování v tomto ohledu", a to na základě jediné odpovědi nezletilého na neurčitou otázku při pohovoru s opatrovníkem v březnu 2025 (viz č. l. 2870). Nezletilý přitom při pohovoru s opatrovníkem před podáním ústavní stížnosti zopakoval, že mu vadí spaní s otcem na jedné posteli, jak se tomu děje ve Z.
57. Dle konzistentních a neměnných výpovědí nezletilého jeho otec požaduje, aby spolu trávili veškerý čas, neposkytuje mu žádné soukromí ani prostor pro socializaci s vrstevníky či pro objevování vlastní identity, odlišné od identity otce. Již v roce 2017 znalec upozornil, že neuvážená vázanost otce na dítě může být v pozdějším věku, "kolem jedenáctého roku" a později, kontraproduktivní (viz bod 4 shora). Přesně to se podle vyjádření nezletilého nyní děje.
58. S ohledem na výše uvedené skutečnosti nelze akceptovat strohou a blíže nepodloženou úvahu krajského soudu, že oba rodiče jsou srovnatelní vychovatelé. Vzhledem k osobnostnímu profilu otce a jeho předchozímu chování bylo nezbytné pečlivě zkoumat, zda je otec schopen vnímat potřeby dospívajícího syna a respektovat jeho individuální osobnost. Z hlediska nejlepšího zájmu dítěte nemůže být rozhodující kvantita času stráveného s rodiči, ale kvalita a obsah péče, tedy míra porozumění, respektu k potřebám dítěte a bezpečné emoční prostředí.
59. Jelikož rozsudek krajského soudu v části týkající se výchovné způsobilosti rodičů postrádá komplexnější zdůvodnění, nemohl se Ústavní soud v této fázi zabývat námitkami opatrovníka, že bylo nezbytné doplnit znalecký posudek, zejména v otázkách týkajících se výchovných metod rodičů. Ústavní soud nemůže nahrazovat roli krajského soudu, tuto otázku bude muset detailně posoudit právě krajský soud v dalším řízení. Nutnost dalšího znaleckého zkoumání je však třeba vyhodnotit obezřetně, s ohledem na riziko dalšího prodloužení soudního řízení. Je v nejlepším zájmu nezletilého, aby bylo co nejdříve pravomocně rozhodnuto a stabilizována jeho rodinná situace.
(d) Vazby k sourozenci
60. Krajský soud v napadeném rozsudku dostatečně nezohlednil ani kvalitu a význam sourozeneckého vztahu nezletilého s polorodým bratrem, který žije v domácnosti matky a nezletilý má k němu velmi blízký vztah. Dělí je jen malý věkový rozdíl, sdílí spolu dětský pokoj a dosud spolu trávili většinu času. Z vyjádření nezletilého v průběhu řízení je zřejmé, že bratra považuje za důležitou součást svého života. V době, kdy je v péči otce, mu kontakt s bratrem zjevně chybí. Otec mu podle jeho posledního vyjádření nedovolí, aby se s bratrem stýkal a kontaktoval ho. Je zřejmé, že odloučení od matky je pro nezletilého náročnější mimo jiné proto, že mu chybí přítomnost další (nadto věkově blízké) osoby. Z hlediska nejlepšího zájmu dítěte je nezbytné zohlednit i kvalitu a význam dalších stabilizujících vztahů, zejména vazby dítěte na jeho sourozence a další členy širší rodiny a posoudit, zda některý z rodičů nebrání styku dítěte s druhým rodičem a s dalšími osobami, k nimž má dítě silnou náklonnost [nález ze dne 30. 12. 2014
sp. zn. I. ÚS 1554/14
(N 236/75 SbNU 629), bod 29].
(e) Bydliště otce
61. Konečně je nepřezkoumatelné a nesrozumitelné, pokud krajský soud v napadeném výroku určil, že předávání nezletilého se při střídání péče uskuteční vždy před domem, ve kterém předávající rodič bydlí, přičemž u otce uvedl město Z. Podstatou otcova návrhu na změnu péče byla skutečnost, že se přestěhoval do O., o to méně srozumitelně pak působí, že krajský soud ve výroku rozhodnutí jako místo jeho bydliště uvedl Z., aniž by tuto skutečnost jakkoli vysvětlil. Lze se tak pouze domnívat, že tímto postupem chtěl soud vyjít vstříc potřebám otce, který se s nezletilým pravidelně vrací do Z. ke své matce (krajský soud na závěr bodu 31 zmiňuje víkendové pobyty ve Z.). Z rozsudku není zřejmé, z jakého důvodu má být nezletilý předáván právě ve Z. Tato nepřezkoumatelná část rozhodnutí jen posiluje obavy matky a nezletilého, že střídavá péče nezajistí potřebnou stabilitu života dítěte, včetně docházky do jedné školy (zvlášť s ohledem na to, že otec již v minulosti nezletilého zapisoval právě do školy ve Z. a myšlenka docházky do dvou škol mu nebyla cizí).
62. Tento nedostatek soudního rozhodnutí se otec snaží překlenout argumentem, že po něm nelze požadovat, aby se přizpůsoboval následkům protiprávního jednání matky. To se však míjí s podstatou nynějšího řízení o změně péče. Změna bydliště nezletilého a matky se řešila již v předchozím soudním řízení, v němž soudy po zvážení celkové rodinné situace určily bydliště nezletilého u matky v O. (bod 7 shora). Nejde tedy o protiprávní stav, na jehož základě by nyní mělo být odůvodněno předávání nezletilého ve Z., a to v situaci, kdy otec podstatnou změnu poměrů v návrhu na změnu péče spatřuje právě v tom, že se přestěhoval do O. Symetrická střídavá péče mezi O. a Z. je přitom v tomto případě zjevně neústavní - činí totiž z dítěte (jehož nejlepší zájem měl krajský soud ochránit) pouhý objekt, který si mohou rodiče předávat mezi dvěma městy ve vzdálenosti (vzdušnou čarou) 200 km.
63. Navíc zvolený způsob předávání opomíjí skutečnost, že osobní kontakt rodičů je pro nezletilého s ohledem na jejich konfliktní vztahy velmi zatěžující. Nezletilý sám v pohovoru uskutečněném v průběhu odvolacího řízení v březnu 2025 navrhl, aby se předávání realizovalo prostřednictvím školy, což by pro něj bylo méně stresující. Krajský soud se s tímto aspektem nijak nevypořádal.
64. Krajský soud též zcela pominul tvrzení nezletilého, že již dosavadní úprava styku vede k tomu, že otec nezletilého opakovaně v pátky nepouští do školy a přejíždí s ním již ve čtvrtek do Z. (srov. bod 15 shora). Takovéto školní absence ale mohou být jen těžko v nejlepším zájmu dítěte.
65. Krajský soud svěřil nezletilého do rovnoměrné (symetrické) střídavé péče, přestože tuto formu péče nedoporučili znalkyně, opatrovník a nepřál si to ani sám nezletilý. Skutkové závěry, na nichž soud své rozhodnutí postavil, jsou neúplné, mnohé postrádají oporu ve spise a jsou v rozporu s dosavadním průběhem řízení a s dřívějšími rozhodnutími. S ohledem na argumentaci krajského soudu není udržitelný závěr, že oba rodiče naplňují ústavněprávní kritéria pro rozhodování o formě péče ve srovnatelné míře. Krajský soud bez náležitého odůvodnění zcela upozadil postoj nezletilého, který setrvale vyjadřoval po celou dobu řízení a neposoudil citlivě ani jeho silné vazby k dalším rodinným příslušníkům. Dostatečně podrobně se nezabýval ani výchovnou způsobilostí otce, přestože jeho nevhodná výchova nezletilého byla v předchozích rozhodnutích hlavní překážkou pro symetrickou střídavou péči. Kromě toho krajský soud nevyhodnotil ani další specifické okolnosti týkající se nezletilého, především dopady rozhodnutí na jeho psychický stav, který byl již před vydáním napadeného rozhodnutí v důsledku konfliktu rodičů a výrazně rozdílných výchovných prostředí zatížen neurotizujícími prožitky. Krajský soud se přezkoumatelně nevypořádal ani s otázkou bydliště otce, což vyvolává nejistotu ohledně dalšího uspořádání poměrů nezletilého. Krajský soud totiž ve výroku rozhodl o střídavé péči nezletilého dítěte mezi O. a Z., což je v rozporu s tezí o přestěhování otce do O.
66. Mechanické - a s judikaturou Ústavního soudu rozporné - schéma preferující symetrickou střídavou péči, ze kterého krajský soud v napadeném rozsudku vyšel, ve svém důsledku vedlo k rozhodnutí, které z dítěte činí objekt řízení než středobod, jehož blaho by mělo být prvořadé.
67. Krajský soud tedy napadeným rozsudkem porušil základní práva stěžovatelů na rodinný život a na péči o děti a jejich výchovu zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny. Nedostatky v argumentaci krajského soudu pak dosahují takové míry, že již narušují požadavky plynoucí z práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
68. Ústavní soud proto oběma ústavním stížnostem vyhověl a zrušil rozsudek krajského soudu ve výroku II [§ 82 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Výrok II zrušil jako celek, tedy včetně částí o stanovení výživného každého z rodičů a rozhodnutí o nákladech řízení, které jsou závislé na části výroku o formě péče. Druhou ústavní stížnost, v části podané matkou za nezletilého, odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona].
69. Úkolem krajského soudu nyní bude v souladu s výše shrnutými závěry znovu rozhodnout, zda nastala dostatečná změna okolností a zda je v nejlepším zájmu dítěte v souvislosti s ní změnit rozložení péče, a to i s přihlédnutím ke všem novým skutečnostem, které v důsledku plynutí času mohou vyjít najevo.
70. Závěrem je třeba apelovat na rodiče i obecné soudy, aby minimalizovali přímou účast nezletilého v dalším řízení, které pro něj představuje velkou psychickou zátěž. Prioritou by mělo být vytvoření stabilního a bezpečného prostředí, v němž může nezletilý rozvíjet své vztahy k oběma rodičům bez zbytečného tlaku. K tomu ostatně sám nezletilý soudy opakovaně vyzýval.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 29. října 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu